JEN BLÁZNI SE VRHAJÍ TAM, KAM SE I ANDĚLÉ BOJÍ VSTOUPIT

Někdy se pohybujeme na tenkém ledě, a vkračujeme na něj stále dokola. Andělé nám dobře radí a my je neposloucháme. Máme svobodnou vůli, tak proč bychom měli poslouchat intuici - našeptávání andělů? Ale naše svobodná vůle je vždy podřízena vůli Boží. A pokud si máme natlouct nos, tak je to Boží vůle. Vlastně vše, co děláme, děláme proto, že to máme udělat. 

Kde začíná a končí bláznovství? Když děláme to, čemu z hloubi duše věříme, jsme pro někoho blázni, kteří nemají rozum. 

Je bláznovstvím milovat, i když nám druhý lásku neopětuje? Je bláznivost věřit, že se to jednoho dne změní, a čekat na tuto změnu? Je bláznivost udělat pro lásku vše, vydat se po cestě lásky přes všechny překážky? Nebo je snad bláznivost vše vzdát a žít o samotě? Jak projevuje se bláznivost v lásce? Nejsme blázni, když chceme být milováni, nejsme ani blázni, pokud jdeme hlavou proti zdi, neboť jednoho dne tato zeď povolí a my se ocitneme uprostřed lásky, lásky, kterou jsme si vysnili a kterou chceme žít. 

Kdo je vlastně blázen a kam andělé nevstoupí? Rozhodně nevstoupí do našich životů, pokud je o to nepožádáme. Je bláznivé si myslet, že něco musí, protože to tak my chceme. Je třeba zamyslet se nad naší sobeckostí, naším vlastním egem. Ano, chceme být milování, ale jen proto, abychom mohli milovat. To není bláznovství a sem andělé rádi vstoupí. Chceme odpouštět a přijmout rozhodnutí jiných lidí, protože bez toho láska k nám nezavítá. 

Skuteční blázni mají uzavřená srdce, a tam andělé vstoupit nemohou. Ale každé srdce dá se klíčem odemknout, a tento klíč se nazývá láska. A láska odemyká všechny dveře v našem životě. Nechte si srdíčko odemknout a poznejte všechny dary, které se k vám snesou.