povídání o duchách a duších

LOVEC DUCHŮ

Docela mě baví vždy, když mi někdo volá se slovy: prý jste lovec duchů,  máme problém ☺.

Upřímně si neumím představit, jak někdo loví nepolapitelné. Duchové se nedají lovit, natož ulovit. Je to duše člověka, energie, která tu po nás zbude, a to se prostě ulovit nedá. Ovšem nejsou to jen duchové, co brázdí domy a byty, jsou to také jiné entity, a s těmi není tak lehké pořízení, jak by se mohlo zdát. S duchy si můžete promluvit, vysvětlit jim, proč se jich majitelé domů či bytů bojí a vyslechnout si je, proč tam straší. Pokud jde jen o kroky, různé zvuky, dýchání, to je to nejmenší. Jsou mnohem zlověstnější duchové, vzteklí. Kde se ale vztek v nich bere? Někdy nedokážou se smířit se svých nadzemním stavem, někdy však chováme se tak, jak si oni nepřejí. Zrovna nedávno jsem byla v jednom domě, ve které byla rodina duchů, žádná jiná entita. Dům koupili mladí lidé, kteří si ho chtěli přetvořit k obrazu svému. A to se rodince duchů vůbec nelíbilo. Tato rodinka duchů si tento dům postavila svými silami, za pomoci kamarádů, dala do něj pot, občas i krev, když se zranili při stavbě, slzy, když jim něco nešlo tak, jak si představovali. Byl to jejich domov, zemřeli tam, a nyní nechtěli se dívat, jak jejich dílo a hnízdečko někdo ničí. Také neznali představu přestavby těchto mladých lidí, tedy byl to rozhovor vskutku zvláštní, alespoň pro mladý pár. Nechtěli dělat velké změny, ale to rodina duchů neviděla. Stačilo, že si pozvali projektanta, aby jim jejich představu namaloval, a byl oheň na střeše. Mladým ani tak nevadilo, že tam nějací duchové jsou, spíše to, jak se projevují. Tedy sedli jsme si, předali rodince duchů představy toho mladého páru, vyslechli námitky, a nakonec došlo ke shodě, aby byly obě strany spokojené. Mladí čekají miminko, tak už kvůli tomu chtěli mít doma klid. Požehnaný stav mladé paní duchové přijali velice kladně. Nakonec dostali výměnek (duchové samozřejmě), který je jen jejich, dvě místnosti, což představovalo jedno křídlo domu, a v druhém se domluvili na určitých úpravách právě kvůli tomu maličkému, co se brzy narodí.

Tak to nakonec dopadlo velice dobře, k žádnému vymítání nedošlo, a mírná přestavba se nakonec zanedlouho bude konat tak, jak se domluvili. Někdy stačí jen domluva, která je účinnější než samotné čištění. Stejně, jako je dobré komunikovat s lidmi, je dobré komunikovat i s duchy, aby byl klid a mohlo dojít k dobrému spolužití a nepřekážení si navzájem.

Někdy to tak lehce pochopitelně nejde, někdy je duch zatvrzelý, odmítá se přizpůsobit, nikoho cizího v domě nechce. A pak je na čase, aby odešel. Ale o tom někdy příště.

DOMÁCÍ DUCHOVÉ

Jsou strašidelné domy, ale také ty úplně obyčejné, bez sebemenší aktivity. Jak ale poznat, zda máte doma ducha? Malí děti jsou na duchy více vnímaví, stejně jako domácí zvířátka. Zatímco psi tyto duše ve své blízkosti nechtějí, štěkají na ně, většinou je zaženou do jednoho místa, tedy potom poznáte, kde se takový duch nachází. Kočky si zase v jejich blízkosti libují, zdržují se na místech, kde se duchové vyskytují, a tam si volí také své oblíbené místo. Jak ale poznat ducha, když ho nevidíte, necítíte, neslyšíte? Duchové jsou hodně chladní, stejně jako jejich energie. Pokud kolem vás projdou, přeběhne vám mráz po zádech, pokud se někde zastaví, teplota na tomto místě rychle klesá a toto místo se ochlazuje.

Duchové jsou různí – mohou být hodní, zlí, nebo vzteklí. Vzteklí duchové většinou něco chtějí, nebo hlídají místo, kde zemřeli. Pak se mohou projevit, nazýváme je poltergeisty. Mohou pohybovat předměty, aby na sebe upoutali pozornost, pokud se jim vaše přítomnost nelíbí, pak s nimi mohou také házet – tedy může létat nádobí, padat dveře od skříně… Někdy se nejedná o duchy, ale o velké množství negativní energie, to je třeba dobře rozpoznat. Vzteklí duchové většinou zemřeli v místě, kde straší. Nemohou se z tohoto místa hnout, nemohou tedy cestovat s vámi. Pokud se odstěhujete, zůstávají v domě nebo bytě. Tito duchové si můžeme buď naklonit na naši stranu, nebo jim vyklidit prostor. Pokud není potrestán poslední člověk, který za jejich smrt může, nemůžeme je odvést do světla.

Hodní duchové svou aktivitu nemusí nijak ukazovat, tedy mohou žít s námi, aniž bychom o jejich existenci měli nejmenší tušení. S malými dětmi si rádi hrají a povídají. Můžeme je nazývat imaginárními kamarády, ale ve skutečnosti jsou s námi nebo naším dítětem. Nechtějí mu ublížit, touží jen po společnosti. Také citlivější a vnímavější lidé je mohou vidět. Můžete s nimi vést dialog, můžete se dozvědět mnohé o místě, kde žijete, ale také o duchovi samotném. Může vám předávat své zkušenosti.

DUŠE A JEJÍ CESTA

Mnozí z vás obracejí se na mě s tématem duše a její cesty do lidského světa. Pokusím se tedy zodpovědět vaše otázky v tomto článku.

Dušička je velice křehké stvoření, pobývající v andělském světě. Denně se tam narodí mnoho dušiček. Každá dušička se poté rozdělí na dvě poloviny, a každá tato polovina vybírá si jedny rodiče, tedy maminku i tatínka. Některá polovina vybere si dříve, jiná později. V tu chvíli, když vybrala si své rodiče, čeká na vhodnou příležitost. Nejprve musí dojít k seznámení těchto dvou lidí, a o to se většinou stará Theliel. Pak dojde k milostnému spojení a tepve pak může dušička sestoupit do tělíčka ještě nenarozeného miminka. 

Někdy chce být duše potrestána za svůj minulý život, za to, jak se chovala, pak rodí se do nelásky, zlobila-li v minulém životě hodně, pak utrpení vybrala si v tomto životě. Velmi zlí lidé v minulém životě, tedy jejich duše, nemůže si rodiče vybírat, ale rodí se do nepředstavitelně špatných podmínek. 

