nevyhnutelnost

Někdy člověk přemýšlí nad tím, zda skutečně nějaký osud je, nebo si vše děláme sami. Nebo je to snad karma, co nás v tomto životě dohání? Osud, krátké slovo na to, aby bylo něčím významným, a přesto je stejně významné, jako život a smrt.

Je nám opravdu souzeno něco, co nemůžeme v životě změnit? Dojdeme k tomu, ať uděláme cokoliv?

Příběhů na toto téma bychom mohli zmínit hodně. Své by o tom mohla vyprávět Barunka, která má své vlastní vize, a na své sny hodně dá. Už několikrát mohla se stát účastníkem dopravní nehody, a vždy jí sen varoval. Zvolila tedy jinou cestu, nebo prostě zůstala doma, aby se tomuto vyhnula. Jak plynul čas, sen se jí opakoval několikrát, až jednou sen vůbec nepřišel. Bylo krásné slunné léto, když se rozhodla jet se vykoupat k vodě. Cesta tam byla příjemná, trošku víc teplá, ale klimatizace byla v pořádku, tak jí to ani moc nevadilo. Cestou zpátky však měla nepříjemný pocit, něco jí říkalo, aby nejezdila, ale ona musela. V práci si vzít volno nemohla, a tak sedla za volant. Stala se jí dopravní nehoda přesně taková, jakou viděla ve snu, jen místo bylo jiné. Však také v každém snu bylo místo jiné.

Vždy, když měla tento sen, stala se nehoda na přibližně stejném místě, jaké viděla ve svém snu. Věděla, že tomu unikla, ale člověk osudu neuteče. Temnota číhá někde v dáli, aby udeřila a dostala se do našeho života.

Druhý příběh je o dívce, která netoužila mít miminko. Tak dlouho se tomu bránila, a vždy, když měla pocit, že by se to dnes přeci jen povedlo, tak raději neriskovala. Ochraně moc nevěřila, tak tyto dny prostě prolenošila. Plynul rok za rokem, až se dostala do stádia, kdy už se blížila menopauza. Říkala si, že teď už se nic nemůže stát, vždyť jí menstruace vynechala klidně i pár měsíců. Všude četla, že v pozdějším věku je složitější otěhotnět, ale i tak raději vsadila na prezervativ.

Co čert nechtěl, prezervativ nevydržel a téměř pár měsíců před tím, kdy se jí přestaly tvořit vajíčka, otěhotněla. Zpočátku si to vůbec neuvědomovala, celý život se potýkala s jo-jo efektem, tak narůstajícímu bříšku nevěnovala žádnou pozornost. Také už byla v stádiu, kdy menzes nebyl pravidelně, tak ani tímto se neznepokojovala. Jednoho dne se jí zdálo, že se jí něco hýbe v břiše, myslela, že to jsou střeva, občas jí to dělala, už od malička, ale protože to bolelo, rozhodla se jít na vyšetření. Jaké bylo její překvapení, když jí lékař oznámil, že bude mít miminko. Bylo již pozdě s tím něco dělat. Tak moc se těhotenství bránila, až si dušička našla cestu sama. A nyní? Je z ní úžasná máma, která by svou dcerušku za nic na světě nevyměnila. Občas spolu prohodíme pár slov, a jediné, co jí mrzí, že to nepoznala v mládí. Ale vše má svůj čas, a co se má stát, stejně se stane. Ať se tomu bráníme, nebo vyhýbáme, nebo to naopak vyhlížíme. Pokud je nám něco souzeno, přijde to většinou ve chvíli, kdy s tím už nepočítáme.