Vše začalo nenápadně. Viděl jsem sebe uprostřed stromů, ty stromy jako by mě

obklopovali. Tvořili zajímavý obrazec, který jsem nikdy v životě neviděl.

Soustředil jsem se pouze na polohu těchto stromů.

Mezi stromy prosvítalo slunce, jeho paprsky mě příjemně hřály a osvětlovali.

Připadal jsem si jako na pódiu. A ty stromy jako by byly diváci. Takový jsem z

nich měl pocit. Měly košaté větve, světlounce zelené lístečky poletovaly, hnány

teplým letním vánkem.

Nejednou se zde objevil stařík, skoro jako by vystoupil ze stromu naproti mně.

Byl starý, v ruce držel zlatou hůl, jeho vlasy i fousy byly bílé, a sahaly až na

zem. Div že se o ně nepřerazil, když ke mně vykročil.

Díval se na mě a já na něho. Říkal jsem si, že vidím kouzelného dědečka. Byl

jako z pohádky. Podal mi velký bílý ubrus, ve kterém bylo něco zabaleno.

Rozbalil jsem ho a uvnitř jsem uviděl velký bílý krystal, ptačí pero a knihu v

hnědé kůži.

Díval se na mně a usmíval se. Pokyvoval hlavou. Otevřel jsem knihu, ale byly

tam jen prázdné, bílé stránky. Nebylo tam vůbec nic.

V levé ruce jsem držel krystal, a pravou rukou jsem položil knihu do tmavě

zeleného mechu. Vzal jsem ptačí pero a díval se na ty prázdné stránky.

Najednou z pera vylétla kapka a udělala v knize kaňku. Tak kaňka bylo velká, a

přesto jsem ji nechtěl z knihy vymazat.

Otočil jsem na druhou stranu, a začal psát. Začal jsem psát své představy a vize.

Cítil jsem, že to nejsou moje vize, ani moje představy.

Psal jsem příběh bojovníka, člověka, který vede svůj lid proti nepříteli. Všichni

šli za mnou, jako krysy za Krysařem. Místo píšťalky měl jsem drahokam. Byli

tak okouzleni mou mocí. Až jsme stanuli tváří v tvář nepříteli.

Tvářil se hrůzostrašně, jistě by nás nechal všechny pobít. Byl to král sousední

země a už chtěl dát pokyn k boji, když se nad námi objevily dvě hrdličky. S

úžasem jsme na ně oba dva hleděli. Neváhal jsem, a vsunul mu do levé ruky

drahokam. On s úžasem pozoroval hrdličky, že si toho ani nevšiml. Otevřel ruku

a místo drahokamu tam bylo velké, rudé srdce. Podíval se na mě a já mu jeho

pohled opětoval. Z očí mu začaly kanout slzy, slzy dojetí. Podali jsme si ruce a v

tu chvíli jsem se probudil.