Téměř každá duše snaží se jít tam, kde to zná. Tedy někdy jsou vaši zesnulí příbuzní právě vašimi dětmi, a chovají se k vám tak, jak jste se za jejich předchozího života chovali vy k nim. 

Cesta čekání je někdy hodně dlouhá, někdy nepodaří se andílkům spojit dva lidi v lásce, pak si musí dušička vybírat jiné rodiče. To se sice stává málokdy, ale stává se to. Někdy se tyto vztahy rodičů záhy rozpadají, neboť měli jen za úkol přivést na svět miminko a tím umožnit dušičce příchod na tento svět. 

Po svém narození obklopena je dušička andílky až do svých třech let. V této době mohou děti mluvit o imaginárních přátelích, kamarádech. Po skončení těchto tří let lidské mládě zapomíná na vše, co do této doby prožilo. Učí se a vyvíjí, aby i ono pak mohlo hledat svou polovinu duše. Na své cestě potkává mnoho lidí, kteří vstupují do jeho života a opět z něho odchází. Některým nepodaří se za celý život nalézt svou půlku duše, jiným se to však podaří. Spojení těchto dvou lidí je někdy lehké, jindy ho provází mnoho nesnází, slz a utrpení. 

Na konci života přichází si pro takovouto dušičku Azrael, aby ji odvedl zpět do říše andělů. Takováto duše má dovoleno navštěvovat své pozůstalé příbuzné po dobu jednoho roku, pak většinou odchází, aby se připravila na svou další pouť. 

DUŠE A JEJÍ VOLBA

Každá dušička čekající v Grimmoliu má svou vlastní energii, i vybraný život na Zemi. Po celý svůj život hledá naplnění svého poslání. V Grimmoliu vybírá si nejen rodiče, ale také tresty. Očišťuje tím svou dušičku. Není smůly v životě člověka, je to jen výběr dušičky Vždy v současném životě řeší to, co nebylo dokončeno v životě minulém. Někdo prožívá nešťastné lásky, neboť hledá tu pravou. Ani když ji najde, nemá zcela vyhráno. Záleží, zda láska je naplněna a uzavřena z minulého života. Pokud ano, tito dva lidé se harmonizují a vzniká láska na celý žívot. Pokud ne, dochází k rozchodu, aby si oba dva mnohé uvědomili, a cesta zpět poté není tak jednoduchá, je plná slz a marného žití. Teprve, když oba dva dojdou uvědomění a jsou připraveni pro vztah, mohou se vrátit na společnou cestu. Tak je to se vším v životě duší v pozemském světě. 

Díte, a s ním i jeho dušička, rodí se ve chvíli, kdy je dušička usídlena v tělíčku natrvalo. Dítě je darem a volbou dušičky. Tuto volbu nikdo nedokáže změnit, neboť tento výběr je zcela svobodným rozhodnutím každé duše. Pokud není duše ještě připravena, pak zažívají nastávající maminky potraty, zamlklá těhotenství, mimoděložní těhotenství. Někdy je to také tím, že si maminku žádná dušička nevybrala, mnohdy je to ale tím, že dušička prochází přípravou a těhotenství přišlo dříve, než byla naprosto připravená na sestup do tělíčka. Při vstupu do tělíčka může si také vybrat, zda v tomto životě bude holčičkou, nebo chlapečkem. Někdy volí podle přání své nové maminky, a to z důvodu, aby byla s novou maminkou v ještě těsnějším spojení. 

GRIMMOLIUM

Grimmolium je chrám určený pro všechny očištěné duše, čekající na cestu do pozemského těla. Je to velký zlatý chrám se spoustou věží, vznášející se mezi Nebem a Zemí. Nachází se na vrcholku světelného paprsku, který spojuje tento chrám se Zemí, aby se duše netoulali a jejich cesta byla volná. Mohou opouštět tento chrám dle libosti, hrát si s anděly, učit se od nich, naslouchat jim. Mají kolem sebe mnoho andělů.

V tomto chrámu nejsou žádné pokoje, je to jeden velký uzavřený prostor s mnoha okny. Tak, jako andělé, i duše umí létat, i když křídla nemají. Žijí pospolu, vypráví si o lidech, jejich život jim byl poodhalen. Je to proto, aby si další duše mohly lépe vybrat své rodiče.

Každé okno míří na jinou stranu, do jiného světadílu i do jiného státu. Duše mají možnost dívat se tedy všude a na výběr mají mnoho rodičů.

Okolí Grimmolia je plné krásných květin, luk, stromu, ale také vůní. Je to proto, by se duším zde líbilo. Některé duše nechtějí však toto místo opustit, protože se jim zde líbí a bojí se života v pozemském těle. Bojí se bolesti, smutku, neboť v Grimmoliu je jen štěstí a láska. Pokud se takové duše dostanou do těla nenarozeného miminka, po narození často pláčou, a to i bez jakéhokoliv důvodu. Takováto miminka potřebují hodně lásky rodičů, potřebují cítit bezpečí.

HODINA DUCHŮ

Duchové nejsou tak zlí, jak se může na první pohled zdát. Mohou se objevovat kdykoliv, avšak jejich hodinou je třetí až čtvrtá hodina ranní, kdy je jejich aktivita největší. Můžeme pozorovat zvýšenou energii právě v této jedné hodině, mnoho lidí se právě v této hodině budí, aniž by znali příčinu. Tato hodina patří duchům, někdy se jen naši příbuzní hlásí k nám. Také v této hodině dochází k jevu, kdy zdají se nám sny o komunikaci se zemřelými příbuznými, nebo přicházejí věštecké sny.

Někdy však probudíme duchy zlé, kdy budíme se s pocitem, že nemůžeme dýchat, vidíme zahalenou postavu v kápi. Pak je třeba zbavit se strachů, které v sobě ukrýváme, neboť přes náš strach a v době spánku mohou tyto bytosti k nám sestoupit.

Jak ale komunikovat s těmi, kteří již nejsou mezi námi? V každém případě přicházejí vždy ve chvíli, kdy pro nás mají poselství, chtějí nám něco sdělit, něco ukázat. Nechodí za námi jen tak z plezíru, ale vždy k návštěvě mají svůj důvod. Proto je dobré jim naslouchat, neboť nechtějí nám ublížit.

