povídání o démonech

HRA S ĎÁBLEM

Hra s ďáblem je velice nebezpečná, a pro mnoho lidí velice lákavá. Ano, i v tomto směru se na mě obracíte, když máte pocit, že vám Bůh nebo andělé nejsou schopni pomoci, když dlouho čekáte na své přání, ale vězte, že při vyvolání pána pekel nebudete nikdy šťastni. Ano, může a nemusí vám splnit, co po něm žádáte, vždy přijme vaše přání, ale za jakou cenu? Pokud bavíme se o upsání duše ďáblu, není to jen pohádka. Ale není to tak, že by si pro vás do roka a do dne přišel, ale ničí vás soustavně, postupně, až z vás zcela život vyprchá. Je jedno, jak moc jste chráněni, před ním žádné účinné ochrany není, tedy alespoň ne dlouhodobě. A to i v případě, že vám vaše přání splnit nechce. Jakmile ho zavoláte, není pro vás již cesty zpět, a nezáleží na tom, zda své přání vyslovíte vy sami, nebo si na to někoho najdete. Pokud si někoho najdete, pak tomuto člověku se většinou nic nestane, pokud použije správnou ochranu, protože to nejsou slova, která ďábla vyvolají, ale vaše hříšná touha po tom, co po něm požadujete. není to tedy jen pouhá hra, nemyslete si, že se vám nic nestane. Vždy je to něco za něco. Nic není cennější a důležitější, než váš život. A na to je třeba myslet dříve, než si s myšlenkou na jeho vyvolání začnete hrát.

BRÁNA DO PODSVĚTÍ

Noc, kdy tato brána zůstává otevřená, připadá letos ze sedmého na osmého listopadu. Na tento den připadá také Nov ve Štíru, prazvláštní to náhoda, neboť štír je symbolem smrti i znovuzrození. 

Duchové v tuto noc, a nejen duchové, začínají se této noci zjevovat i lidem, kteří nejsou citliví na jejich energii. Duchové a démoni jsou nám tedy mnohem blíže, a práce andělů je mnohem náročnější, právě o této noci. 

Brána do podsvětí dá se najít na různých místech naší zeměkoule, ale také poblíž hřbitovů a míst, kde lidé přišli násilně o život. Většinou tato místa vzbuzují klid a mystično, ale nenechte se mýlit, zdání klame. 

Tuto noc není radno zahrávat si s temnými silami, neboť i naše těla jsou velice oslabená. Nejen naše těla, ale také naše životní síla ubývá a je třeba ji načerpat. Temné síly naopak mají tu moc nás o tuto životní sílu připravit, a pak naše těla slábnou, cítíme se vyčerpaní, mohou se objevit nejen chřipkové příznaky. 

Andělé naproti tomu, pokud jsou o to požádáni, chrání nás mnohem více, opatrují naší duši, ale pokud požádáme druhou stranu, o tuto ochranu přicházíme. Nejhorším démonským princem je v tuto noc Levi, který splní vám jakékoliv přání v tuto noc, ale odnese si to nejcennější, co máte. Proto vyhněte se vyslovení jeho jména, záměrně neuvádím jeho celé jméno, včetně oslovení, aby vás to nepokoušelo. 

Rozhodně v tuto noc nepokoušejte duchy a nehrajte si s quijou. Tato tabulka je nebezpečná vždy, tuto noc však obzvláště. 

Na ochranu v tuto noc volte bílou nebo fialovou svíčku, svíčky jiných barev nechte na jiný den. 

CESTA DO PEKLA

Cesta do pekla je dlážděná dobrými skutky. Čím větší dobré skutky, tím snadněji se tato cesta otevírá. Nebo tomu tak není? Jaký je rozdíl mezi Ďáblem a Bohem?

Bůh žádá, abyste se mu klaněli a báli se ho, Ďábel o klanění nestojí, ani o váš strach. Zajímá ho jen váš chtíč a touha – po čemkoliv.

Přání směřované Bohu je částečně ve vašich rukách, přání směřované Ďáblu je v jeho rukách.

Lidé čestní a spravedliví bývají nešťastní, lidé nebojící se riskovat mají vše.

