duchové promlouvají

Jen málo lidí je schopno slyšet duchy, a i ti, kdož je vidí, nemusí mít dar duchy slyšet. A pokud nám chtějí něco říct, tak to udělají po svém. Abyste věděli, co duchové vám chtějí říct, uvedu pár příkladů ze života, se kterými jsem se setkala, když se na mě v tomto obracíte.

Muž, který zemřel, chtěl o tom dát vědět svým dětem. Zemřel ve své ložnici, u své postele. Zemřel klidně. Děti mu volali, ale nedovolali se, a protože byl velice čilý, měli za to, že se jim ozve. Od té noci nešli jim zavřít dveře do ložnice. Ať dělali, co dělali, nedali se zavřít. V ložnici byla nezvyklá zima, i když se topilo. Zavolali mě, a já viděla staršího muže, jak leží vedle postele. No, muže, spíše ducha. Spínal ruce ke svým dětem, ale nemluvil. Popsala jsem jim muže, kterého vidím. Ihned poznali svého otce. Vydali jsme se tedy do jeho domova a našli ho tam vedle postele. Jeho výraz byl klidně, zemřel ve spánku.

Něco vám nefunguje a vy nevíte, kde je problém? Ať hledáte, jak hledáte, problém není možné objevit. Takový příklad jsem řešila zcela nedávno. Po koupání vždy tekla voda ze sprchy, a to i za několik hodin po koupání. V koupelně se objevovala voda na zemi, a bylo tam dost vody. Šlápoty po duchách tam však nebyly. Odtáhli jsme tedy sprchový kout a dívali se, a našli závadu v prasklé hadičce. Pán tedy vyměnil hadičku, a od té doby se již tekoucí voda neobjevila. Opět tam byl duch, který nemluvil, ale ukazoval pod vaničku sprchového koutu.

Takových příkladů bych tedy mohla uvést velké množství, to snad jen na ukázku, abyste věděli, že i nevysvětlitelné má řešení, pokud dobře nasloucháme a vnímáme, co nám duchové chtějí říci.