10 – KOLO ŠTĚSTĚNY

Zažíval jsem opravdu velkou radost. Měl jsem skvělou manželku, a fajnové děti.

Manželka odjížděla k rodičům i s dětmi, ale já zůstal doma, měl jsem moc práce.

Pracoval jsem jako programátor a zrovna jsem měl tolik práce, že jsem si nemohl

dovolit odjet ani na jediný den.

Půjčil jsem manželce auto, kladl jí na srdce, aby jela opatrně, a rozloučil se.

Když odjela, šel jsem ke kompu a začal pracovat.

Po chvíli mi zazvonil telefon a neznámý hlas mi sdělil, že měla manželka

nehodu. Byl jsem jako opařený, ale stále jsem věřil, že jsou všichni v pořádku.

Zeptal jsem se, co se stalo, ale muž na druhém konci mi nechtěl říct vůbec nic.

Teprve nyní jsem se začal bát. Věděl jsem, že je má žena skvělá řidička, a že to

nemohla být její chyba. Nemýlil jsem se.

Přijel jsem do nemocnice, kde všichni tři bojovali o život. Nejhůře na tom byl můj

mladší syn.

Zrovna byli na sále, tak jsem se nic nedozvěděl. To čekání na příchod doktora mě

deptalo. Po dlouhé době konečně vyšel lékař. Sdělil mi, že mí dva synové bohužel

nepřežili, a že má žena je stále v kritickém stavu. Zhroutil jsem se. Dali mi

nějaké prášky na uklidnění a poskytli lůžko na odpočinek.

Nemohl jsem tomu věřit. Pak za mnou přišel policista, který byl u nehody a líčil,

jak se nehoda stala. Řidič kamionu měl skoro 3 promile v krvi, a zabrzdil těsně

před manželkou. Neměli nejmenší šanci, ale krátce po nehodě stále žili.

Měl jsem sto chutí toho chlapa, co to způsobil, zabít.

Chtěl jsem vidět manželku, ale nepustili mě k ní. Když už jsem byl na odchodu,

přišel lékař a sdělil mi, že to ani má žena nepřežila. Zhroutil jsem se podruhé.

Můj život se sesypal jako domeček z karet. Nedávno jsem měl všechno, a stačilo

pár vteřin, a o vše jsem přišel. Už jsem ani neřešil, zda práci dokončím,

nezajímalo mě vůbec nic.

Nechtělo se mi žít, ale abych si sáhl na život, na to jsem byl až moc velký srab.