DEVÍTKA HOLÍ

Byla jsem sama se svou dcerkou a malým bílým psem. Bydleli jsme v rodinném

domečku, s menší zahrádkou. Bylo krásné, sluneční ráno, tak jsem udělala malou

svačinu a šli na zahrádku. Malá s pejskem skotačila, a já se usadila na lavičku.

Protože začalo sluníčko připalovat, odebrala jsem se do stínu pod strom, který

byl velmi vzrostlý, zelený a nádherný. Poskytoval útěk před sluncem, ale také

klid a pohodu. Dívala jsem se na dceru, a užívala si jejího smíchu.

Někdo zazvonil u vrat. Vstala jsem z lavičky, a šla se podívat, kdo by to mohl

být. Jak jsem se přibližovala, poznala jsem kamaráda mého bývalého manžela,

Milana.

Byl smutný, až jsem dostala strach, zda se mému exmanželovi něco nestalo.

Svíral mě tíživý pocit. Mé obavy se však nenaplnily. Zeptala jsem se, zda se něco

nestalo, a on jen zavrtěl hlavou. Pozvala jsem ho tedy dál, ale ten zlý pocit jsem

měla i poté.

Sedli jsme si pod strom, a dlouho si povídali. O všem možném i nemožném.

Dlouho jsem z něho nemohla dostat, proč vlastně přišel. Vyprávěl mi o svém

životě, o tom, co ho zlého potkalo, až došel k důvodu své návštěvy. Důvod byl

prostý, potřeboval půjčit peníze. Znali jsme se dlouho, neměla jsem důvod mu

nevěřit. Ale přesto jsem byla obezřetná, a navrhla sepsání smlouvy. Žádné

svědky jsme neměli, byli jsme jen on a já.

Vzala jsem ho do domu, dcerku nechala venku s pejskem. Sedli jsme si ke stolu, já

blíže k oknu, abych na dcerku viděla. Napsala jsem na kus papíru částku 100000

kč s tím, ať si odpoledne pro ně přijde, že půjdu do banky. Poděkoval a odešel.

Po obědě jsem vzala dcerku, a vyrazily jsme do města, kde sídlila banka. Došly

jsme k bance, vešly dovnitř a postavily se do fronty. Netrvalo dlouho, a už jsem

stála u okénka a žádala o peníze. Byly mi vyplaceny téměř okamžitě. Odešly

jsme domů, cestou jsme si koupily zmrzlinu.

Po návratu domů jsem peníze uložila do obálky a čekala na Milana. Přišel za

chvíli, a jak viděl peníze, rozzářily se mu oči. Podepsali jsme smlouvu s tím, že

mi peníze vrátí co nejdříve. Druhý den jsem mu volala, ale nemohla se dovolat.

Zkoušela jsem to znovu a znovu.

Pak mě napadlo zavolat svému bývalému manželovi. Popsala jsem mu situaci, a

on mi do telefonu vynadal, jak jsem hloupá. Milan je po krk v dluzích, chodí po

známých, a bere peníze, kdo mu co půjčí, ale již nevrací. Uklidnil se teprve, když

jsem mu řekla, že jsem s ním podepsala smlouvu o půjčce. Teprve nyní jsem

pochopila, proč jsem měla tak nepříjemný pocit.