KRÁLOVNA HOLÍ

Bylo krásné letní ráno a měla jsem náladu pod psa. Nic se mi nedařilo, na cokoliv

jsem sáhla, to jsem pokazila. Věděla jsem, že musím ještě udělat spoustu věcí,

neboť mnoho lidí to ode mne očekávalo. Takový pocit jsem měla.

Připadala jsem si maličká, jako malé zrnko písku. Malé zrnko mezi všemi zrnky

ve veliké poušti.

Najednou se přede mnou zjevila postava s nádhernými, bílými křídly, obklopená

světle modrou září. Netušila jsem, že je to anděl, můj anděl strážný, který mě

stále hlídá, a nenechá mě v klidu vydechnout. Tolik překážek mi stavěl do cesty,

až přišel do mého snu. Nevěděla jsem, co po mně chce.

Díval se na mě a já se nemohla ani pohnout. Roztáhl svá křídla a začal s nimi

mávat. Najednou jsem na své tváři ucítila svěží, teplý vánek. Začal se

rozprostírat po celém mém těle, až mě celou pohltil. Stále jsem nechápala. V tom

anděl promluvil. Řekl mi, ať roztáhnu svá křídla a letím. Ať nespoléhám se na

ostatní, ale sama na sebe. Žádná křídla jsem však neměla.

Najednou, z ničeho nic, jsem je ucítila. Roztáhla jsem je a letěla, vzhůru za mým

andělem. Letěli jsme krásnou krajinou, kde vše bylo krásné a příjemné. Vůně

květin mě omámila, až jsem trochu zakolísala. Zavedl mě do svého chrámu. Byl

blankytně modrý, stejně jako jeho záře. Měl mnoho věží a mnoho zrcadel.

U jednoho zrcadla jsme se zastavili a já do něj pohlédla. Viděla jsem zrnko

písku, jak roste, je větší a větší, až bylo tak obrovské, že se do zrcadla nevešlo.

Začalo se měnit a já s úžasem hleděla na tuto proměnu. Byla jsem to já. To já

jsem rostla, to zrnko písku jsem byla já.

Najednou jsem se necítila vůbec slabá, měla jsem pocit, že dokážu všechno, co si

usmyslím. Můj anděl stál za mnou a usmíval se. Pochopila jsem, že mi ukázal

cestu, po kterou se mám vydat. Ne poslouchat ostatní a dělat, co oni chtějí, ale

najít svou sebeúctu a věřit si. Najednou jsem pocítila, že se můžu pustit do

projektu, který jsem tak dlouho odkládala. Odkládala jsem ho, protože mu nikdo

nevěřil. Nikdo nevěřil, že něco dokážu sama. A věděla jsem, co mám udělat.

Hned po probuzení jsem se cítila tak dobře, jako nikdy předtím. Dala jsem

výpověď v práci, opustila ty, kteří mi nevěřili a jen mne shazovali. Zůstala jsem

sama, a našla si nové přátele. Takové, kteří mi věřili. A pustila se do svého

projektu. Věděla jsem, že nic není nemožné, že mám u sebe anděla, který mě vede

a nenechá mě padnout.