Možná je to přitažené za vlasy, možná ne. Mnozí z vás pokládají si otázku, proč ti zlí mají vše, na co si vzpomenou, a ti hodní dřou bídu s nouzí. Dobré je vždy po zásluze potrestáno. Má skutečně Ďábel tak velkou moc? Nebo je Bůh tak krutý?

Dnes nebudu hovořit o Bohu ani andělech, ale o Ďáblu a jeho pomocnících. Stejně, jako má Bůh své anděly, má Ďábel své démony. Boj dobra se zlem svádí se na Zemi už po staletí. Abyste porazili démona, je třeba použít anděly, nebo se obrátit na vyššího démona. Tohoto démona však musíte získat na svou stranu, což je to nejjednodušší. Horší je uzavřít smlouvu tak, aby vám démon sloužil, a vy jste si zachovali svou duši čistou. Pokud jedná se vám o tento život, pak vám to možná bude jedno, pokud ale vám záleží na vaší duši, je toto velice důležité. Pakt stvrzený krví ještě neznamená, že jste svou duši odevzdali. Každá žádost má své náležitosti, žádost Bohu i žádost Ďáblu. První žádost vyjeví se v klidu, jen s vaší energií, druhá žádost odevzdává se v agónii, nejlépe sexuální. Přání vyslovené při vyvrcholení v sexu je více, než žádost napsaná svou vlastní krví. Se sexuální energií uvolňuje se mnohé, proto také černé rituály provádí se za účasti sexuálního paktu, na oltáři musí být jedna bílá a jedna černá svíce, osvětlení místnosti zajišťují černé svíce, které mají v sobě vůni orgasmu. Musíte také znát jméno démona, kterého chcete použít ke splnění svého přání. Musíte ho nejdříve pozvat do svého života, ale nepouštějte si ho příliš k tělu. Bude vás svádět, chystat léčky, plnit vaše malá přání okamžitě, aby si vás získal. Pak můžete ho pozvat k velkému obřadu.

Pak zajistíte si štěstí v životě bez překážek, ale také začnete si dláždit cestu do pekla.

Záleží tedy na každém z vás, na koho se obrátíte ve svých přáních. 

DÉMONI NA ZEMI

Je mnoho druhů démonů, kteří k nám přicházejí, a kteří sídlí právě na Zemi. Každý z nás dostává do života nejen svého anděla, ale také svého démona. Tento démon může přivolat další a tím nás oslabuje. Při vstupu na Zemi se vždy spojí s člověkem, který nemá velkou sebedůvěru a je tedy více náchylný na jejich vedení. Jediná obrana je neposlouchat démona, kterého máme vždy po levé straně, a který nám našeptává nepravosti.

Něřesti, jako je obžérství, alkohol, drogy, to je vše v moci démonů. Pokud jsme otroci nějaké takovéto neřesti, pak jsme v moci démona. Jedinou výjimkou tvoří tabák, který používá se jako vykuřovadlo, ale je třeba si uvědomit, že cigarety obsahují mnoho škodlivých látek, které jsou také v moc démonů.

Démoni, kteří přebývají v okolí některého člověka, chovají se velice přívětivě. To proto, aby jim lidé uvěřili, než opravdu zaútočí. Náš strach ovládají také démoni. Strachem a obavami se živí, a pak jsou mnohem silnější. Bojácný člověk je proto pro ně také snadným terčem. Je třeba rozlišit různé formy strachu. Fóbie většinou neseme si z minulých životů, z minulých zkušeností, proto je třeba zjistit, kdy náš strach opravdu započal, uvědomit si, poznat, pak se můžete určitých fóbií zbavit. Někdy máme strach, že neuděláme zkoušky, nebo nás nepřijmou do nové práce. Toto je zdravý strach, a nepochází od démonů. Je to sebeobrana naší duše. Kdybychom se nebáli ničeho, nebyli bychom lidské bytosti. Já však hovořím o strachu daleko ukrytém v našem vědomí, o strachu cokoliv udělat, do čehokoliv se pustit, o strachu z lásky nebo z problémů v lásce. Tyto strachy jsou živnou půdou právě pro démony. Připoutání se k určitému člověku je také dílem démonů. Člověk nemůže vlastnit žádného jiného člověka, každý člověk má svobodnou vůli a rozhoduje se sám za sebe. Také hamižnost a chtíč mít co největší majetek, pramení od démonů. Ano, každý člověk přeje si lásku, štěstí, peníze a skvělou práci, domov, kde by se mu líbilo a kde by byl spokojený. Ale jakým způsobem toho dosáhne, záleží na každém člověku. Vše má svůj vlastní čas.