Jak se zbavit nočních můr a s tím spojených zlých duchů? V prvé řadě musíte překonat naše strachy, zpracovat to, čeho se bojíme. Než toto zpracujeme, můžeme se chránit během spánku. Dobrým symbolem je lapač snů, který zavěsíme k oknu nebo za svou hlavu na postel. Tím si zajistíme ochranu během snění. Další dobrou ochranou jsou kameny – polodrahokamy. Volíme kameny modré barvy, od světlých po tmavé, jako je angelit, lapis lazuli, chalcedon, případně můžeme zvolit křišťál nebo růženín. Tento kámen vložíme pod polštář, pod matraci nebo postel, ale vždy pod úroveň hlavy. Můžeme také použít 4 malé mističky naplněné mořskou nebo alpskou solí, každou mističku položíme do jednoho rohu postele.

Vyvolávání duchů příliš v této hodině, a vlastně ani v žádné jiné hodině, nedoporučuji. Pokud byste přeci jen tomuto pokušení nemohli odolat, pak je třeba vytvořit velice silný ochranný kruh, kde sice dochází k vyvolání duchů, ale tito duchové do tohoto kruhu za vámi nemohou. Musíte je však opět umět poslat zpět, neboť jakmile z tohoto kruhu vystoupíte, jste zranitelní stejně, jako byste ho nikdy nevytvořili.

Přeji vám jen krásnou komunikaci s duchy a sladké sny.

PŘED NAROZENÍM

Cesta do těla byla zdárně dokončena a bylo třeba učit mou duši novým věcem. O to se staral anděl jménem Gabriella. Tento anděl je s každým vyvíjejícím se miminkem, aby ho připravil na to, co ho čeká. Miminkům je dobře v bříšku maminky, neboť se tam cítí v bezpečí. Jak miminko roste, vyvíjí se a i duše se vyvíjí.

Zhruba v polovině doby strávené v bříšku, zhruba 5 měsíců od početí, je duše připravená. Čím déle v bříšku přebývá, tím lépe. Nejen z hlediska vývoje těla, ale také z klidu duše. Dříve narozená miminka jsou více neklidné a více bojácná. Pak se příliš upínají na rodiče, případně na jednoho z nich, a trvá jim mnohem déle, než se osamostatní a zbaví se strachu z opuštění.

Ve chvíli porodu Gabriella odchází a miminko je nyní odkázáno na rodiče. Na rozloučenou položí Gabriella prst přes ústa miminka. Každému miminku proto zůstává nad pusinkou malá prohlubeň. Je to proto, aby si andílky nechali ve svém srdci a nezapomněli s nimi komunikovat.

PROČ NĚKTERÉ DUŠE ZŮSTÁVAJÍ NA ZEMI

V článku - SMRT A DUŠE - jsem psala, jak duše prožívá poslední dny na tomto světě, co vidí v hodině smrti i co jí čeká po smrti. Mám zde však dotaz, proč některé duše zůstávají na tomto světě dlouhou dobu, než mohou projít očistcem a být připraveni na návrat do nového těla. Může člověk za to, jaký je a jaký život prožívá? Může se změnit a tím změnit i nastavení své duše? Nebo je člověku dán život, který žije a nic na tom nezmění? O tom všem je tento článek. 

Začínám duší, která se objevuje nejčastěji, tedy duší ochranářskou.

OCHRANÁŘSKÁ DUŠE

ŽIVOT: Za života velice milý a příjemný člověk má tuto duši. Na prvním místě je vždy rodina, kterou chrání. Nedovolí, aby někdo z rodiny trpěl. Pokud někdo z rodiny není šťastný, pak je nešťastná i tato duše. Pokud jsou všichni šťastni, pak je šťastná i tato duše. Ráda udílí rady a tyto rady jsou velice moudré. Žije vlastně životem svých blízkých, a často zapomíná na sebe. Ráda dělá svým blízkým radost - třeba jen maličkostí.

SMRT: I po smrti zůstává v blízkosti těch, které tolik milovala za života. Je smířená se smrtí, ale nechce se vzdálit. Dohlíží na své blízké většinou po dobu jednoho roku, pak odchází s anděly a je připravena na věci příští. 

RADA: Takováto duše měla by se více starat i o svůj vlastní život a neupínat se na své nejbližší. Někdy tyto duše zůstávají celý život sami, bez partnera, neboť na něho nemají pro starost o rodinu čas. A každý si zaslouží svou lásku. 

HLEDAJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Dosahuje stále větších cílů, hledá pravdu života a nespokojí se s málem. Snaží se druhým pomáhat s láskou sobě vlastní. Přijímá vše, co jí vchází do života - s láskou a pokorou. V negativních situacích vždy hledá pozitivní, i poučení. Dokáže uznat svou chybu, pokud se jí dopustí. Chyby druhých snadno odpouští.

SMRT: Smrt vítá s otevřenou náručí, ví, že přišel čas odejít. Je smířená se smrtí, vše za života má uzavřeno a může odejít. Tato duše na tomto světě nezůstává, ale odchází s Azraelem záhy po smrti svého pozemského těla. 

RADA: Tato duše žije plným životem, proto netřeba dávat doporučení pro tuto duši.

STUDUJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Za života proniká stále hlouběji do všeho, co není vidět a na co si nelze sáhnout. Stále se něco nového učí. Za života je takovýto člověk silně věřící, a také je mu dopřáno spatřit anděly už za života. Má velice dobrou intuici. Nebojí se otevřeně hovořit o čemkoliv. 

SMRT: I tato duše s opuštěním těla opouští tento svět. 

RADA: Pro tuto duši netřeba rad, neboť spoléhá se vždy sama na sebe a nechává se vést pouze svou intuicí. 

SAMOLIBÁ DUŠE

ŽIVOT: Tento člověk je velice klidný a věří si. Po ničem však netouží, nechce se příliš projevovat, vyčuhovat. Nejlépe je mu o samotě, neboť nesnese kritiku ostatních. Okruh přátel si velice pečlivě vybírá, stýká se jen s těmi, kteří mu pochlebují a někdy skutečně neřeknou, co si o něm myslí.

SMRT: Zůstává na tomto světě, aby viděla svou špatnou stránku a přijala se taková, jaká je. Jejím úkolem je pomoci těm, kterým za života odmítla pomoci, i když jí o to žádali. Zůstává také, aby ochraňovala slabé a ty, kterým je ubližováno.

RADA: Tato dušička měla by se zamyslet nad tím, že život nepřináší jen krásné věci, ale také ty špatné. Měla by se pokusit vyslechnout také záporné názory na ní, a pokusit se změnit se, pokud jí tyto názory ubližují. Měla by mít více odvahy také sama něco dokázat, aby na ní byli ostatní pyšní. 

BLOUDÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Nechápe smysl svého života, nechce se rozhodnout sama. Nejde do žádného rizika a nepodnikne nic nového. Má zažitý řád a v tom pokračuje až do své smrti. Nechápe, jak někdo může udělat něco, co mu změní od základu jeho život. Nechápe, jak jiní lidé dokážou ze dne na den změnit svá rozhodnutí nebo zahodit vše, čeho do té doby dosáhli.

SMRT: I po smrti bloudí po tomto světě a učí se, jak správně žít. Dívá se na lidi, které za života tato duše odsuzovala, dívá se do hloubky jejich rozhodnutí. 

RADA: Měla by se zamyslet nad tím, co je pro ni skutečně důležité a jít si za svými sny, přes všechny překážky. Poznat i pády, nejen vzestupy, neboť to jí velice posílí. Pak přijme i rozhodnutí ostatních, neboť sama se bude rozhodovat. 

TOULAVÁ DUŠE

ŽIVOT: Tento človíček musí stále něco měnit, je spokojen jen na krátkou chvíli. Avšak cení si všeho, co kolem sebe má, jen stereotyp odmítá. Většinou se těmto duším v životě daří, a co se jim nepodaří, o tom velice přemýšlí a jsou schopné si z toho vzít ponaučení a pracovat na sobě. Pracují na sobě neustále, můžou se stěhovat z místa na místo, měnit partnery, zaměstnání, aby docílili těch nejlepších výsledků. 

SMRT: Po smrti netoulají se po tomto světě, neboť jak za života hledali stále něco krásnějšího, láká je vidět také něco jiného než pozemský svět. Tedy odcházejí velice brzy z tohoto světa vstříc novým dobrodružstvím. 

RADA: Těmto duším by neškodila větší spokojenost v životě. Ne, že by byli nespokojené, ale se spokojeností by žili lepším životem.

CHAMTIVÁ DUŠE

ŽIVOT: Jak název duše napovídá, této duši jde především o její vlastní blaho a zabezpečení. Shromažďuje peníze i majetek, a chce stále více. Čím více má, tím je tato duše více nešťastná. Má srdce z ledu, proto se jí i láska vyhýbá.

SMRT: Po smrti hledá tato duše lásku a vnitřní štěstí. Pokud nedojde uvědomění, že majetek nyní nemá a nemůže mít, zůstává v pozemském světě. Někdy trvá takovéto duši hodně dlouho, než to pochopí.

RADA: Je třeba hledat také lásku a bohatství skrze lásku, neboť není většího bohatství, než skutečná láska. Méně se soustředit sama na sebe, na hmotné statky, a více vyjadřovat lásku. 

SVÁZANÁ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše může být za života šťastná, i nešťastná. Tyto duše spojuje jediné - milují svůj dům a na ten se také poutají. Někdy odmítají z tohoto domu vycházet, aby se domu nestalo něco zlého. Cítí se v něm v bezpečí a jsou připraveni ho chránit před vším. Zůstávají v něm i po smrti a někdy si ani neuvědomují, že zemřeli.

SMRT: Odmítají tento dům opustit, jsou na něj vázáni. Tuto duši také nepotkáte jinde, než v jejím vlastním domě, který měla za života. 

RADA: Vycházet více z domu, nebát se pohrom, které by tento dům mohly postihnout, neupínat se k němu a přijmout ho stejně jako duše přijímá své tělo - tedy na určitý čas. 

PŘIPOUTANÁ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše je za života na někom závislá. Nejčastěji je to partner, ale může to být také jeden z rodičů. Tato duše bývá nešťastná a má touhu se vymanit, ale nemá odvahu to udělat. Je s ní manipulováno, většinou proti její vůli. Má hodně nízké sebevědomí.

SMRT: Paradoxně i po smrti je spoutaná s tímto člověkem a zůstává v jeho blízkosti až do jeho smrti. Lepí se na něho, a musí pochopit, že je svobodná a může odejít. Tato duše to však většinou odmítá.

RADA: Spoléhat se sama na sebe, brát partnera či jiného člověka, ke kterému se poutá, jako přítele, ne majetek. Láska se nedá přikázat, a takovéto duši je mnohem lépe, pokud pochopí, že ona sama rozhoduje za svůj vlastní život. 

ÚTRPNÁ DUŠE

ŽIVOT: Život může mít různý, většinou je tato duše šťastná. Je jí souzeno zemřít při nehodě, většinou při autonehodě. To všechny útrpné duše spojuje.

SMRT: Po smrti zůstává na místě, kde se jí to stalo, aby varovala ostatní před možným nebezpečím. Také velice často nechápe, proč se jí to stalo a žádá vysvětlení.

RADA: Je třeba větší opatrnosti v životě a většímu naslouchání svého vnitřního hlasu. 

OBĚTNÍ DUŠE

ŽIVOT: Tato duše chová se v životě velice důvěřivě, proto také stává se obětí násilí. Odchází tedy z tohoto světa rukou jiného člověka.

SMRT: Tato duše zůstává na tomto světě, neboť cítí nespravedlnost ve svém srdci. Čeká, až bude pachatel potrestán, pak může dojít klidu a odejít. Avšak jen za předpokladu, že je její pozemské tělo řádně pohřbeno. Pokud je pachatel usvědčen z jiného činu a tělo této dušičky nebylo nalezeno a pohřbeno, zůstává v tomto světě.

RADA: Nedůvěřovat tolik ostatním, nevidět v nich jen to dobré, ale i to špatné. Tím není řečeno, že by tyto duše neměli důvěřovat nikomu, ale spíš rozeznávat, kdo si jejich důvěru zaslouží a kdo ne. 

NEVYSLYŠENÁ DUŠE

ŽIVOT: Takovouto duši mají sebevrazi. Tato duše velice trpí za života a nemá sílu žít dál. Utrpení jí provází téměř od jejího narození, a to i přesto, piokud o ní ostatní lidé s láskou pečují. Tato duše cítí, že sem nepatří, že život pro ní nemá cenu, že by ji bylo lépe jinde.

SMRT: Po smrti většina těchto duší svého činu lituje a chtěli by dostat druhou šanci, ta jim většinou není dána. Tato duše je i po své smrti nešťastná. Zůstává, aby poznala krásy života, poznává stejné situace, ve kterých se ocitla za života a jejím úkolem je pomoci stejně smýšlejícím duším ukázat jim cestu z jejich problémů ven, skrze lásku a poznání své vlastní hodnoty. Teprve pak může odejít z tohoto světa.

RADA: Soustřeďte se více na krásy života, neboť vždy přichází také něco krásného, co vám udělá radost, a proč je třeba tento život skutečně žít. 

