nevhodný partner

Je s podivem, kolik lidí chtějí vstoupit opět do vztahu, ze kterého vystoupili, nebo z kterého byli odejiti. Je to jako slepovat rozbitý hrneček. Stále si kladu otázku, proč tolik lidí touží po návrat expartnera, když jim dal jasně najevo, že už o ně nestojí. Nejsou to jen ženy, ale i muži dokážou čekat neuvěřitelně dlouho.

Někdy dá se vztah obnovit a začít od začátku, určitě není dobré lepit vztah, ale uchopit ho za zcela jiný konec. Ve vztahu, který se rozpadl, chybují vždy oba dva. Nikdy není vina jen na jedné straně. Partner, který chce se rozejít, vysílá jasné signály toho, že mu vztah již nevyhovuje. Proč tedy takového partnera chceme zpět? Co nás k tomu vede? Upřímně, neumím si to moc představit, protože to, co je mrtvé, těžko lze vzkřísit.

Ale i přesto existují výjimky, kterým se podaří vybudovat ten samý vztah na zcela nových základech. Nejprve ale je třeba podívat se do svého nitra a pochopit, co bylo ve vztahu špatně. Nebo si uvědomit, co bychom ve vztahu chtěli a kde je to už přes čáru.

To, že nás partner opustil, má svůj důvod. Můžeme být pro něho nevhodným partnerem, chovat se tak, jak on si nepřeje nebo co mu leze na nervy, nebo prostě my sami máme být s někým jiným, a osud nám to takto dává najevo.

Už vás slyším, jak říkáte: Ale já jsem pro něj udělal první poslední, omezoval jsem se, aby byl spokojený. A není toto právě chyba? Ve vztahu by nemělo být JÁ, neměli bychom se stále jen podřizovat my. Ono všeho moc škodí. Hezká tvářička ještě neznamená šťastný vztah, podřizování partnerovi už vůbec ne. Ve vztahu by měla vládnout rovnoměrnost, tedy v páru jsou vždy dva a měli by si být naprosto rovní. Ano, někdy je třeba hledat kompromis, kdy můžeme ustoupit, ale v jiné situaci by tedy měl ustoupit partner. Nebo, ještě lépe, hledat zlatou střední cestu. Vždy taková cesta je.

Pokud toto nedokážeme, jsme panovační a musí být po našem, nebo naopak se jen podřizujeme, pak jsme si zvolili nevhodného partnera nebo on nás. Někdy se prostě stane, že se cesty dvou lidí rozejdou, aby uvolnili místo někomu jinému, lepšímu. Jen v tu chvíli to nedokážeme pobrat a pochopit. Pak je třeba řídit se rozumem a ne srdcem, a skutečně upřímně si říci, zda tento člověk skutečně stojí za to, abychom ho chtěli zpět.