DVOJKA PENTAKLŮ

Ležela jsem v nemocnici a byla upoutána na lůžko. Nemohla jsem se hýbat, ale

ruce i hlavu jsem měla v pořádku. Rozhodla jsem se tedy, že začnu psát knihu.

Ještě jsem ani nevěděla, o čem bude, jen má touha byla velká.

Milovala jsem horory, tak jsem začala psát svůj vlastní příběh, který vlastně

takový horor byl. Věděla jsem, že si spoustu věcí musím přibarvit, aby to čtenáře

bavilo.

Věděla jsem, že ta kniha musí potencionálního čtenáře zaujmout. Bylo třeba

vymyslet další postavy, některé dobré, některé zlé.

Vzala jsem tedy tužku do ruky a psala. Zjistila jsem, že se mi to píše tak nějak

samo. V nemocnici bylo spousta pacientů, každý měl svůj příběh, a každý mi ho

ochotně vyprávěl. Poté jsem jejich příběhy upravila a vnesla do děje své knihy.

Psala jsem dnem i nocí, najednou jsem se necítila unavená, a čím hlouběji jsem se

vnořila do děje, tím více a více jsem chtěla psát.

Nikdo mi v té době nevěřil, že bude mít kniha úspěch, spíše to brali tak, že

zabíjím svůj čas. Ani lékaři nebyli proti, spíše to vítali. Najednou jsem měla chuť

žít a psát a psát. Brali to jako pozitivní faktor a podporovali mě v tom.

Jeden lékař ke mně chodil pravidelně, seděl u mé postele a četl stránku za

stránkou. I když se mu nelíbilo, že je vše takové morbidní a smutné,

nerozmlouval mi psaní ani jednou.

Dokonce přivedl nějakého nakladatele, ale já se za svou knihu styděla a nechtěla

mu ukázat, co jsem doposud napsala. Přemlouval mě celkem dlouho.

Nakonec jsem podlehla a dala mu přečíst začátek knihy. Začetl se do ní, a chtěl

víc a víc. Nestačila jsem psát, byl jak zimnice.

Moc se mu má kniha líbila a nabídl mi pohádkový honorář. Já však o penězích

nechtěla ani slyšet. Psala jsem, abych zabíjela čas, a ne, abych na tom

vydělávala.

Nakonec jsem souhlasila, a podepsala. Alespoň mě to nutilo psát více. Když byla

kniha hotová, odevzdala jsem ji nakladateli a on mi vyplatil peníze.

Kniha šla na dračku, a tak jsem se rozhodla napsat další. Fantazii jsem měla

velkou, tak mi nic nebránilo. I o další knihu tento nakladatel projevil zájem. A

aby také ne. Vždyť z té první měl mnoho peněz také pro sebe, dokonce se chystal

dotisk. Mé psaní mi pomohlo také nemyslet na mou nemoc, a začala jsem se

zázračně uzdravovat.