UBLIŽUJÍCÍ DUŠE

ŽIVOT: Takovýto člověk ubližuje všemu a všem, může docházet také k sebepoškozování. Tato duše není zlá, jen si nemůže pomoci. Chce být za každou cenu velitelem, ale cítí, že jiným způsobem toho nedosáhne, protože je to pro ní namáhavé a zdlouhavé. Také často je to vzdor proti své vlastní rodině, neboť tyto duše ve většině případů neměli milující dětství. 

SMRT: Po smrti zůstává, aby napravila, co způsobila a došla odpuštění. Až jí poslední tvoreček odpustí, v té chvíli může opustit tento svět.

RADA: Hledejte v životě jen krásné věci, a poznejte, že vše vás má spíše posílit. Lepší je mít kamarády, kteří vás budou brát takové, jací jste, než si to vynucovat násilím. Odhoďte svůj strach z vlastního života a vlastních problémů. 

UVĚZNĚNÁ DUŠE

ŽIVOT: Člověk vydávající se na cestu zločinu, která ho nesmírně láká, má právě tuto duši. Hledá ty nejsnadnější a nejnebezpečnější cesty k dosažení svého štěstí.

SMRT: Tato duše zůstává na tomto světě, na místě nejvyššího smutku, aby pochopila, jak moc lidem za života ublížila. Dostává obtížné úkoly, podobné těm, kterým se za svého života vyhýbala. 

RADA: Nemusíte získat nic nepoctivě, vše, co si zasloužíte, přijde za vámi v pravý čas. Učte se a pomáhejte ostatním, vžijte se do role těch, kterým vaše cesta ublížila, a pociťte také jejich ublížení. Pak uvidíte tu správnou cestu, a cesta zločinu to rozhodně není. 

Někdy příště si povíme o dalších typech duší.

PROPAST LIDSKÉ DUŠE

Jak hluboká je propast lidské duše, jak těžké je její loučení. Závidím všem, kdož nepoznají nikdy krásu odcházející duše a nevidí její návraty zas a znova. Můžete plakat a odplavit zármutek ze svého srdce. Je to nutné k dalšímu životu v radosti. Jste požehnáni nevědomostí a je snadné váš smutek vyléčit. Vídat duše je kříž, který nesu po celý svůj život. Neumím plakat pro duši, neboť vidím její štěstí a svobodu v radosti. Dala bych vše pro jeden den v slzách ve vaší nevědomosti.

ROZMANITOST DĚTSKÉ DUŠE

Děti jsou krásní a upřímní tvorečkové, stejně jako zvířátka. Poznáte na nich, když se trápí, nebo radují, když nemají náladu a chtějí být sami, nebo když chtějí vaší společnost. Dospělí oproti tomu se přetvařují, neumí říct často svůj názor, zabředávají do svých starostí. Jen dospělý člověk se na vás může usmívat, a za rohem pomluvit, nebo bodnout dýku do zad. Dítě toto nikdy neudělá. Jeho duše je čistá. Děti také dokážou vnímat více než dospělí. Někdy je odsunujeme na druhou kolej a neuvědomujeme si, že naše starosti jsou vlastně malicherné. Nejsou nic, proti štěstí našich dětí. 
Stále se ženeme za štěstím, chceme stále víc, a čím víc máme, tím jsme nešťastnější. Měli bychom si vzít příklad právě z dětí, z jejich čistoty. Nedávno mě navštívila maminka s malým kloučkem. Seděli jsme, povídali si, a já se jich zeptala, co by si skutečně přáli ze všeho nejvíc. Jednu věc, kterou by jim andílci mohli splnit. Maminka se zamyslela, a řekla, že by chtěla chlapa, který má peníze, aby nemusela živořit a měla na vše, co potřebuje pro sebe a syna. 
Zde je krásný příklad tedy, kdy maminka si neuvědomuje, jak tenká hranice je mezi tím, co chci, a tím, co skutečně potřebuji. Myslela si, že pokud bude mít peníze, bude šťastná a spokojená. Ale skutečně je štěstí založeno na penězích a prosperitě? Cožpak si toto vše po své smrti někam odnášíme? NE!!! Byla bohatší, než si vůbec uměla představit. Měla lásku syna, lásku, která potrvá celý život, a ta se nedá vyvážit žádným zlatem. Místo, aby chtěla muže, který by miloval jí i jejího syna, toužila jen po prospěchu a penězích. A to je to špatné, co kazí spoustu dospělých duší. Peníze jsou tím posledním, co by si měl člověk přát. Ale spokojenost a láska těch, které máme rádi, to je to největší bohatství..
A její pětiletý syn? Zaujali ho naši papoušci, mluvil na ně, hladil si je, a ptal se na jejich život, co jedí, dělají a co umí. Žádné přání neměl. 
Děti žijí současností, nepřemýšlí nad minulostí, vždy je zaujme něco nového, na co se soustředí a za chvíli je zajímá zase něco jiného. Co s minulostí, která byla, a už se nevrátí, proč přemýšlet nad budoucností, když ráno se vzbudí do dalšího dne plného dobrodružství. Toto dobrodružství vymýšlejí si sami, žijí každým okamžikem. Přijímají, co přichází. 
Měli bychom si občas vzít příklad právě z dětí, kteří mohou být velkými učiteli a ukázat nám, co je skutečně důležité. I děti školou povinné mohou nás mnohému naučit. Jdou do školy, protože musí, a místo úkolů švihlou tašku do kouta a letí za kamarády. Na úkoly mají času dost, třeba večer. A my, dospělí? Jdeme do práce, protože musíme, přijdeme domů a už přemýšlíme, co všechno musíme zítra v práci udělat, a zapomínáme na přátele a rodinu. Řešime peníze, co všechno musíme zaplatit, koupit, obstarat. Proč nepřijdeme také domů a nejdeme se bavit? Vždyť život je hra, a na nás je, jak ji hrajeme, zda v této hře vyhráváme nebo prohráváme. Děti vyhrávají za každých okolností, aniž by to tušily. Protože se nezabývají zbytečnostmi, užívají si života, žijí. Žijí teď a tady. A co bude zítra? Takové zbytečnosti neřeší. 

SEANCE S BABIČKOU

Seance s vlastním členem rodiny, a ještě k tomu již 30 let dlícím na druhém světě, je někdy opravdu zvláštní. Člověk se dozví spoustu věcí a zjistí, že vše není takové, jak se na první pohled zdá. Seance provádím vždy v noci, už z toho důvodu, že ne vždy je duše na druhém břehu, ale někdy je již v jiném těle, a denní seance by mohla být pro toho člověka velice nebezpečná.

