13 - SMRT

Má maminka ve skutečnosti již dávno zemřela. A přesto se mi minulé noci o ní

zdálo.

Byl jsem doma a díval se na televizi. V tom se objevila má maminka, otvírala

pusu, ale nic neříkala. Chtěl jsem se jí dotknout, ale ruka mi prošla skrze ni.

Stále ukazovala na dveře a měla přitom zděšený výraz. Rozhodl jsem se tedy, že

půjdu směrem ke dveřím. Jakmile jsem udělal první krok, ona se tím směrem

vydala také.

Vyšli jsme z domu ven. Byla velká zima, já šel jen v ponožkách a trenýrkách, bez

trička a bez bot. Maminka šla přede mnou a stále se ohlížela, jestli jdu.

Došli jsme až k jezeru, kde byla loďka. Nastoupili jsme do ní. Vesloval jsem

skoro až doprostřed jezera, když v tom mi pokynula, abych zastavil.

Najednou jsem byl v úplně jiném světě. Byli jsme také na loďce, ale byl tam

s námi neznámý muž. Díval jsem se, jak laškuje s mou matkou. Bylo vidět, že se

znají, a že mu matka důvěřuje. Po pár polibcích vstali a objímali se. On vytáhl

z kapsy krabičku, pomalu ji otevřel, usmíval se přitom strašně potutelně, a

v krabičce se objevil prstýnek. Maminka zářila štěstím. Natáhla ruku, aby ji

mohl prstýnek nasadit. To, co se stalo potom, mi vzalo dech. Strčil do ní a ona

spadla do vody. Jelikož byla dobrá plavkyně, vyplavala. Ale on ji chytil za hlavu

a držel ji pod vodou. Zmítala se, až nakonec svůj boj o život prohrála. Držel ji

tam ještě nějakou dobu, než povolil.

Potom skočil do vody a plaval ke břehu. Ani se neotočil.

V tu chvíli jsem věděl, že smrt mé maminky nebyla nehoda a že mě vlastně chtěla

upozornit na svého vraha.

Ocitli jsme se zpátky v reálném světě a já věděl, co musím udělat. Jakmile jsem si

to uvědomil, maminka s úsměvem na tváři zmizela.

Zavesloval jsem zpátky ke břehu a utíkal na policii. Běžel jsem tak rychle, až

jsem skoro nemohl popadnout dech. Nějakou dobu jsem se před policejní stanicí

rozdýchával. Nakonec jsem vstoupil.

Popsal jsem sloužícímu policistovi to, co se mi přihodilo. Díval se na mě, jako

bych se zbláznil. Vše ale sepsal, zavolal portrétistu a nakreslili člověka, kterého

jsem viděl na loďce s maminkou. Pak mě poslali domů.

Sotva jsem došel domů, zastavilo policejní auto. Vystoupil policista a sdělil mi,

že vraha dopadli. Nebylo to prý těžké, neboť již jednou zabil a byl ve vězení. Po

předložení portrétu a sdělení, že jeho vražda měla svědka, se k činu doznal.

Netušil však, že svědkem byla vlastně jeho oběť a její velmi citlivý syn.