Byla jsem šťastně vdaná a měla ráda svého manžela i děti. Manžel přišel

s bláznivým nápadem, že bychom si mohli pořídit další dítě.

Cítila jsem se na dítě příliš stará, tak jsem odmítla. Nezlobil se. Vysvětlila jsem

mu, že máme už dospělé děti, tak si můžeme počkat na vnoučata.

Pak jsem ale dostala praštěný nápad. Proč si nepořídit zvířecí miminko. Dlouho

jsem o volbě zvířátka přemýšlet nemusela. Vždy jsem ráda chodila do zoologické

zahrady a obdivovala papoušky. Jeden druh byl velice vhodný, jeho inteligence

byla stejná, jako u pětiletého dítěte.

Sdělila jsem to manželovi a on souhlasil. Nebyla to laciná záležitost, ale nám to

nevadilo. A tak jsme listovali inzeráty a našli jedno ptačí miminko. Muselo se

sice ještě dokrmovat kašičkou, ale to mi nevadilo.

Nasedli jsme do auta a rozjeli se pro naše nové miminko. Vzali jsme si holčičku,

vlastně ona si vybrala nás. Odvezli jsme ji domů, koupili ji kšíry, abychom mohli

chodit na procházky. Spinkat chodila do voliéry, kterou jsme již měli doma před

jejím příchodem. Jinak byla celé dny venku. Vypěstovala si na nás závislost.

Chtěla jsem, aby měla také nějakého kamaráda, a možná i ženicha pro pozdější

spáření.

Opět jsme hledali v inzerátech, až jsme nakonec objevili vhodného chlapečka. Pro

toho jsme si jeli na druhý konec naší republiky, ale vyplatilo se to.

Od první chvíle mi seděl na klíně a nechtěl se hnout. I naší holčičce se moc líbil.

Zaplatila jsem ho a odvezli jsme si ho domů.

Byl velmi bázlivý, držel se spíše v koutě, jakoby se bál. Ale jeho strach zčásti

zmizel, poznal, že se bát nemusí, že dostane první poslední. O oba jsme se museli

starat dnem i nocí. Naší péči a lásku nám opláceli svou láskou. Naučili se

spoustu věcí.

Když povyrostli, začali jsme s nimi navštěvovat dětská zařízení, kde se o nich

děti dozvěděli více a nakonec se s nimi mohli i vyfotit. Děti neskrývaly svou

radost. A tak šel den za dnem.

Nakonec jsme byli staří, a naši ptačí miláčkové s námi byli stále. Také jsme již

potřebovali kašičku. Prožili s námi celý život a po naší smrti zemřeli také. Bez

nás prostě žít nechtěli. V závěti jsme měli přání být pohřbeni s nimi, což nám

naše děti splnily. Nyní odpočíváme společně na hřbitově.