Karma je věc zlá, a objeví se ve chvíli, kdy ji čekáme nejméně. To se stalo i

v tomto snu.

Minulost se začala ozývat ve chvíli, kdy opět vstoupil do mého života můj

bývalý kamarád. Snažil jsem se ho vytěsnit, a asi se mi to i podařilo, neboť jsem

ho nepoznal.

Objevil se znenadání u mých dveří a mně se vyrojily vzpomínky na ne příliš

hezké dětství.

Byl jsem moc malý na to, abych se mohl bránit. Otec byl tyran, ale asi to s námi

se všemi myslel dobře. Cokoliv jsem udělal špatně, dostal jsem výprask. Nejdříve

se mě zastávala matka, ale dostali jsme oba, tak se držela stranou. Nikdy otce

neopustila, tvrdila, že je to její karma, která jí k němu poutá a že kdyby ho

opustila, dařilo by se nám všem mnohem hůře.

Bral jsem to jako pohádku a také jako nutné zlo. To vše se mi vybavilo při

pohledu na bývalého kamaráda. A proč bývalého?

Kdysi jsme bydleli vedle sebe a byli nejlepší přátelé. Rodiče nám vždy našli i

stejného koníčka. Naším velkým koníčkem byla muzika.

Chodili jsme do hudební školy a pilně cvičili na hudební nástroje. Já na housle a

on na klavír. Možná by z nás mohla být skvělá dvojka, ale asi ne.

Jezdili jsme hrát po různých soutěžích, až přišel náš velký den. Oba jsme pilně

cvičili a věřili, že jeden z nás hlavní cenu získá. Každý z nás pochopitelně věřil

ve své schopnosti a chtěl být lepší než ten druhý.

Rodiče byli s námi a drželi nám palce. Začala vystoupení a my pozorovali i

ostatní. Pak přišlo vyhlášení, kdy jsme si rozdělili první a druhé místo. Já byl

očividně lepší, alespoň komise si to myslela. A to byl právě ten malér.

Můj otec byl na mě hrdý, dokonce mě poprvé v mém životě pochválil. Bylo vidět,

že je pyšný. Dokázal jsem to, o čem on jen snil.

Můj tehdejší nejlepší kamarád to však neunesl. Nechtěl být druhý.

Bylo nám tehdy již patnáct let, měli jsme být rozumní, ale nebyli. Já dal

kamarádovi najevo svou radost a naivně si myslel, že ji se mnou bude sdílet.

Jenže on místo vroucího obětí zvolil obětí plné krve. Když jsem se s ním chtěl

obejmout, vrazil mi nůž do břicha. Nechápal jsem to. Než jsem o tom mohl začít

přemýšlet, ztratil jsem vědomí. Dostal jsem se z toho s následky.

Nyní stál u mých dveří s lítostí na tváři. Řekl jsem si, že budu lepší nežli on, a

odpustil mu.