kamarádi sršni

Téměř každý člověk se těchto milých zvířátek bojí, ale pokud je nevyprovokujeme, tak neubližují.

Mně se usadili přímo nad verandou, udělali si hnízdo ve střeše, a jsou velice pilní. Dokud je člověk nepozoruje, nepozná, jaká jsou to nádherná stvoření. Pravda, žihadlo od nich není dvakrát příjemné, ale pokud se neodhání, tak nic neudělají.

Uzavřela jsem s nimi dohodu, i když, kdo ví, co takovému hmyzu přelétne přes sosáček, jsou nevyzpytatelní občas, ale dohoda zatím už půl roku trvá a platí. Dohoda zněla - vy necháte na pokoji nás, a my necháme na pokoji vás. Toto spolužití nenese žádné problémy, a jde vidět, že s každým tvorečkem se dá skvěle domluvit, když je vůle na obou stranách. Ani s lidmi není občas taková dobrá domluva. Zvířátka většinou nic neporušují.

Dá se s nimi komunikovat pomocí telepatie neboli přenosu myšlenek. Je krásné poslouchat, co mají oni ve svých hlavičkách. Člověk by řekl, že nemohou vůbec přemýšlet, jen bezmyšlenkovitě jednat. Ale tak to vůbec není. Nepřemýšlí sice jako my, lidé, zato se těší na každý nový den. Nepřemýšlejí nad tím, jaký den bude, zda bude pršet nebo svítit sluníčko, zda je někdo nezabije, prostě se jen těší na další krásný den, někdy uplakaný, někdy zalitý sluncem.

Ani hmyz se nepodráží, nevosírají se, jako lidé, mají svůj řád, a jsou podřízeni své královně, proti které nezbrojí, ale naopak ji opatrují. Možná by si lidé mohli vzít z nich příklad. A kdo si myslí, že nemyslí, ten se šeredně plete. Mají v hlavě spoustu myšlenek, i když je jejich hlavička tak malá. Především takové, aby byla královna spokojená. Protože když je spokojená, pak i oni s radostí dělají jí radost.