ČTYŘKA PENTAKLŮ

Žila jsem s partnerem, se kterým mi to vycházelo. Nehádali jsme se, vždy jsme si

projevovali svou lásku. Vládlo mezi námi porozumění. Tedy do doby, kdy ještě

mnoho peněz nevydělával.

Přišel domů z práce, že si našel lepší, lukrativnější zaměstnání. Nebyla jsem

proti, dokonce jsem měla radost, i za něj. Slíbil mi skvělou zahraniční dovolenou,

pokud tu práci dostane.

Druhý den ráno se pěkně oblékl, vzal si bílou košili, černou kravatu, černé

kalhoty a lakované boty. Řádně se učesal, vyčistil zuby a vyrazil vstříc novému

zaměstnání. Čekala jsem doma a byla jsem jako na trní.

Náhle jsem slyšela v zámku klíče, a běžela mu naproti do předsíně. Měli jsme

malou, ale pěknou předsíň, byla vymalovaná zářivě žlutou barvou, na stěnách

visely obrazy. V rohu stál botník ze dřeva, a nad ním viselo zrcadlo.

Otevřel dveře a byl samý úsměv. Ihned jsem poznala, že práci dostal.

Představovala jsem si nás u modrého, klidného moře, s mnoha loděmi. Téměř jsem

nás viděla na pláži, jak tam jen tak ležíme a opalujeme se.

Začal mnoho pracovat, ale to mi nevadilo. Jen jsme se již tak často nevídali,

vlastně jsme si podávali dveře. Dělal mnohokrát přes čas a mě to bylo líto.

Chtěla jsem ho mít více doma, ale argumentoval tím, že zase vydělá více peněz.

Když jsme se náhodou sešli doma, začala jsem mluvit o dovolené, ale on o ní

najednou nechtěl ani slyšet. Vymlouval se na práci, že si to nyní nemůže

z časových důvodů dovolit. Zvýšila jsem na něj hlas, vlastně jsem ho seřvala jako

malého kluka. On tvrdil, že musíme ušetřit nějaké peníze, že by chtěl domeček.

Tomu dával přednost. Jeho argumenty jsem přijala, ale nesmířila se s nimi.

Náhle jsem zpozorovala, že už není tak galantní, jako kdysi. O penězích nechtěl

ani slyšet, prý to jsou jeho vydělané peníze. Sotva mi dal na půlku nájmu, na

jídlo již ne. Když jsem protestovala, řekl mi, ať něco uvařím, že mu je jedno, co jí.

Náhle mi to došlo. Strkala jsem do jídla mnoho peněz, on nedal nic, mimo půlky

nájmu. Byla jsem vlastně jeho služka.

Vybavila jsem si seriál o strýčkovi Skrblíkovi, to na něj sedlo perfektně.

Došla jsem k názoru, že ho vlastně k ničemu nepotřebuji. Jen jsem vařila,

uklízela, prala a platila za vše, i když jsme si šli náhodou někam sednout. Tak

jsem řekla DOST. Sebrala jsem si své věci, když nebyl doma, a odešla od něj.