S babičkou jsem ztratila duchovní kontakt asi před 25 lety. Tehdy jsem to chápala tak, že její rady již nepotřebuji, že je jí dobře a její pomoc pro mě není nezbytná. Nikdy více jsem nepátrala, kde může její duše být, i když jisté indicie mě k tomu naváděly. Ale pěkně popořádku.

Vždy kladu lidem na srdce, že pro seanci musí mít velmi dobrý důvod, jinak se vše může obrátit směrem, který by si nepřáli. A i já zvažovala důvody, proč k této zvláštní seanci přistoupit. Jelikož jsem ji volala normální cestou a ona nepřicházela, zvolila jsem tuto metodu. Můj důvod byly mé časté migrény, které se opakovaly několikrát za měsíc po dobu několika let. Vyzkoušela jsem mnoho léků, i když lékům příliš nevěřím, ale nakonec jsem tuto cestu zvolila i já, vyzkoušela jsem mnoho lékařů, mnoho metod, a všechny bez úspěchů. Nikdy se neobracím na andílky, když to není vážné nebo důležité, ale je pravda, že jsem několikrát žádala Rafaela, aby mě bolesti zbavil a on tak učinil. Ale bolest se opět vrátila. Pochopila jsem tedy, že je problém jinde. Spojila jsem se v této záležitosti opět s Rafaelem – ano, daň za mé schopnosti je právě bolest hlavy. Budiž. Ale přeci musí existovat něco, čím se to bude dát zmírnit. A proto jsem zvolila seanci s mou babičkou, neboť byla vyhlášená bylinkářka – bylinky mého manžela nezabíraly, tak třeba to půjde takto.

Seance trvala déle, jak jsem již zmínila, důvod, proč za mnou babička nepřicházela, byl, že již byla v jiném těle. Ale duše si nese vědomosti stále s sebou. Nakonec se spojení přeci jen podařilo a já dostala cennou radu – název bylinky, která nedokáže sice vyléčit migrénu, dokáže však zbavit bolestí hlavy, pokud se používá pravidelně. Jsem sice na začátku této cesty, tedy nemohu zde nyní napsat, zda účinek je takový, jak má babička říká, ale věřím jí a věřím síle této bylinky. Určitě vás budu průběžně informovat, zda mi byla ku prospěchu, a pokud ano, jistě její účinky ocení mnozí z vás. Výhodou této bylinky je, že nezatěžuje organismus, ale také ho dokáže čistit od volných radikálů a zároveň čistí pokožku, tedy jistě by ji využili i lidé trpící na akné. S kůží tedy velké problémy nemám, ale pokud se zlepší její elastičnost a vzhled, pochopitelně i za to budu ráda. 

SEXUÁLNÍ DUCH

Setkala jsem se ve svém životě s mnoha duchy, hodnými i zlými, paličatými i přístupnými, a bláhově jsem si myslela, že poltergeisti jsou ti nejhorší. Jsou velice paličatí a náladoví, a dostat je z domu ven je složité, náročné, avšak ne nemožné. Jakmile se zjistí, co ve skutečnosti chtějí, buď zůstanou a neprojevují se, nebo odchází za světlem. Většinou si myslí, že je dům jejich, odmítají smrt fyzického těla a živé lidi berou jako vetřelce.

Avšak sexuální duchové, to je jiná káva. Ti se vrací zas a znova, a není to příliš příjemné. Mnoho lidí si myslí, že jsou v jejich přítomnosti „nadržení“, ale tak to není. Jejich přítomnost je velice nepříjemná a často také bolestivá.

Upřímně, ono se lépe živému člověku vysvětluje, že o něj nestojíte, než sexuálnímu duchovi. Pokud si vybere jen jednoho člověka, je to zlé, ale pokud terorizuje celou rodinu, pak je to na pováženou. U tohoto ducha vám nestačí jen zjistit, co je zač, proč to dělá, nepomáhá ani žádost, aby svého jednání zanechal. Jedinou výhodou jsou skvělé masérské duchařské služby, pokud si vás skutečně zamiluje, pak ho o to můžete požádat a on vám rád vyhoví. Ale oplátkou mu jsou opět sexuální hrátky.

Tedy zbavit se takového ducha není vůbec jednoduché. Pokud se do vás zamiluje, máte prostě smůlu. Můžete ho však uvěznit v domě, kde k tomu dochází a přestěhovat se. Pak většinou zůstává upoután na dům, a pokud se mu noví majitelé nelíbí, přestává s touto činností.

Tito duchové vybírají si vždy silné jedince, rádi je ovládají a mučí, protože cítí, že toto vše vydrží. Slabí jedinci je nelákají, proto pokud člověk chce takový dům opustit, je dobré vybírat ze zájemců právě slabší povahy, aby neprožívali časem to samé.

SMRT A DUŠE

Co se děje před smrtí s duší, a co po smrti? Jak vypadá duše člověka? A kdo si pro duši chodí? Vidí skutečně člověk před smrtí světlo na konci tunelu? Tyto a další otázky bych vám ráda přiblížila. 

Člověk se rodí a umírá, je to koloběh života. Duše opouští své tělo, aby se osvobodila od bolesti a trápení. Tělo je jen tělesná schránka, kterou duše obývá, a když přijde čas, duše opouští tuto schránku. Netruchlí po této schránce, proto bychom ani my neměli truchlit po těchto duších. Duše jsou náhle svobodné a šťastné. Možná máme bolest v srdci ze ztráty milované osoby nebo zvířete, ale každá bolest se zahojí, a čím dříve, tím lépe právě pro osvobozenou duši.

Ale pěkně od začátku. Duše, která se chystá opustit své tělo, je schopná vidět anděly 3 dny před svým odchodem. Zejména tedy anděla smrti - Azraela, a jeho pomocníky. Můžete si všimnout na umírajících lidech, že často se dívají ke stropu nebo kolem své hlavy. Dívají se jakoby do prázdna, kde ostatní nic nevidí. Připravují se již v té době na svou poslední cestu, ale ona to vlastně poslední cesta není. Je to jen cesta zpět domů. Pokud bychom chtěli vidět Azraela, pak bychom viděli krásného anděla zahaleného do černého hávu, ze kterého prosvítá jeho zlatá energie. Jeho vlásky jsou temně hnědé, stejně jako oči. Pohled na něj neděsí, ale uklidňuje. Má velice milý a láskyplný výraz ve svém obličeji. Černá barva jeho hávu není náhodou - nejedná se o smuteční barvu, ale o barvu čistoty duše a radosti, že vrací se domů. Pokud byste zapátrali hodně do minulosti dějin naší Země, pak zjistili byste, že na pohřby chodilo se v bílém a na svatby v černém. A i Azrael v tuto chvíli netruchlí, aby byl oděn v bílém rouchu, ale přináší duši klid, očištění od hříchů, přináší jí radost. Je to vlastně takový obřad podobný manželství, plný lásky a pochopení. 

