přátelství

Přátelé jsou jako zlaté mince, těžko se hledají, a snadno se rozkutálí. Zlaté mince. Přátelství nad zlato.

Najdete přátele, skutečné přátele, a najdete poklad. Jsou tu, když se radujete, i když vám do smíchu není. Jsou tu, když potřebujete pomoc, i když ji nepotřebujete.

Přátelé vyvažují se zlatem.

Na své cestě životem potkala jsem spoustu lidí, ale jen málokteří dají se nazvat přáteli. Většina z nich jsou přátelé, jen když něco potřebují. To by vás láskou snědli, ale jak jim nejdete na ruku, je zle. Ale na druhou stranu potkala jsem také spoustu přátel, kteří v mém životě zůstali, a mohu se na ně spolehnout.

Ano, andělé jsou také přátelé, ale o těch zde psát nechci, neboť ti prostě byli, jsou a budou. Ti znají jen lásku, a já jsem vděčná, že provází mě po mých cestách.

Lidští přátelé, skuteční přátelé, ti stojí za zmínku.

Přátelé vás berou takové, jací skutečně jste. S vašimi chybami, s vašimi náladami. Prostě jsou tu, ať jste jacíkoliv. Mají vás rádi, a jsou tu pro vás, když to potřebujete, respektují vás, milují vás.

První přítel objevil se v mém životě ve chvíli mého narození. Byl to můj otec. Dýchal by za mě, kdyby to bylo potřeba. Co ten si se mnou užil. Splnil se mu sen, měl doma princeznu i rebela. Miloval mě tělem i duší. Vždy chtěl pro mě to nejlepší, byl mi nablízku, pomáhal, radoval se z mých úspěchů.

Druhým skutečným přítelem byla má velká kamarádka. Často u nás trávila víkendy, prázdniny, milovala nás oba, byla jako má mladší sestra.

Ó ano, má skutečná sestra také byla a je mou velkou kamarádkou. I když byly doby, kdy jsme měly odlišné názory, pohádaly se, a pak zase usmířily. Každá z nás zvolila si svůj život, a já jsem šťastná, když vidím ji šťastnou.

Bratr. Nebylo nám dopřáno vyrůstat spolu, ale i jeho štěstí je mým velkým štěstím.

Z dětství zbylo mi pár přátel, a i když se rozprchli do celého světa, zůstáváme stále v kontaktu.

Také v dospělosti potkala jsem pár přátel, na které se mohu ve všem spolehnout. Jsou tu pro mě, když potřebuji, stejně jako já pro ně.

Můj milovaný manžel, přítel na celý život. Stojí mi věrně po boku už 29 let, a za nic na světě bych ho nevyměnila.

Někteří klienti za těch více než 8 let stali se také mými přáteli. Myslí na mě, píšou mi o svých životech, i když už mě jako poradce nepotřebují. Někteří z mých klientů přátel mě potřebují stále. Jsem tu pro ně, když chtějí si popovídat, když mají starosti, když... Radují se se mnou, stejně, jako já s nimi. Můžou mi napsat kdykoliv, i když potřebují jen vlídné slovo, podporu. Když potřebují andílky ku pomoci, které jim ráda posílám, aby také byli šťastni. Když potřebují poslat energii, aby zvládli nepřízeň osudu nebo nějaké vyšetření, nemoc, situaci. Záleží mi na jejich štěstí, proto často také oroduji právě za jejich štěstí.

Prošlo mýma rukama na tisíce klientů, ale těch stálých a pravých je možná 20. možná trošku více. Nerada bych na někoho zapomněla. Těch, se kterými si telefonujeme a píšeme, aniž by něco v tu chvíli potřebovali. Těch, které mám z celého svého srdce ráda. Těch, kteří přijedou ke mě na neděli a tráví se mnou svůj volný čas, a já s nimi. Někteří u mě přespí, jiní jen posedí nebo někam vyrazíme. Někteří zajdou jen na kávu, když jdou na hřbitov, někteří pomáhají mi s rekonstrukcí, aniž bych jim říkala, prostě se sami nabídnou, a já jsem šťastná, že takové přátelé mohu mít. Některým vcházím do snů, nebo oni mně. Někteří nemají přátele, na které by se mohli spolehnout, nebo kteří je vyslechnou. Někteří... Moc si jich a jejich přátelství vážím.

Smutná je spíše jiná věc.

Někteří lidé si přátel vůbec neumí vážit. Většinou si sílu přátelství uvědomí, až když někteří z přátel odejdou do Nebeských výšin. Pak poznají, jak moc v jejich životě chybí.

Měli bychom se přátelům a rodině věnovat teď, ne někdy příště. Protože to PŘÍŠTĚ už nemusí nikdy přijít. Život je příliš křehký, a může kdykoliv skončit. Všichni máme ten čas vyměřený, všichni jdeme po své barevné míli, která je různě dlouhá. A zážitky jsou to jediné, co si do Nebeských výšin jednoho dne odneseme. Nejsou to domy, auta, peníze, ani přepych. Jsou to zážitky a pocity. S holou prdelkou jsme na tento svět přišli, a s holou prdelkou z něj zase odejdeme. Je třeba prožívat každý den naplno, jako by byl náš poslední. Prožívat s těmi, které milujeme, a kteří milují nás. To je úkol, který jsme dostali, to je cesta naším životem. Život je příliš krátký na to, abychom se na sebe zlobili. Život je příliš krátký na to, abychom s ním mrhali. Jsme tu teď, ne zítra, ne za 10 let, ale teď. Jsme tu pro rodinu, pro přátele. Jsme tu...

A jak to cítíte vy? Máte alespoň jednoho skutečného přítele? Jste vy pro někoho skutečným přítelem?