Člověk, který si věří, jde trošku hlavou proti zdi, je schopen plnit si svá přání a jít za nimi, nepatří do světa démonů ani do jejich blízkosti. Takový člověk není jim nic platný, protože není ovlivněný strachem svým. Je třeba si uvědomit hranici zdravého a nezdravého strachu. Jen tak můžete bojovat se svým démonem, ukázat mu, že se ho nebojíte, že dokážete vše i bez jeho pomoci.

PROKLETÁ ZÁSUVKA

Někdy se stávají věci mezi Nebem a Zemí, kterým příliš nerozumíme, zvláště když jsme malí. Malí človíček v dětském věku může se bát čehokoliv, zvláště, když se k nějakému místu pojí děsivý příběh. Tak tomu bylo i se zásuvkou u mé babičky. Byla velice zvláštní a vždy mě přitahovala. Všude, doma i u babičky, byly bílé, nebo krémové zásuvky, krémové ale spíš stářím, než barvou jako takovou. Ale jedna zásuvka byla jiná. Byla celá černá a nikdy se do ní nic nezapínalo. Babička říkala, že v ní sídlí démoni, které kdysi přivolala. Nebyla asi ani napojena na elektriku, jen tam prostě byla. Byla zvláštní i svým tvarem. Nebyla hranatá, spíše taková asymetrická, jakoby vyřezávaná do ornamentů.

Když jsem byla u babičky, nikdy mi nedovolila spát u této zásuvky. Ale já, malý zlobivý štírek, jsem pochopitelně chtěla zjistit, co je na tom všem pravdy. A tak se stalo, že babička usnula a já se vykradla právě k této zásuvce a spokojeně jsem si k ní lehla. Měla jsem ji na nohama, abych na ní dobře viděla. Dlouho jsem na ní hleděla, ale nic se nastalo. Únava mě zmohla a já usnula.

Zdál se mi hodně zvláštní sen. Ve snu zjevilo se mi okno, které jsem měla po své levé straně, viděla jsem ho zcela zřetelně. Nemohla jsem se od toho okna odpoutat. Najednou se rozhrnul závěs a tam byla ona. Postava v černé kápi, oči jí žhnuly, a já strachy ani nedýchala. Proplula oknem a sedla si na mě. Byla strašně lehká, vůbec jsem jí necítila na sobě sedět, jen ji viděla, jak sedí. Najednou se z rukávů vyhrnuly ruce s pařáty. Velké, černé. Ucítila jsem je na svém krku. Strašně studily a já nemohla dýchat. Dusila jsem se, a snažila se křičet.

Babička vzbudila mě z tohoto zlého snu a já už nikdy pod touto zásuvkou nespala. Tento příběh ale tímto zdaleka nekončí. Zajímavosti udály se až po smrti mé babičky. Šli jsme vyklízet její byt, a já chtěla ještě naposledy tuto zásuvku vidět. Ale ona tam nebyla. Ptala jsem se, kdo ji odstranil, ale nebylo tam nic, jen zeď a v místě, kde bývala zásuvka, zůstala jakoby ohořelá zeď. Nikdo nevěděl, kam se poděla, jako by tam nikdy nebývala.

QUIJA - NEBEZPEČNÉ HRY

Mnoho lidí myslí si, že je to jen tabulka, hračka, někteří přistupují k ní ze zvědavosti, ale mnoho lidí již na svou zvědavost doplatilo. Kdo by si nepřál spojit se ze zemřelými, mluvit s nimi, přijímat jejich vzkazy? Někdy s oblibou říkám, že mrtvých netřeba se bát, živí jsou daleko horší než mrtví. Ale je to skutečně tak?

