Měl jsem domácí mazlíčky, párek krásných tygrů. Vzájemně jsme k sobě měli

velkou důvěru. Žil jsem sám, jen se svými miláčky.

Nebyli to však jediná zvířata, o která jsem se staral. Pracoval jsem v cirkuse jako

krotitel tygrů. Tato práce mě naplňovala, i když u mých svěřenců jsem si nebyl

jistý, zda mě někdy nenapadnou, i když prošli výcvikem.

Asi ze mě něco vyzařovalo, ale nikdy si na mě nic nedovolili.

Ten den jsem měl představení. Vše probíhalo velmi dobře, předvedli jsme své číslo

a lidé tleskali. Byl jsem pyšný, ne na sebe, ale na své svěřence. Dával jsem jim

tolik lásky, kolik to jen bylo možné. A oni mi to opláceli naprostou poslušností.

Stačilo se podívat do jejich modrých očí, a hned se mi pracovalo lépe.

Jeden tygr však onemocněl. Principál ho chtěl nechat dát utratit, když zjistil, že

má vážnou chorobu a že přichází v úvahu jen operace, která by byla velmi

nákladná, a také nebylo jisté, zda přežije.

Promluvil jsem si s ním o tom, a mrzelo mě, že se na ta zvířata dívá, jako by to

byly jen věci, které, když doslouží, vyhodí se.

Nabídl jsem, že celou operaci zaplatím. Principál byl vyveden z míry, prý

takovou oddanost nečekal. Vysvětlil jsem mu, že mí svěřenci jsou jako moje děti,

a pro ty bych to také udělal, ovšem kdybych nějaké měl.

Přijel veterinář a odvezl si nemocného tygra. Chtěl jsem být u toho, tak jsem ho

poprosil a kupodivu nebyl proti.

Přijeli jsme do zvířecí nemocnice, kde už čekali největší kapacity z celého světa.

Byl jsem u operace, a než mého svěřence uspali, položil jsem mu ruku na jeho

tlapu a hladil ho po hlavě. Spokojeně vrněl. Veterinář mi řekl, že mám velkou

odvahu, když se nebojím o svou ruku, a já mu odvětil, že já věřím jemu a on zase

mě. Jak jinak si vysvětlit, že si bez uspání vlezl na operační stůl a lehl si.

Operace proběhla dobře, nějakou dobu jsem ho navštěvoval v oddělené kleci a

krmil ho. Po jeho uzdravení jsme předvedli extra číslo.

Také principál mě překvapil, přehodnotil situaci a vysázel mi víc peněz, než

stála samotná operace. Nechtěl jsem je přijmout, ale trval na tom. Od té doby měl

můj svěřenec speciální péči, a nejen on, ale také všechna zvířata v cirkuse.

Zacházelo se s nimi skoro jako s lidmi.