každý den smrti blíž

Žijeme teď a tady. Není žádné včera, není žádné zítra. Je právě teď. Pro nás, pro zvířata kolem nás, pro stromy, pro všechny živé tvory na Zemi. Ano, i strom je živý, každá rostlina je živá, a my je ničíme víc a víc, a neuvědomujeme si, že ničíme sami sebe. Zastavme se na chvíli a podívejme se kolem sebe. Nikdo z nás neví, kdy bude ten okamžik poslední, pro nás, pro zvířata, pro stromy, pro všechno živé. Všichni máme vyměřený čas, každý jinak dlouhý a je třeba žít dnes. Smrt je součástí koloběhu života a smrtí nic nekončí. Ale pokud budeme všechno ničit, nebudeme se kam moci vrátit. Nebude svět, jak ho známe.

Mrháme vším, kácíme stromy, abychom měli na co psát, a neuvědomujeme si, kolik let, někdy i staletí musel strom růst a žít, aby nám to bylo dovoleno. Zabíjíme tvory, kteří jsou nám užiteční, jen proto, že nechceme je ve své blízkosti. Vždyť i pavouček je prospěšný, každá moucha i včelička. I to jsou živí tvorové, kteří mají právo na život. Jsme na vrcholu potravinového řetězce, a plýtváme svými životy, životy jiných tvorů. Ale to se může změnit. Evoluce je neúprosná, a jednoho dne stane na vrcholu potravinového řetězce někdo jiný, kdo bude hubit nás, jako nepříjemný hmyz. A jsme to právě my, kdo to dopustíme.

Než zabijete malého tvorečka, uvědomte si, jak užitečný je pro ekologii, i jeden malý brouček, pavouček, muška může být tím tvorem, bez kterého se svět neobejde. Ne dnes, ne nyní, ale třeba za několik desítek let.

Pokud člověk dívá se smrti do tváře a vítá ji, vyhlíží ji, pak uvědomí si, jak je život krásný, jak je spousta věcí malicherných a zbytečných. Smrt, ano, slovo, kterého se mnozí bojí a jiní se s ním mazlí, slovo, které vzbuzuje respekt i obavy, slovo, které vysloví jednoho dne každý z nás. Život je křehký a mezi životem a smrtí je velice tenká hranice. Jeden den tu jsme, a druhý den je všechno jinak. Ale smrt je tak krásná, stejně jako život. A pokud člověk žije, měl by si život užívat plnými doušky, právě teď a tady. Miluji smrt a mazlím se s ní. Stejně jako miluji život, který den po dni mizí do zapomnění. A jednoho dne, klid a ticho. A ten čas se blíží mílovými kroky.

Ale žijme život, dnes, teď a tady, a užívejme si ho plnými doušky, se vším, co nám sám život přináší. Nezapomeňte, každý člověk je spisovatel svého života, každý den probouzíme se s novým, čistým listem, do kterého zapisujeme pouze my sami naší další cestu.