Anděl, nebo ďábel?

Pro někoho anděl, pro jiné ďábel? Jaká jsem ve skutečnosti? To musí posoudit každý sám.

Věnuji se vám už dlouhou dobu, vlastně od malička jsem si pohrávala s věštbami, které se většinou plnily. Většinou, to je krásné slovo. Používám karty, ale také vedení andělů, jejich slova, myšlenky, když ke mně promlouvají. A nejen andělé. Někdy padne otázka, zda andělé mluví pravdu, zda skutečně vidí do budoucnosti? Já bych řekla, že ano, mluví pravdu a vidí do budoucnosti, ale takové, jakou máme nyní nastavenou, tedy v tomto okamžiku. Jdeme po určité cestě, která má tisíce cestiček. Cokoliv uděláme, jakkoliv se rozhodneme, scházíme právě na jednu z těchto cest. Andělé předem nevidí, na jakou cestičku vstoupíme, protože nám byla zachována svobodná vůle. My se rozhodujeme. Tedy jsou určitě situace a také budoucnost, kterou si můžeme ovlivnit, můžeme jí jít naproti, ale jsou i situace, kterými prostě projít musíme. Také překážky nám vstupují do cesty, abychom si uvědomili, co skutečně chceme, nebo procházíme překážkami, protože se prostě na námi zvolené cestě nacházejí. Pak stačí se jen zastavit, uklidnit svou duši a naslouchat svému vnitřnímu já.

Astrologie a numerologie, genealogie, to vše jsou nauky o nás samých, o našich předpokladech, o tom, co nám sudičky přisoudily před naším narozením, tedy naše dispozice pro život. Někdo se rodí se šťastnou hvězdou nad sebou, někdo se musí za své štěstí hodně prát. Ale každý z nás má něco pozitivního, i něco negativního uvnitř sebe. Není člověka, který by byl naprosto nešťastný nebo naprosto šťastný. Každá mince má dvě strany, a tak je to i u člověka. Co nám padne, panna nebo orel, to záleží na našich dispozicích, které jsme do života dostali.

Pracuji také s energiemi, s duchy, ale také pomáhám lidem zbavit se démonů, skutečných nebo vnitřních. Někdy jsme obklopeni zlem, negací, kterou si nepřejeme, ale neumíme s ní sami pracovat. Mnoha lidem je třeba dodat pozitivní energii.

A nyní už k názvu, který jsem pro tento článek zvolila. Anděl nebo ďábel? Sama se držím andělského hesla, že naděje umírá poslední. Naděje je něco, co nás žene dál, díky čemuž můžeme růst a uvědomit si své chyby. Pokud nemáme naději, nemůžeme nalézt ani sami sebe. Má loď zvaná naděje sbírá trosečníky a ukazuje jim sebe samé. Naděje podporuje sebevědomí. Někdy naděje není, ale to není tak často. Ale mnoho lidí, kteří nemají naději, utápí se ve svých vlastních negacích, nevidí žádné světlo na konci tunelu, nic pro to neudělají. Proč taky. Pokud ale člověk má naději, pokud vidí to světýlko, i když hodně vzdálené, zatouží po tom uvidět ho zblízka. Ano, naděje je světlo, které vysílají andělé, pozitivní světlo. Někdy právě ta naděje je to jediné, co nás nakonec posune na naší cestě dál. Ale i pro to světýlko musíme my sami něco udělat, musíme vykročit, ne jen vyčkávat, co se stane, co nám spadne do klína. Pokud naděje ukáže své plody, pokud té naději také lidé pomůžou, společně s andílky, pak jsem anděl. V opačném případě ve mně lidé toho anděla nevidí. Ale je to tak správné, vždyť není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Nikdy jsem se nikomu zavděčit nechtěla, je na každém, jak mě uvidí. Jsem, jaká jsem, mým posláním je pomáhat a ukazovat to dobré, co uvnitř sebe máte, abyste na sobě mohli pracovat a došli tak svého štěstí, takového, jaké si zasloužíte.

Můj celý život je protkán tajemnem a tajemstvím, tajemstvím něčeho neviditelného, na co se nedá sáhnout, a přesto to existuje. Tajemstvím života a smrti, bolesti i radosti. Takový život je, o dobru, o zlu, o smutku i radosti, o štěstí i neštěstí. Prostě ty naše váhy musí být vždy vyrovnány. A štěstí - to je něco, co si tvoříme my sami, svými činy, svým nastavením.