Pokud již Azrael obejme člověka svými křídly, nastává konec pozemského žití a začíná návrat domů, k Bohu. Doporučuje se truchlit tři dny a tři noci, jako výraz úcty k zemřelému člověku, nebo spíše k osvobozené duši. Tato duše již sice odešla domů, ale vrací se k nám po dobu jednoho roku, aby nás ochraňovala. Také nás často upozorňuje na možná nebezpečí. Ale hlavní důvod je ten, že je jí v naší společnosti dobře a chce být ještě nějaký čas s námi. Pokud máte někdy pocit, že tuto duši cítíte, nebojte se jí. Klidně si s ní povídejte, a pokud si zapálíte svíčku, může vám skrze ní odpovídat. Někteří lidé umí s dušemi komunikovat na bázi telepatie, někteří lidé duše vidí i slyší, a některým pomůže právě svíčka. 

Duše je vlastně taková zářivá energie, která z člověka odchází. Zpočátku má tvar svého hostitele neboli schránky, v níž se nacházela. Postupně tento tvar začíná se ztrácet a zůstává pouze čisté, bílé, a zářivé světlo. 

Duše tedy vidí anděly, Azraela a jeho pomocníky, a vidí také světlo. Možná to není světlo na konci tunelu, ale jistě je to světlo, které obklopuje andílky, kteří si pro duši přicházejí. Vyzařují tak velké světlo, že se zdá, jako by bylo hodně v dáli, a přitom tak blízko. 

Poté nastává čas očisty této duše. Duše je očištěna od všeho špatného, a dostává další šanci. Pokud je tato duše hodně zkažená a nechce se podrobit očistě, není pro ní v Nebi místo a odchází do zcela opačného místa, tedy do pekelných bran. 

Pokud je očištěná, pak teprve může duše opět zaujmout své místo čekatele a vybírat si své další rodiče. Většinou vybírá si lidi, které zná z minulosti. Tedy je docela dobře možné, že právě váš syn nebo vaše dcera nesou duši vašich rodičů či prarodičů, pokud již zemřeli. Poznáte to podle znamení - někdy se rodič nebo prarodič opaří na některém místě a narozené miminko má přesně takové znamení - avšak již bez opaření. Nebo zvláštní znaménko krásy na stejném místě, tedy piha, kterou měli vaši předkové. Znamení je více, pokud nenesou žádná z těchto znamení, pak to poznáte podle pohledu nebo chování, které se projevuje do tří let. V té době jsou schopny děti vidět duchy i anděly, a chovají se ještě tak, jak se chovali před svým předchozím skonem. 

Také duše zvířat se mohou zpět vrátit, vybírají si většinou stejnou rasu, stejnou velikost. Pokud jste andílky přivedeni za nimi, pak vás jejich duše pozná a vy poznáte jí, tedy třeba vašeho předchozího pejska nebo kočičku. Mají totiž zakódované prvotní chování, u zvířátek to však není tak dlouho, jako u člověka. 

Proto smrti se neděste, je to jen další etapa života a jeho koloběhu. 

SRANDA S DUCHY

Někdy je s duchy pořádná sranda, a někdy to může být skoro smrt pro ty, co ještě žijí. O víkendu navštívila mě má dlouholetá klientka, zůstala přes noc, přeci jen to měla domů daleko. Vše probíhalo víc než dobře, jen se trošku bála spát u hřbitova. Prý bojí se duchů. Jenže nepřišla sama, a ona to nevěděla. Přivedla si s sebou svou tchýni, která zemřela měsíc před její návštěvou u mě. Pochopitelně mi o tom neřekla, ale její tchýně ano. Když ráno odcházela, řekla jsem jí: Jdu vám vyzvednout tchyni z pokoje. Zůstala stát celá zkoprnělá. Chtěla se jí zeptat na spoustu věcí, a to také udělala. Strávily jsme spolu ještě další dvě hodiny, tedy vlastně všichni tři. ☺Tchýně její byla velice milá dáma, i když spolu ti dvě za života nevycházely příliš dobře, po smrti maminky svého manžela si vše vyříkaly a zjistily, že jejich spory byly velice malicherné, že mohly si promluvit za života a vztah jejich nemusel být tak hektický a plný nedorozumění. 

ZVÍŘECÍ DUŠE

Setkávám se s mnoha názory, že zvířátka duši nemají. Je tomu skutečně tak? Několikrát ve svém životě jsem viděla, jak duše pejsků opouští svá pozemská těla. Proto troufám si tvrdit, že zvířátka duši mají. Také někteří andělé hlídají duši zvířat, každé zvířátko má svého anděla strážného. Proč by ho měla, pokud by duši neměla? I v bibli se hovoří o duši zvířat, a já vám nyní tento úryvek posílám. Posílám vám ho proto, byste se ke svým zvířátkům chovali ne jako k věci, ale jako k členům rodiny, právoplatným členům, neboť nejsou méně než vy sami. Ze života zvířat mohli bychom se učit, neboť neznají zášť ani podlost, občas se jen brání, ale dokážou také projevit tu správnou lásku. Jejich duše se nerozděluje jako lidská, to je také jediná odlišnost mezi naší, lidskou duší, a zvířecí.

Bůh stvořil člověka a řekl:

"Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena, i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je ŽIVÁ DUŠE, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu."

I svaté písmo v první knize Mojžíšově předkládá člověku na pamětnou, že i zvířata mají svou duši. 

Užijte si proto krásný předvánoční čas se svými zvířecími kamarády, ať pocítí vaši lásku a mohou být šťastni. 

PŘED POČETÍM

Tak, jako každá duše čekající v místě zvaném Grimmolium, i má čekala na svůj vstup zpět na Zemi. Úkolem duše je zvolit si maminku a tatínka, zvolit si život a později naplnit své poslání. Můj výběr nebyl lehký. Dlouho jsem vybírala správné rodiče a nemohla se rozhodnout, koho zvolit. Dívala jsem se na životní příběhy mnoha lidí, ale nikdo z nich neměl život tak těžký, aby byl hoden mého výběru. Moje duše milovala bojovníky, a tím se může stát jen člověk bojující se svým vlastním osudem. A takového člověka moje duše našla.

