9 – POUSTEVNÍK

Byl vlahý večer a já se šla ven projít. Bloumala jsem bez cíle ulicemi, až jsem

narazila na krásný háj. Ani jsem nepřemýšlela, a vešla do něj. Procházela jsem se

mezi stromy, které tam majestátně stály už mnoho desítek, snad i stovek let.

Dívala jsem se do jejich korun, kam dopadaly poslední sluneční paprsky.

Najednou jsem měla pocit, že bych chtěla být také tím stromem. Jenomže to

nešlo.

Měla jsem před důležitými zkouškami a všechno se mi vykouřilo z hlavy. Musela

jsem napsat seminární práci, ale nic jsem v hlavě neměla, naprosto nic.

Jaké téma si mám zvolit? Co by mi vyhovovalo? Poslední dobou jsem stále

přemýšlela o životě jako takovém, co mi dává, co mi naopak bere.

Došla jsem k rozhodnutí, že téma bude: Hledání vnitřní cesty.

Najednou jako by mi příroda sama vše naskládala do hlavy, věděla jsem naprosto

přesně, o čem budu psát. Bude to o možných cestách, kam nás osud zavádí a

proč.

Poděkovala jsem stromům za tak vzácnou myšlenku. Byla jsem totiž

přesvědčená, že právě stromy mi tuto myšlenku vnukly.

Přišla jsem domů a pustila se do psaní. Psala jsem a psala, až jsem měla tolik

stran, že jsem je musela trochu zkorigovat. Nakonec z toho vyšla pěkná

seminární práce.

Dívala jsem se na své dílo, a zase po dlouhé době jsem byla sama se sebou

spokojena.

Věděla jsem, že spousta lidí tápe a hledá tu svou cestu, proto jsem se rozhodla

nabídnout pomoc všem, kteří to potřebují. Dala jsem tedy inzerát. Nemusela

jsem čekat dlouho, jelikož jsem za tuto svou službu nic nepožadovala, lidí

přibývalo stále víc a víc. Po dni přípravy do školy a řešení cizích osudů jsem byla

tak vyčerpaná, že se mi ten můj život znovu znelíbil. Byla tu spokojenost

s odvedenou prací, ale také velká únava. Jako bych karmu všech lidí nabrala

k sobě.

Tak jsem si řekla: DOST. Nechtěla jsem přestat pomáhat, ale stanovila jsem si

poplatek za svou pomoc. A v tu chvíli se všichni ode mě odvrátili. Nepřišel

nikdo. Přemítala jsem dotazy všech lidí, a zjistila, že mnozí se ptali na věci,

které byly nepodstatné.

Usoudila jsem, že kdo o mou pomoc bude stát, nebude litovat peněz, které mi za

mou pomoc dá. A s tímto vědomím jsem se probudila.