ESO HOLÍ

Byl jsem bez práce a hledal, kde se dá. Byl jsem z toho věčného hledání zoufalý.

I když jsem měl maturitu, nikde nebylo volné místo za slušné peníze. Tak jsem se

rozhodl začít podnikat. Ale v čem? Bylo mi jasné, že pokud chci být úspěšný,

musím něco investovat. Přemýšlel jsem, jakou cestou se dát a hlavně předmět

podnikání mi dělal starosti.

Měl jsem celkem dobrý fotoaparát, tak jsem se rozhodl fotit. Vždy mě bavilo

fotit zvířata, kvůli jejich neposlušnosti a hravosti.

Zašel jsem tedy na živnostenský úřad a zažádal o živnostenský list. Bylo to

snadné, až moc. Udělal jsem si webové stránky, nafotil mého labradora venku i

doma a fotky dal na internet.

Čekal jsem, zda se mi někdo ozve, ale neozval se nikdo. Zlevnil jsem své služby,

ale ani pak se nikdo neozval. Dluhy začaly narůstat, neměl jsem ani na jídlo.

Zrušil jsem tedy živnostenský list a přihlásil se na pracovní úřad.

A teprve nyní se asi naskytla ta pravá příležitost, protože se naskytla nabídka

práce v mém oboru. Byla sice mimo mé bydliště, ale s bydlením jsem si starost

nedělal, nabízeli i ubytování. Jelikož jsem žil sám, neváhal jsem ani minutu a

zavolal. Čekal jsem odmítavou reakci, ale jaké bylo mé překvapení, když mi řekli,

abych přijel.

Práci jsem dostal od prvního, měl jsem dost času opustit pronajatý byt a zabalit

si své osobní věci. Neměl jsem jich mnoho, nábytek byl součástí pronajatého bytu,

tak jsem neměl starosti, kam s ním.

Vyrazil jsem vstříc nové práci. Na cestě mě nepotkalo nic špatného, dojel jsem

v pořádku. Říkal jsem si, že to musí být osud, a že se mi bude určitě v nové práci

líbit, když jsem nemusel čelit cestou žádným překážkám.

Dostal jsem se do mladého, přátelského kolektivu a začal pracovat. Práce mě

bavila a i mí nadřízení se mnou byli očividně spokojeni. Dostal jsem svou první

výplatu a nevěřil svým očím. I s prémiemi byla částka tak vysoká, až se mi

z toho zatočila hlava.

Teprve nyní jsem pochopil, co osud po mě žádá. Měl jsem opustit starý život a

začít nový, na novém místě, s novými lidmi. Našel jsem si i dívku, jestli dívku

svých snů, to mi sen neukázal, ale rozhodně hodnou a pracovitou. I když byla

má kolegyně, nevznikly žádné rozpory. Nastěhoval jsem se k ní, nebo vlastně

k jejím rodičům, kteří dům, kde bydlela, vlastnili.

Konečně jsem byl spokojený a šťastný.