Byl to velký bojovník, nemocný, který však bojoval a lidé ho milovali. Ano, tatínka jsem vybraného měla, a teď ještě vybrat maminku. Jako muzikant měl mnoho žen, krásných, a vybrat tu, jež by byla hodna stát se mou maminkou, také nebylo lehké. Mohl si z nich vybrat tu pravou, neboť mnoho z nich bylo komických, ale žádná z nich nebyla jeho anam carou, tedy polovinou duše. Tu v tomto životě potkat neměl, proto byl výběr těžší.

Zvolila jsem ženu povětrnou, toužící po majetku, slávě a penězích. Pak byl cesta do těla jednoduchá. Stačilo počkat na vhodný okamžik. Cesta z chrámu Grimmolia byla volná a má duše za pomoci andělů vstoupila do počatého tělíčka.

Říká se, že si můžeme vybrat přátele, ale rodinu si vybrat nemůžeme, rodiče už vůbec ne. Ale opak je pravdou. Rodiče své vybrali jste si sami.

Až jednou bude se vám zdát, že vaši rodiče by na vás měli být hodnější, měli by si vás víc všímat, měli by vás pochopit, uvědomte si, že jste si je vybrali a vaše duše znala jejich kladné i záporné stránky.

POSLEDNÍ CESTA

Duše našich blízkých zemřelých zůstávají v naší blízkosti po dobu 1 roku, pak je třeba vypravit jejich duše na cestu k andělům. Některé duše odchází samy, ale většinou se jim od nás moc nechce, proto je třeba je na tuto cestu vypravit. 

17. října léta páně 2017

Přesně před 30 lety jsem vypravila na tuto cestu svou babičku, tento rok nadešel čas odchodu pro duši mého tatínka. Příprava na tuto poslední cestu není tak složitá, jak se na první pohled může zdát. Nejprve je tedy třeba očistit se zcela od všeho, aby duše, která odchází, věděla, že odejít může. Člověk vypravující takovou duši musí být naprosto v klidu, tedy předchází této cestě meditace posledního sbohem. Tato meditace trvá většinou po dobu 1 hodiny. Pak je třeba obléknout se do bílého, pohodlného oblečení, aby netlačilo. Bílá barva má svůj význam. Tak, jako je čistá duše, kterou vyprovázíme na tuto cestu, musíme být i my naprosto čistí. Bílá je barvou nevinnosti, dobroty. Do bílé barvy kdysi odívali se lidé na pohřby, neboť bílá barva byla projevením úcty pozůstalých. 

Pak se připravují květiny, fotografie člověka, který nás před rokem opustil, a také je třeba připravit věc, která byla jen jeho, na které mu záleželo, nebo kterou by nedal za svého života nikomu. Je třeba připravit také 12 svíček - 12 měsíců, kdy duše byla s námi, kdy nám pomáhala. Pak se může přistoupit s samotnému obřadu. Tento obřad trvá většinou 1 hodinu, ale může trvat i déle, záleží na tom, jak rychle přesvědčíme duši, že ji již ve svém životě nepotřebujeme. 

Tím celý obřad končí a je třeba věnovat se po celý den sami sobě, odložit veškeré starosti i práci, aby se duše nechtěla vrátit, neboť ještě po dobu 12 hodin od jejího odvodu do světa andělů může přijít zpět. 

Pochopitelně, pokud potřebujeme mluvit s duší tohoto člověka po jejím odvodu do nebeských výšin, můžeme si ji kdykoliv přivolat. Avšak přijde, když ji potřebujeme, a pak opět odchází. Nejlépe je nechat ji již přípravovat se na další životní etapu, na příchod zpět do našeho světa.

POSLEDNÍ CESTA 2

Řekou zapomnění pluje tvá duše stále dál, 

zůstal tu ten, který o tebe velmi stál, 

stopa tvá zůstává v srdci jeho, 

toho, co zahrnoval tě velkou něhou.

Anděl smrti nese tě na křídlech svých, 

do království nebeského, 

kam jen čisté duše smí. 

K našemu pánu, tam u nebeských bran, 

ptáti se tě budou, zda tvůj život za to stál. 

Mnoho dobrého vykonala jsi zde na Zemi, 

však přišel tvůj čas a ty odešla jsi za těmi, 

kteří čekají tě dlouhý čas,

až pozváni tam budeme my, 

setkáme se spolu zas.

Odpočívej v pokoji, nechť má tvá duše klid,

stále tě v srdcích svých budeme mít. 

S láskou na tě vzpomínati budeme, 

ty pohlídáš náš klidný spánek,

cestou pozemskou však i nadále jdeme, 

připomene nám tě lehký vánek,

ODPOČÍVEJ V POKOJI. 

HODINY SMRTI

Čas neúprosně odměřuje naší cestu životem. Od chvíle, kdy se narodíme, máme přesně stanovaný čas na tomto světě. V době našeho narození začíná hořet svíčka našeho života, někdy je malá, jindy zase velká, někdy rovná, jindy zase plná zákrut. Každý máme tu svou svíčku, kterou nám andělé hlídají. Tato svíčka je jen naše, jsou v ní zaznamenány naše kroky, naše bolesti, ale také radosti, lásky a náš duchovní vývoj. Také každý z nás má jinou barvu této svíčky, někteří ji mají jen jednobarevnou, jiní zase vícebarevnou. Jsou na ní naše zastávky, kdy stojíme na místě, ale i naše přání, která jsme ještě nevyslovili, ale v čase svého života vyslovíme. Je krásné pozorovat tyto svíčky, jak někdy plápolají, prskají, jindy klidně hoří. 

Svůj život také po většinu času řídíme si sami, padáme a opět se zvedáme, procházíme mnohými zkouškami, abychom se stali silnějšími, opakujeme své chyby, abychom je pochopili a více se jich nedopouštěli. Některé události však máme pevně dané a nic proti nim nesvedeme. Máme dánu lásku, prosperitu, štěstí, ale musíme si k nim dojít. Někdy nám to trvá hodně dlouho, stojí nás to mnoho pochopení, jindy vydáváme se cestou přímou. Misky vah našeho života jsou vyvážené, nemůžeme mít absolutní štěstí nebo absolutní neštěstí. 

Když opouštíme tento svět, dáváme těm, na kterých nám záleží, vědět, že již nadešel náš čas. Ať již zastavíme hodiny, zastavíme se u jejich postele, hýbeme předměty nebo jen zaplavíme smutkem jejich srdce. Způsoby jsou různé a každá duše si volí jiný způsob, takový, jaký jí vyhovuje a jaký ti, kdož zůstali zde, pochopí. Pak už nám zbývá jen cesta vzhůru, do světa, kde není bolest, závist, nenávist, kde není zima, kde je klid a pohoda.