polibek stínů

Život krátce před smrtí je velice krásný, i když nám živým se takový zdát nemusí. Pravdou je, že se vždy lidem i zvířátkům udělá dobře den před smrtí. Naberou sílu, aby se mohli připravit na odchod a neumírali ve velkých bolestech.

Týden před smrtí ocitáme se v náručí stínů, které nás objímají, až dostaneme od nich první, a zároveň poslední polibek. Ten přichází pár minut před skutečnou smrtí. Chutná jako rozkvetlá louka, opojná, s tisíci vůní. Má nás omámit, abychom se nevzpouzeli a v klidu odešli.

Zatímco první fáze přichází jen tehdy, když je člověk nemocný (nebo i zvířátko), nebo přišel jeho čas věkově, tak fáze polibku stínů přichází vždy, i když člověk umírá po nehodě, nebo násilné smrti. Tento polibek je propustkou do další úrovně. Každý tvor tento polibek podvědomě očekává, bez něj nemůžeme odejít. A věřte, že všichni bez výjimky na něj skutečně čekáme.