čím víc chceme, tím míň dostáváme

Je zvláštní, jak jsou věci ve vesmíru nastavené. Něco chceme, a přesto toho nedokážeme dosáhnout. Přejeme si snad špatně?

Internet je plný zaručených rad. Někteří radí naučit se pár pozitivních vět a ty si před zrcadlem opakovat. Zrcadlo je bráno do Pekla, tedy nevysíláte to k Nebeským bytostem, ale na druhou stranu. Navíc, pokud to budete jen odříkávat, a nebudete tomu věřit, pak se nic nestane. Víra je skutečně velice důležitá. Jinak jsou to jen prázdná slova, která vyslovujete.

A co třeba říkat to tak, jako by se vám to už splnilo? Skutečně tomu věříte? Říkat si, jak máte vedle sebe milujícího partnera, když večer co večer usínáte sami. Skutečně si myslíte, že tímto něco získáte? Opakovat si to? Dle mého největší chyba, neboť pokud si to opakujete často, nedokážete své přání zcela pustit, držíte ho u sebe, a tím si bráníte skutečně tomu, po čem toužíte. Pokud vyšlete nahoru, že již něco máte, co vám potom mají splnit? Ale toto má i druhou stránku věci, pokud to v sobě potlačíte, vypustíte to ze svého života, tak vlastně o to nestojíte.

Kde je tedy ta hranice mezi chtěním a nezájmem? Kde je hranice mezí tím, co potřebujeme, a co chceme? Tato hranice je velice tenká. Věřit. Že bude lépe, ano, ale pak jsou velice nebezpečné Proče a Cokdyže. Proč se mi nedaří? Co když nepotkám toho pravého? Co když na mě nečeká? Proč mám v životě takovou smůlu? Nebo naopak mocné slůvko Ne. To se mi nepovede. Na to nemám. Stejně je to zbytečné, nepodaří se mi to. To jsou vše věci, které byste měli odstranit ze své mysli. Vyslovit přáníčko, věřit, že se splní, ale neupínat se ke splnění. Mějte na paměti přísloví, které se vždy plní: "Lepší je se netěšit a být mile překvapen, než se těšit a být zklamán." Těšení se je vždy kamenem úrazu.