Připravovala jsem se na pěveckou soutěž. Účast na ní pro mě byla velice
důležitá. Chtěla jsem se věnovat hudbě profesionálně, vždyť jsem také měla
skvělého učitele. Zkoušela jsem zpívat písničku i za doprovodu kytary, na kterou
jsem uměla hrát. Vždyť také pocházím z hudební rodiny.
Věřila jsem si, možná až moc. Nevěřila jsem, že bych nezaujala. Občas ale mé
rodiče bolela hlava, prý do toho třískám a kvílím. Nic jsem si z jejich narážek
nedělala.
Konečně přišel den, kdy jsem mohla ukázat, co ve mně je. Připravila jsem se na
cestu a vyrazila. Na soutěž mě doprovázela moje maminka, která ale moc
nevěřila, že se někam dostanu. Brala to spíše jako výlet. I přesto mě ale
podporovala. Vždy mě podporovala v tom, co jsem dělala. Říkala, že pokud tomu
věřím já, je to v pořádku. Ale také měla zdravou kritiku, aby mě nenarostl moc
nos nahoru.
Jely jsme dlouho, skoro přes celou republiku. Když jsme přijely, byly jsme velmi
unavené. Ale také natěšené, jak vše bude probíhat. Cestou jsme si povídaly, spíše
jako kamarádky, než jako matka s dcerou. Otec jet nemohl, musel pracovat.
Čekala jsem skoro celý den, než jsem přišla na řadu.
Přítomnost poroty mi nevadila, netrpěla jsem trémou. Možná i proto jsem
nakonec postoupila mezi 120 nejlepších. I píseň jsem zvolila dle mého názoru
dobře.
Jela jsem s ostatními na hotel, kde jsme obdrželi písničku, kterou zazpíváme
příště. Dostala jsem píseň, kterou jsem dobře znala. Tak jsem se ani nemusela
dlouho připravovat, volný čas jsem využila spánkem. Nevadilo mi, že tam
ostatní chodili po pokoji a zpívali.
Ráno nás vzbudili brzy, mnozí toho moc nenaspali. Vyčistila jsem si zuby,
umyla se, oblékla, a vyrazila vstříc dalšímu klání. Tentokrát byl výběr do nejlepší
40, kam jsem se také dostala.
Než jsme jeli opět na hotel, dostali jsme novou píseň. Měli jsme dvě hodiny na
naučení textu. Tuto píseň jsem neznala, tak to bylo složitější. Jen jsem se naučila
text, písni jsem ale nevěnovala velkou pozornost. Nakonec jsem ji zazpívala
příšerně. Nebylo divu, že jsem nepostoupila mezi nejlepší 24 zpěváků. Mě to ale
v tu chvíli nevadilo, byla jsem ráda, že jedu domů, těšila jsem se do své postele.
Byla to ale velká zkušenost, která mě poposunula dál. Navíc zazvonil telefon a
mě přišla první velká nabídka.