12 – VISELEC

Byl jsem silný kuřák – a ve skutečnosti i jsem. Této závislosti jsem se nikterak

nemohl zbavit. Až jsem si řekl: Dost. Přestal jsem ze dne na den. Nepotřeboval

jsem ani žádné náhražky, prostě jsem přestal. Po chvíli mě přemohl velký hlad.

Jedl jsem a jedl, až mě z toho bolelo břicho. Nemohl jsem si ale pomoci, chuť na

cigaretu byla tak silná, že jsem nemohl přestat jíst.

Když už jsem měl jídla dost, stoupl jsem si na váhu. Zhrozil jsem se při pohledu

na ní. Ukazovala o 20 kg víc. Tak jsem pro změnu začal hubnout. Čím víc jsem

cvičil, tím víc jsem přibíral. I cvičení jsem tedy zanechal.

Vešel jsem k dětem do pokoje a tam se přes kouř nedalo vůbec vidět. Kdybych

vyhodil kudlu do vzduchu, zůstala by tam viset.

Zhrozil jsem se při pomyšlení, že dětem ještě ani nebylo 15 let. Okamžitě jsem je

seřval, ale mladší dcera mi odpověděla, že já hulil jak fabrika, tak co mám.

Normálně v klidu. Jindy bych jí asi jednu střihl za její drzost, ale usoudil jsem,

že má pravdu.

Šel jsem se tedy projít. Najednou koukám na svou ruku, a co nevidím. Držím

cigaretu a spokojeně popotahuji. Okamžitě jsem ji zahodil a nalhával si, že to byl

jen jeden páv, nic se neděje. Navíc nikdo to nepozná.

Večer jsem šel do hospody za kamarády. Slovo kamarádi je na místě. I přesto, že

věděli, že jsem toho nechal, předháněli se v nabízení cigaret. Po pár pivech jsem

neodolal, a zapálil si. To byla úleva!

Tahal jsem jednu za druhou a zase jsem v tom lítal. Zjistil jsem, že mi to vlastně

vyhovuje. Nechtěl jsem řešit, zda kouřím, či nikoliv, byl jsem mezi svýma a to

bylo to podstatné.

Doma mě čekalo překvapení. Kamarádi se dohodli s mými dětmi, a děti vše

natáčeli na kameru. Už nemělo cenu zapírat, ani se obhajovat.

Svedl jsem to na krizi středního věku a pozval svou starší dceru na cigaretu

s kafíčkem. Ani jsem se nedivil, když přijala. Seděli jsme na terase a bánili jednu

za druhou.