Quija je brána do jiného světa, světa, kterému spousta lidí nerozumí. Je to chtíč, který lidi vede otevřít tuto bránu, hranice poznání a vědomí. Chtíč ale vždy přináší zlo, a v těchto tabulkách ukrývá se zla více, než lidé sami tuší. Ano, je to brána do jiných světů, ale těch světů je několik a ne vždy přivolají se ti, s nimiž toužíme hovořit.

S každým použitím otevírá se brána zla, která by měla být uzavřena. Démoni, kteří skrze Quiju vstupují do našeho světa a právě do života toho, kdo je vyvolá, i když nevědomky.

Je jedno, zda máte vytvořenou svou vlastní quiju, nebo zda si ji někde koupíte. Vlastní vytvořená je mocnější pouze v případě, že je malována krví, ale zároveň také nebezpečnější.

Já sama mám také jednu vlastnoručně vytvořenou, ale použila jsem ji jen 2x. Před použitím je zapotřebí vytvoření nejen kruhu, ale také dokonalé ochrany. A pak také musíte vědět, s kým mluvíte, a to je právě to nebezpečí, že démoni mohou se vydávat za někoho, s kým mluvit chcete. Já ji použila jen na odvolání démonů usazených v domě, kteří byli jinou tabulkou vyvoláni.

Proto určitě doporučuji, nepoužívejte tyto tabulky, pokud si nejste vědomi všech možných následků. A věřte mi, že následky nelze popsat slovy jinými, než utrpení.

Ono je to jistě zábavné, sednete si s přáteli, zapálíte svíce, chytnete se za ruce, spojíte se v jeden kruh. Zpočátku dějí se věci, které se vám líbí, nebo se třeba nestane v tu chvíli nic. Vy na to zapomenete, ale démon sám se vám ozve. A to nebývá zrovna nejpříjemnější.

Proto vyvarujte se těchto her. Možností, jak bezpečně mluvit se zesnulými, je více. A nepotřebujete k tomu žádnou tabulku.

ZRCADLO JAKO BRÁNA DÉMONŮ

Zrcadlo od nepaměti sloužilo jako brána mezi našimi světy a světem démonů. Mohou vstoupit skrze tuto bránu do našeho světa a ovládat nás, aniž bychom to tušili. Plnit naše přání, dát nám, co chceme, aby nám vše nakonec vzali. Náš pohled tuto bránu otevírá. Upřený pohled s vyslovením přání.

Bránit se a uzamknout tuto bránu není tak snadné, jak bychom si mohli myslet. Nejotevřenější je brána v době našeho spánku, proto bychom neměli mít zrcadlo v ložnici, a už vůbec ne nastavené na místo, kde spíme. Odrážíme-li se při spánku v zrcadle, naše duše každou noc opouští své tělo a naše mysl vyslovuje skrytá přání. Dělá to nevědomky, ale přeci.

Dalším špatným místem je místo naproti vstupním dveřím. Většinou umístníme zrcadlo do chodby, abychom se upravili před odchodem z domu, a přejeme si... Upřeně hledíme sami na sebe, až do nejzazšího koutku naší duše. Přejeme si úspěšný den, přemýšlíme o tom, co bychom chtěli ve svém životě mít, čeho bychom chtěli dosáhnout, a dáváme tak klíč od této brány právě démonům.

Někdy máme pocit, že vše se nám podaří, tento pocit pramení z našeho chtíče a také z příslibu démonů, ale ne vždy je nám splněno přesně to, na co v tu chvíli myslíme. Démoni hodně slibují a málo plní sliby své. Splní maličkost, aby nás získali na svou stranu, ale za to zaplatíme hodně krutou daň.

Vstupní dveře symbolizují naše srdce, proto také mnoho démonů tohoto místa umístění využívá jako alternativu, pokud ho neumístíme do ložnice. Mají lepší přístup do našeho srdce a tedy i do našich nejtajnějších přání.

Bránit se otevření brány můžeme různými způsoby. Kdysi se vykládal rám zrcadlo křišťály, které čistí prostor a nechávají bránu uzamčenou. Také se věšel škapulíř naplněný malými křišťály na zrcadlo tak, aby zasahovalo do plochy zrcadla. Na nejvyšší démony to však nepůsobí, ty jsou proti tomuto druhu ochrany imunní. Na ty platí buď sundání zrcadla z těchto míst, nebo zakrytí černou, sametovou látkou.