MAHANANEL

Josífek byl velmi smutný, protože žádné děvče o něho nemělo zájem. Připadal si jiný. Jeho myšlenky často soustředily se na dívky z okolí, žádná však o něj ani pohledem nezavadila. Začal se nenávidět, neměl se rád. Nic mu nečinilo potěšení. Neměl radost ani ze své práce, i když stále vstoupal vzhůru. Ani jeho postavení, ani jeho peníze žádnou dívku nepřesvědčily, aby ho milovali.

Měl dovolenou a hodně času přemýšlet o svém životě. Maminka jeho měla tatínka, i když se často hádali, sestra měla manžela, a on stále nikoho. Šel lesem, díval se na ptáky, jak poletují spolu a záviděl jim. Jejich lásku, blízkost, volnost.

Před ním objevilo se světlo a z tohoto světla začal vystupovat krásný anděl.

„Kdo jsi?“ zeptal se, i když odpověď nečekal. Tak, jako lidé neodpovídali mu často, nečekal to ani nyní.

„Jsem Mahananel. Jsem tu, abych ti dal do srdce mnoho lásky. Trápí tě, že nemáš dívku, pro kterou bys mohl žít, která by tě milovala.“

„Nemám. Připadám si jako prašivý. Nevím, čím to je, nejsem přeci tak ošklivý. Jsem úspěšný, ale to k životu nestačí.“ řekl Josífek.

„Musíš začít u sebe. Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, jsi nespokojen. Nedbáš se o sebe tak, jak by sis zasloužil.“ pravil Mahananel.

„Jak mám o sebe dbát, když žádnou nemám?“ ptal se Josífek dál.

„Copak bys miloval někoho, jako jsi ty? Pověz mi upřímně, pokud potkal bys dívku, která by se mračila na celý svět, miloval bys ji? Pokud by dávala najevo, jak moc málo znamená?“

„To nevím. Třeba bych se jí snažil rozveselit.“ řekl Josífek.

„Ne, nesnažil. Žiješ v černém mraku, který ostatní lidé vnímají. Neusměješ se, tvůj pohled bodá. Raduj se ze života a dívka, na kterou čekáš, přijde. Potkáš ji, až si sebe začneš vážit. Až přestaneš závidět ostatním jejich štěstí. Jsi úspěšný, dáváš do své práce lásku, dej lásku tedy i sobě  samému. Usměj se na sebe, vyraz do společnosti, dělej co tě baví. Před počítačem těžko nějakou slušnou dívku najdeš Nehledej, jen pluj. Nech se unášet krásnými pocity a uvidíš, že i na tebe usměje se štěstí.“

Po těchto slovech ztratil se anděl i světlo, kterým ukázal se Josífkovi. Josífek dlouho přemýšlel o jeho slovech. Rozhodl se změnit svůj pohled na život a nebýt sám. Ne, netoužil najednou po lásce, ale mít po boku někoho, kdo bude sám sebou, kdo nebude se chtít měnit, kdo zaslouží si jeho lásku. A v ten den začal u sebe. Netrvalo dlouho, a Mahananel přivedl do jeho života dívku, která byla sice prostořeká, nenechala si nic líbit, ale Josífek byl šťastný. Měl se ke komu vracet, najednou mu bylo jedno, zda přijde o práci, o postavení, nebál se o sebe a svou budoucnost. Staral se jen o to, aby byla jeho dívka šťastná a spokojená.