7 – VŮZ

Seděl jsem s kamarádem na pivu, bavili jsme se o všem možném, a také o práci,

kterou jsem nemohl sehnat. Kamarád mi nabídl slušný flek, ale v zahraničí. Něco

jsme už v sobě měli, tak jsem ho nebral vážně. Když chtěl po mě odpověď, kývl

jsem.

Jaké bylo překvapení, když mi následně zavolal, že je vše zařízené a odpoledne

odlétám. Neměl jsem tušení, jak se tam domluvím, má angličtina byla na špatné

úrovni, alespoň podle mě.

Odvezl mě na letiště, kde byla spousta lidí. Nevnímal jsem nic, měl jsem hlavu

jako balón. Rozloučili jsme se a já nasedl do letadla. Mělo krásné modré potahy,

které byly příjemné na oči.

Konečně jsme vzlétli. Celou dobu jsem koukal z okénka na mraky. Přišla letuška

a nabízela pití, ale nevzal jsem si.

Když jsme přistáli a já vyšel z letadla, čekal mě můj budoucí šéf. Pozdravili jsme

se a jeli jeho vozem do firmy. Nebyla to firma jako u nás, vše bylo na

profesionální úrovni a já s podivem zjistil, že mi angličtina najednou nedělá

žádné problémy. Nepřemýšlel jsem nad slovíčky, prostě to šlo ze mě nějak samo.

Dal mi klíče od vozu i domu, prý každý zaměstnanec dostává při nástupu dům a

auto. Nevycházel jsem z údivu.

Peníze, které mi nabídl, byly také pohádkové. O takových se mi v naší vlasti

mohlo jen zdát. Bylo to tak krásné, že to snad ani nemohla být pravda.

Začal jsem dělat na projektu, který jsem si bral i do svého nového domova. Volal

jsem to hned manželce. Ona sice pracovala, ale dohodli jsme se, že pokud to bude

skutečně tak, jak se to zdá, přijede i s dětmi za mnou.

Dokončil jsem jeden projekt a dostal velké prémie. Byl jsem unešený. Po tomto

projektu následoval večírek, kde jsem se seznámil se všemi kolegy. Všichni byli

moc fajn.

Manželka se připravovala na cestu za mnou, a můj šéf se už nemohl dočkat, až

ji pozná. Řekl jsem mu, že neumí ani slovo anglicky, na to mi odvětil, že nemusí,

protože se to časem naučí. Ostatně žádná manželka těch, co tu pracovali, do

práce chodit nemusela. Šéf mi nabídl, že mé děti mohou navštěvovat školu,

kterou si platila firma. Chodily do ní výhradně jen děti mých kolegů.

Pak nastal den, kdy měla přijet. Velmi jsem se na ní těšil, a nejen já. Zajel jsem

pro ní na letiště a poté představil šéfovi. Okamžitě si získala jeho sympatie.