5 – HIEROFANT

Vše začalo hádkou s mým přítelem. Byl hrubý a došlo i na nějakou tu facku.

Někdo by řekl, že mě seřezal jak psa. Ale i přesto jsem ho měla ráda.

Odjel pryč a já se konečně mohla nadechnout. Vydržela bych s ním všechno.

Uklidila jsem, uvařila, vše jsem udělala tak, jak si to přál.

Přijel domů, a znovu mě uhodil. Bez varování, bez hádky. Ani si nevšímal toho,

čím jsem se celý den zabývala. Shodil večeři, která byla už na stole, na zem a

chtěl se milovat. Vlastně ani nic neřekl, hrubě mě uchopil, opřel o stůl a znásilnil

mě.. Bránila jsem se, ale to jsem ještě pár facek chytla, tak jsem se mu podvolila.

V duchu jsem si přísahala, že od něj uteču. Ale kam? U rodičů či kamarádek by

mě našel, jediné řešení byl klášter.

Problém ale byl, že jsem nebyla panna. Řekla jsem si, že to i tak zkusím.

Šla jsem pěšky mimo silnici, aby mě neviděl z auta. Připadala jsem si jako

zločinec, který utíká před spravedlností.

U malého kostelíku jsem potkala kněze. Viděl, jak jsem zřízená a nabídl mi

přístřeší. Neodporovala jsem, tak moc jsem mu věřila. Vlastně jsem ho ani

neznala, ale byl to kněz, tak co by se mi mohlo stát?

Odvedl mě na faru, kde mi farářova kuchařka dala najíst a připravila malý,

prostý pokoj. Nic víc jsem ani nepotřebovala.

Když jsem se probudila, měla jsem už v pokoji jiné věci. Přišel kněz a řekl mi, ať

si je obléknu. Neměla jsem s tím problém. Ptal se mě, kam mám namířeno, a já

mu řekla, že do kláštera. Že mám chlapů plné zuby, že se nenechám mlátit.

Také jsem se mu svěřila, ani nevím proč, že už nejsem panna. On se ale usmál a

řekl: „Mezi jeptiškami bys pannu asi těžko našla.“

Hned mi bylo lépe. Nabídl mi, že mě do jednoho kláštera vezme, že je to kousek a

on tam má nějaké vyřizování. Ráda jsem přijala.

V klášteře přišla matka představená s dalšími jeptiškami, kněz jim vše vypověděl

a ony mě uvítaly opravdu vřele. Nečekala jsem, že to půjde tak hladce. Přidělily

mi pokoj, a šly se pomodlit. Šla jsem s nimi, bez otázek a bez řečí. Byla jsem

ráda, že mám domov s velkým D.