Bůh, nebo Ďábel?

Otázka zcela jednoduchá, vždy máme na výběr. Na výběr ze dvou cest. Cesta dobra a cesta zla. Ale co je dobro a co zlo? Dobro v očích jednoho je zlo v očích druhého. Záleží na oku, které se na to právě dívá. Tato myšlenka mohla by svádět k porovnání - v pohádce, ve filmu, fandíte dobru nebo zlu? Není to to, co vyhledáváte ve svém životě? Ne, není, fandit zlu není tak špatné, jak by se mohlo zdát. Ukažme si to třeba na pohádce Dařbuján a Pandrhola. Dařbuján - dobro, Pandrhola - zlo. V očích malých diváků. Když však ti malí diváci vyrostou, zjišťují, že Pandrhola je to dobro. V očích Dařbujána je zlý, nechce dát nic ze svého, je hamižný, lakomý. Ale co když si chrání jen to, co vydobyl? Kdyby přišlo 1000 Dařbujánů, tak je stejný chudák, jako dětmi milovaný Dařbuján. Byl by najednou na tom úplně stejně. A proč měl by dávat ze svého a živit tím Dařbujánovo děti? Udělal mu je? Když pomineme, že v pohádce je nosí vrána, pak určitě s tím Pandrhola nemá nic společného. Když děti vyrostou, začnou se na tu pohádku dívat jinak. Dařbuján, zahořklý proti autoritám a ruce, která ho živí, pohrdá pánem Bohem i ďáblem, ale proč? Když zmiňuje, že nevzal si ďábel Pandrholu do Pekla, pohrdá jednou i druhou stranou a chudičká smrtka je spravedlivá. Ano, to jistě je, ale smrtka je jen služebníkem Nebe i Pekla, tedy sama o sobě tak spravedlivá zase není. Co je zde tedy dobro a co zlo? Není snad Dařbuján ten zlý, když přeje Pandrholovi smrt? Vidíte, je to jen v oku diváka.

Cesty dobra a zla jsou propletené, stejně jako světy Nebe a Pekla. Sami posuďte, co je ještě dobro a co už hraničí se zlem.