KRÁLOVNA POHÁRŮ

Zdálo se mi o dívce, se kterou jsme se rozešli téměř před pěti lety. Tedy, abych byl

přesnější, ona se rozešla se mnou. Stále se mi vracela do snů, ale tohle bylo

mnohem silnější. Bylo to jako napojení.

Seděl jsem venku před svým domem a díval se na oblohu. Byl vlahý večer, cítil

jsem závan větru, teplý a jemný. Díval jsem se na oblohu a na hvězdy. Bylo jich

tam mnoho a všechny krásně svítili. Tvořili slova a souvětí, a já v nich četl jako

v knize. První, co jsem uviděl, bylo jméno mé milé.

Četl jsem všechny její myšlenky a přání. Bylo to až neuvěřitelné, cítil jsem, slyšel

jsem, jako by ke mně mluvila, jakoby to nebyly hvězdy, ale ona sama.

Bylo jí smutno, ale nemohla se ke mně přiblížit. Nemohla mi odpustit spoustu

věcí. A když jsem ta slova četl, najednou jsem náš vztah uviděl úplně jinak.

Uviděl jsem ho jejíma očima. Očima zamilované dívky, která vedle mě trpí.

Trpěla a nikdy mi nic neřekla.

Najednou se zjevila přede mnou. Měla krásné, dlouhé vlasy, potřísněné krví.

Kapky krve musely zobrazovat všechna utrpení. Myslel jsem, že pro ní dělám to

nejlepší. Vždycky jsem chtěl pro ni to nejlepší, a neuvědomil jsem si, že ona to

vidí jinak. Nevidí to krásné, co jsem jí každý den připravoval, všechny květiny,

které jsem jí nosil, viděla jen to, že omezuji jí a nenechám jí žít po jejím.

Začalo mě bolet u srdce. Vzala mě za ruku a usmála se na mě. Nikdy bych

nevěřil, že její stisk může být tak teplý, a zároveň studený.

Začal jsem s ní mluvit. Vysvětlil jí, jak jsem to viděl já, omlouval se jí za

všechno, a ona jen naslouchala. Naslouchala a usmívala se.

Prosil jsem jí o odpuštění, ale to se mi nedostalo. Napadlo mě, že musím ještě

něco udělat. Něco, co za mě nikdo jiný neudělá. A tak jsem jí požádal, zda by mi

v tom pomohla. Dostal jsem velký, sladký polibek. A v tom polibku bylo něco

zvláštního. Něco, co mi napovídalo, jak mám postupovat dál. Cítil jsem spojení

nás obou, splynutí.

Probudil jsem se s pocitem, že vím, co mám udělat. Nebylo to přesvědčování, že

se ke mně má vrátit, nebyly to dárky, byla to akce, nevinná, nenamířená na ní,

prostě jen akce v její blízkosti, co jí osloví a zaujme.