Ani 1000 slov neřekne, co jeden obrázek - říká se. 

Narodila jsem se 8. listopadu 1974, 15 minut před půlnocí v lázeňském městě Teplice, ve znamení Štíra, s ascendentem ve Lvu a Lunou v Panně. Jsem šťastně vdaná, partnera bych už 29 let nevyměnila, mám krásné 2 dcery a jednoho vnoučka. A teď to, co mě těší nejvíce - mí miláčkové.

Vy svěřujete mi svá tajemství, své osudy, a aby váhy byly vyváženy, přidám já také trochu do mlýna důvěry.

Můj život byl vždy velice pestrý, a kdybych ho mohla zhodnotit sama, tak bych ho nazvala dokonalou polovinou. Někdo má v životě samé štěstí, někdo samou smůlu. Prý. Nevěřím tomu, protože misky vah musí být vyrovnané. Každý člověk má spíše štěstí v neštěstí, a tak bych zhodnotila také celý svůj život. Vždy jsem hledala ve špatných událostech to dobré, a vždy jsem to dobré našla. Štěstí a neštěstí jdou ruku v ruce, bez štěstí nebylo by neštěstí, a neštěstí nemohlo by existovat bez štěstí. Je to stejné, jako že dvě strany má každá mince. Dobro a zlo ukrývá se v každém z nás, je jen na nás, na kterou stranu se přikloníme.

Můj polovičkový život, jak ho sama nazývám, byl tedy velice pestrý. Nikdy jsem nepoznala ani jednoho dědu, babičky jsem však poznala. Jedna z nich mě vychovávala. Byla velice moudrá, a sama to lehké neměla. Vdala se za německého důstojníka po první světové válce. Tedy na půli cesty mezi první a druhou světovou válkou. Byla krásná a milující. Mluvila s anděly, duchy, vykládala karty, četla z lógru, pro přátele a známé pořádala seance. Jako malé holčičce mi nikdy nepřišlo divné, proč nemám žádného dědečka, když ostatní děti měly hned dva. Nescházeli mi dědečkové, měla jsem přece milující babičku a milujícího tatínka. Druhou babičku viděla jsem jen jednou v životě, ani ta mi nijak nescházela.

Můj tatínek narodil se své mamince v jejích 40ti letech, a byl hýčkán svými sourozenci od samého začátku. Narodil se postižený, ale bojoval celý život. Vždy byl usměvavý, a to i tehdy, když ležel několik let upoután v sádrovém lůžku. Už jako mladý věděl, že jeho postižení je jeho doména, přednost, a že chce v životě něco dokázat. Naučil se hrát na 7 hudebních nástrojů a zasvětil hudbě svůj život. Měl radost, když lidé měli radost, když se bavili a zapomněli na své starosti.

Tatínek o mně staral se, dýchal by pro mě, vždy udělal, co mi na očích viděl. Miloval mě celým svým srdcem. Maminku svou vlastně jsem poznala jen z té horší stránky, a protože jsem vyrůstala u taťky, a také u babičky, když koncertoval, tak jsem si vlastně neměla na co stěžovat.

Celé své dětství jsem byla vlastně stále někde jinde, u babičky, u taťky, a často v nemocnici. Narodila jsem se se zdravotním postižením, ale nikdy jsem toho nelitovala. Vlastně jsem tím byla jiná než ostatní děti, a to se mi líbilo. Nikdy mi nepřišlo, že jsou nemoci zlé, vždy jsem je přijímala ve svém životě. Jediné, co se mi nikdy nelíbilo, byla nepříjemná a často bolestivá vyšetření, ale dalo se to překonat. V té době jsem si hodně povídala s andílky, kteří za mnou chodili, a dělali mi společnost. Vidět a cítit anděly není vůbec špatné, právě naopak, a tím vidíte i druhou stranu, zlou stranu, a ta tak krásná není. Démoni, které jsem vídávala, nelíbili se mi vůbec. Byli úlisní a přetvařovali se, stejně jako to dokáže mnoho lidí. Jejich úsměv byl šklebem, při kterém vám jde mráz po zádech. Rozdíl mezi anděly a démony je velký - andělé rozdávají lásku a jsou šťastní, pokud mohou vás doprovázet na vašich cestách, nesou vás, když je vám nejhůře a přijde vám, že hůře už být nemůže, ale to je omyl - nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Zatímco démoni touží jen po vlastním prospěchu, neplní přání proto, že by jim to dělalo radost, ale proto, aby vás zlákali na svou stranu. Někdy poznat rozdíl mezi andělem a démonem je pro některé lidi složité. Ale i je můžete zvládnout, pokud jim nebudete naslouchat. Mají kolem sebe temnou energii, zatímco andělé ji mají velice čistou.

