JE VŠECHNO JEN NÁHODA?

Dnešní den mne nutí k zamyšlení, zda je vše jen náhoda, nebo náhody neexistují a vše má svůj důvod. Je neděle. V neděli 8. listopadu roku 1620 byla svedena bitva na Bílé Hoře. Stejný den, stejné datum (až na rok). Motto této bitvy bylo: Spolehněte se na Boha a udeřte. Toto motto je opravdu výstižné a nutí k zamyšlení. Opravdu Bůh pomáhá těm, kdož vloží život do jeho rukou? Kdyby stál Bůh nad vámi a stáli jste nad propastí, skutečně byste do této propasti skočili? Věříte mu natolik, že byste to udělali? Ať je vaše odpověď jakákoliv, já bych tak učinila, neboť věřím v jeho velkou moc i v jeho záchranu. Je to stejné, jako s našimi přáními. Spoléháme se na Boha, na andílky, ale věříme jim skutečně? Nebo vidíme jen propast a objevuje se náš strach, že včas nezasáhnou? Jak je to vůbec s naší vírou? Má toto datum tak úzkou spojitost s mými narozeninami? Možná. V každém případě budeme polemizovat dále. Kdyby toto byla náhoda a tento den neměl pro mě mít význam, proč můj svátek připadá na 11. září? Má mi toto vše něco říci? Andělé, kterých jsem se ptala, řekli mi: Lidé málo věří v Boha, málo věří v anděly. Ti, kteří věří, nemusí se ničeho bát, neboť každé přání vyslyšíme. Odevzdáváš nám svá přání a my ti je s radostí plníme v krátkém čase. Však nemůžeme přijmout tvá přání týkající se jiných lidí, při tvých denních modlitbách, kdy prosíš pro ně o zázrak, neboť mnoho z nich nesvěřuje se nám do našich rukou, mnoho z nich čeká jen na zázrak, ale své životy nám nesvěří. Čeho se lidé tak bojí? Vždyť my chceme pomoci každému člověku, který se nám odevzdá. Nestačí jen modlit se, neboť tyto modlitby nejsou upřímné - jsou nepokorné. Pokorným jest splněno to, co si přejí, nepokorní čekají dál. Čekají, až jejich skutečnou pokoru uvidíme, až uvidíme, že věří nám i ve zlých časech. Ve chvíli, kdy se lidé přestanou bát, a přijmou naši pomoc, v tu chvíli budeme jim moci splnit jejich přání. Čím dříve to bude, tím dříve i my budeme šťastni, že můžeme splnit jejich přání. Ptáš se stále na štěstí lidí, modlíš se za ně, ale oni sami neodevzdali nám svůj život, nevěří, že se o ně postaráme. Někdy je to složité, když přejí si velká přání, ale žádné přání pro nás není ani velké, ani malé. Je to přání. Mnohokrát jsme dokázali, že plníme i ta nejnerealistická přání. Síla myšlenky lidí je velká. Mnoho lidí se o tom přesvědčilo samo. Vyslali v myšlence své přání a my ho vyslyšeli okamžitě. Protože přiložili také ruku k dílu, protože v tu chvíli nám věřili. Nepodmiňovali nic časem, v jejich myšlenkách nebyl žáden čas, jak dlouho již čekají. Proč počítají stále dny, které již uběhly od vyslovení přání, od obřadu, který byl přijat? Tito lidé stále drží svá přání u sebe, svými myšlenkami. Ano, myslet na lásku, peníze, práci - to vše je v pořádku, ale přijmout současný stav jako to, co je v tuto chvíli to nejlepší, to mnohým lidem dělá problém. Proto se také nám neodevzdají, proto se neodevzdají Bohu. Neboť vše špatné, co lidé prožívají, ukazuje jim cestu k lepšímu životu. Proč nepokládají si otázku - co nám touto nepříznivou situací chtějí andělé říci? Co máme v tuto chvíli pochopit? Místo toho se ptají - za co nás andělé trestají? Proč nám nepošlou alespoň něco hezkého? Každá situace má svůj důvod, a každý, kdo přemýšlí o tom, proč nedaří se a čekají na své velké přání, dojde splnění mnohem dříve, než si uvědomí. Netrestáme lidi nepříznivou situací, ukazujeme jim správnou cestu. A to je to uvědomění, které je třeba pochopit. Mnoho lidí však postupuje správně, mají pokoru ve svém srdci a u těchto lidí čekáme na jejich naprostou připravenost, by dar, své přání, přijali a uměli si ho nakonec vážit. By nesplnilo se jim jen na chvíli. Bůh vyslyší každou upřímnou prosbu, vyslyší všechny, a splní přání připraveným. Díváme se do srdce všech lidí a odměňujeme každého v pravou chvíli. Mnoho lidí již je připraveno na splnění svého přání, jen čekáme, až nadejde ta správná chvíle. Tito lidé čekají s pokorou, nepočítají uplynulý čas, věří nám, věří svým blízkým, věří tomu, na koho čekají, i když se vynořují překážky. Věří. A dočkají se. Velmi brzy. Neboť nedívají se na čas, protože ví, že jejich přání jim splníme. Pro tyto lidi je již zázrak připraven. A my budeme šťastni, až tito lidé, Boží lidé, dojdou svého štěstí a nepřestanou si nikdy vážit toho, čím museli na své dlouhé pouti projít.