KRÁL MEČŮ

Nepiji a nekouřím. A přesto se mi zdál zvláštní sen. V tom snu jsem seděl v

pokoji, kde nebyla okna, a dveře byly tmavě hnědé, celé oprýskané. Místnost na

mě působila velice depresivním dojmem. Stěny nebyly přes kouř vidět.

Viděl jsem sebe, jak sedím mezi dětmi, mohlo jich být snad deset, tvořily kruh

kolem mně. Každé z dětí mělo v ruce krabičku cigaret a v druhé ruce zapálenou

cigaretu. Těm dětem snad nebylo ani patnáct let. Byli tam chlapci i dívky. Seděli

v tureckém sedu a před každým z nich byla láhev alkoholu. Už ani nevím, jaký

alkohol tam byl, tak snad to není důležité.

Přes kouř nebylo skoro nic vidět, a přesto, i když se mi zvedal žaludek a chtělo se

mi kašlat, tak i já jsem měl v ruce cigaretu a před sebou láhev alkoholu.

Chtěl jsem vstát a utéct, ale jakoby mě nohy vůbec neposlouchali. Nemohl jsem se

donutit vstát, nemohl jsem udělat vůbec nic, jen jsem tam tak seděl a kouřil.

Najednou jsem slyšel ržát koně. Poznal jsem je bezpečně, byli to mí koně, které

jsem vycvičil a vychoval.

Rozlétly se dveře a koně začali nervózně pobíhat mezi námi. Seděli jsme a oni

nás nepošlapali, jen tam zmateně pobíhali. Viděl jsem mezi nimi černého koně, a

na něm černého jezdce. Ten jezdec měl černou přilbu a na ní blankytně modré

velké pero. Nebylo mu vidět do očí, ale skrz přilbici jsem uviděl rudě žhnoucí oči.

Najednou jsem dostal strach, ne o sebe, ale o ty děti, o mé koně. Nevěděl jsem, co

mám dělat. Chtěl jsem ho zahnat pryč, ale nemohl jsem se vůbec pohnout.

Jen jsem tam seděl a křičel. Křičel tak pronikavě, až se rozlétli dveře. Ve dveřích

však nikdo nebyl. A ty koně začali prchat pryč z této místnosti. Ale děti tam

seděli dál, fascinováni černým jezdcem.

Najednou vše utichlo. Po černém jezdci nebylo ani památky, po dětech také ne.

Seděl jsem sám uprostřed místnosti a díval se kolem sebe. Jen ten dým z cigaret

tam zůstal. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nikde nebyl popel, nikde nebyly

cigarety ani alkohol. Jen ten dým. A byl čím dál hustější. Nemohl jsem dýchat,

nemohl jsem popadnout dech. Řekl jsem si, že jsem se dostal do pekla, že mě Bůh

za něco trestá. Ale za co? Vždycky jsem se snažil každému pomáhat, nemyslel na

sebe, nikdy jsem neudělal nic špatného. Tak proč se mi toto děje?

Ze snu mě probudila manželka. Naše stáj hořela. Koně jsme zachránili, ale stáj

lehla popelem. Časem jsme postavili novou. Nikdy jsme nezjistili, proč došlo k

požáru.