Žila jsem v tomto světě, pozemském světě, a vlastně vždy jsem žila také ve světě jiném, který nelze vidět lidským zrakem, nemůžete si na něj sáhnout, a přesto existuje. Žila jsem ve zlaté kleci, kdy dostala jsem vše, na co jsem si vzpomněla. Taťka mi vyplnil všechna má přání, vždy, ale mě se to příliš nelíbilo. Nelíbilo se mi, že dostávám něco bez snahy. A tak jsem se často stavěla na zadní. Je zvláštní, že člověk pozná, co měl, až když to ztratí. Milovala jsem babičku, milovala jsem taťku, a přesto jsem jim to nedokázala dát najevo, jak by si zasloužili. Když jsem si vysnila mého manžela, bylo to stejné. Snesl by mi modré z nebe, a byly doby, kdy bych řekla, že jsem si jeho lásky málo vážila. Snažila jsem se vždy věnovat se lidem, pomáhat jim, a na ty, jež mě milovali, jsem zapomínala. Vždy byly ostatní přednější, jejich bolesti, protože jsem si vždy přála štěstí ostatních. Pak nastal zlom, kdy andělé mě tři roky upozorňovali na to, abych zvážila, co je pro mě důležité. Neposlouchala jsem, pracovala jsem pro ostatní dnem i nocí, až jednoho dne prostě mé tělo selhalo. Andělé se však ode mě neodvrátili, protože to oni neumí. Jsou velice trpěliví. Ale asi mi museli důrazněji ukázat, že láska by měla být projevována a opětována, že je třeba také odpočívat. Mluvím zde o mé nevyléčitelné nemoci, za kterou si můžu sama, za to, že jsem neuměla vypnout, že jsem se starala dnem i nocí o všechny kolem. Hovořím zde o roztroušené skleróze, kterou beru jako dar. Je to dar z nebes. Není to nic jiného. Ano, uvědomila jsem si mnohé, třeba to, že ti, jež mě milují, zůstanou se mnou vždy, a nikdy mě nezradí, berou mě takovou, jaká skutečně jsem. Možná jsem anděl s ďáblem v těle, možná mám občas jen ďábelské nápady. Kdo ví. Dobro a zlo je v každém z nás, a já se celý život snažím jen o to dobro. Vždy mi záleželo na štěstí ostatních, a někdy se mi to nevyplatilo, možná zklamalo, ale kdybych měla projít svou cestu znova, udělala bych vše přesně tak, a ne jinak. Osud si člověk nevybírá, a je dobré, pokud vám občas vstoupí do cesty něco, co se vám vůbec nelíbí, neboť toto zlo ukrývá v sobě také dobro. Stačí ho jen hledat a najít. Vše se děje tak, jak má, vše má svůj skrytý důvod.

Když mi v patnácti lékaři sdělili, že nikdy nebudu mít děti, nevěřila jsem jim. Testy jsou jedna věc, ale víra druhá. Věděla jsem, že na mě dušičky nahoře čekají, a dnes mám dvě krásné dospělé dcery a jednoho vnoučka. Vše přirozenou cestou. Dle lékařů nemožné, a přesto, pokud člověk věří, dokáže zvrátit i nezvratitelné.

Mé poslání je pomáhat lidem najít jejich vlastní cestu, možná je chvíli doprovázet, ale také starat se o ty, jež mě milují. Má rodina. Svého muže bych nevyměnila za nic na světě. Vstoupil do mého života roku 1991, a zůstává v něm i nadále. Stejně jako mnoho ostatních lidí, kteří stali se časem kamarády, přáteli. Někteří lidé z mého života odchází, ale i toto je správné. Vše je tak, jak to má být. Nelituji ani jedné minuty svého života, a vím, že nebudu litovat nikdy žádné minuty. Neboť vše, co se děje, děje se za určitým účelem, vše má svůj důvod.

Dne 8. listopadu roku 1974, čtvrt hodiny před půlnocí, začal můj život, a já za něj děkuji každým dnem, každým okamžikem. Nesoudím nikoho, protože každý máme svou vlastní cestu, a nikdo neví, co prožívá druhý člověk, protože jeho život nežije. Nikdo nezná zákoutí jiného člověka. Možná vidím více, než většina lidí, možná dokážu mnohé lidi pochopit. Snažím se porozumět, snažím se pochopit, ale nejdu ve šlépějích nikoho.

Od andílků jsem dostala jméno Nabyelah, a dlouho jsem váhala, zda ho budu používat. Ale protože jsou tyto stránky především věnované od andílků vám všem, tak je to pro mě čest používat právě toto jméno.

Možná spoustu lidí doprovázím na jejich cestě, určitou dobu, některé mnoho desítek let, ale i tito lidé doprovází mě na mé cestě. Život je velice pestrý, a každý den můžeme začít znovu, lépe. Každý den je jako nový list nepopsané knihy, kterou si píšeme do určité míry my sami.

Tak, jako prožívám já svůj život po svém, tak přeji i vám, ať ho prožijete co nejlépe. Nelitujte se, nelitujte žádného okamžiku svého života. Každý okamžik byl takový, jaký měl být, abyste se posunuli dále. Abyste více poznali sami sebe, své vnitřní dítě, svou duši.

váš andělský průvodce

Denisa Marie