KRÁLOVNA PENTAKLŮ

Procházela jsem velkou chodbou, s mečem v ruce, se strachem uvnitř sebe.

Nevěděla jsem, co mě čeká. Na stranách této chodby byla velká zrcadla, a v těch

zrcadlech věci, které nelze ani popsat. Nebyla to strašidla, ani duchové, prostě

věci, které v našem světě neexistují.

Procházela jsem, až jsem přišla do místnosti, ponuré a velké, kde hořelo snad

tisíce svící. Tyto svíce celou místnost osvětlovaly.

Hned vedle velkého okna stál velký trůn s netopýrem v jeho čele. Tento netopýr

držel ve svých pařátech držel velkou černou růži. Na trůně seděla krásný paní,

zahalená do tmavě červených šatů. Na hlavě měla čelenku s rudým srpkem

měsíce.

Pokynula na mě, abych přistoupila blíže. Zpoza ní na mě zaútočila polonahá

dívka, s krásným mečem v ruce. Paní jí však zastavila a pravila, že není třeba

bojovat, neboť přicházím jako host, ne jako nepřítel. Dívka poodstoupila do

pozadí.

Dívala jsem se na tu paní a ona otevřela knihu lemovanou zlatými mincemi.

Jakmile ji otevřela, uviděla jsem svou rodinu a své přátele na fotografiích.

Některé jsem už dlouho neviděla, nebo na ně ve skutečnosti neměla tolik času.

Nechala tuto knihu otevřenou a já se dívala dál. Věděla jsem, že bych si na své

přátelé měla udělat více času. Ale kde ho vzít, když sama ho mám tak málo?

Paní se na mě podívala, a pravila, abych napravila vše, co jsem za poslední roky

neudělala, bych se přestala vymlouvat na nedostatek času. Její poslední věta mě

zaskočila. Řekla mi: Nikdy nevíš, kdy se s přáteli uvidíš naposledy. Udělej si čas

na ně, jako si ho děláš na sebe i na svou práci. Rozuměla jsi?

Řekla jsem, že všechno dobře chápu, všemu rozumím.

Paní spokojeně pokynula a vytáhla další zlaté knihy. Ty ovšem už neotevřela.

Dívala se moudře do mých očích, až se mi z toho točila hlava. Zeptala jsem se jí,

proč mě doprovázejí stále problémy. Podívala se na mě a řekla mi, že všechny

problémy, které se mi dějí a které mám, si sama držím u sebe. Udělej si čas na

sebe i ostatní, řekla mi, a všechny starosti zmizí.

Probudila jsem se celá zpocená, a tento sen mi hodně dní vrtal hlavou, ale hlavně

se mi stále vracel. Už se z toho pomalu stávala noční můra.