PÁŽE MEČŮ

Vše začalo ve chvíli, kdy jsem si domů přinesl svého vytouženého miláčka –

tygříka. Bydlel jsem v panelovém domě a ne všichni byli nakloněni tomu, že by

měli sdílet své bydlení, byť v jiném bytě, s tímto milým zvířátkem. Nejprve o něm

ani nevěděli, ale koupil jsem mu obojek a začal s ním chodit na procházky. Děti

se u nás zastavovaly a chtěly si mého miláčka pohladit. Rodičům se to však příliš

nelíbilo. Ale nikoho neohrožoval, proto ani sepsaná petice jim nebyla k ničemu.

Sice se ani lidem na družstvu nelíbilo, že v domě žije, dle jejich slov, šelma, ale

nijak se můj tygřík neprojevoval, byl potichu, tak s tím nemohli nic dělat. Jen mi

nařídili, že s ním nesmím chodit ven.

Od té doby se naše přátelské sousedské vztahy obrátili spíše k horšímu. Začalo to

tím, že mi nikdo neodpověděl na pozdrav, a pokračovalo to velkými naschvály,

až ničením mého majetku, jako bylo auto. Nikoho jsem však za ruku nechytil,

tak jsem mohl jen podat trestní oznámení na neznámého pachatele.

Do domu se přistěhoval mladý pár s malými dětmi. On byl ošetřovatel šelem

v nedaleké zoologické zahradě, a jakmile od sousedů zjistil, jakého miláčka

chovám v bytě, rozhodl se mě navštívit. Jeho návštěva byla užitečná, nejen pro

mě, ale také pro něho. Viděl rozmazlenou kočičku, která by neublížila ani mouše.

Byl z mého miláčka velice nadšený, a jeho manželka a děti také. Mezitím, co

jsme si povídali, děti si hráli s tygříkem.

Po jejich návštěvě jsem měl hned lepší náladu. Vysvětlil mi, jak bych se měl

k němu chovat a také, že bude časem potřebovat velký prostor. Začal jsem tedy

uvažovat nad koupí domečku, ale do hypotéky se mi nechtělo. Sedl jsem si tedy

k počítači a prohlížel inzeráty, ale žádný dům mě nezaujal natolik, že bych se

chtěl do něj nastěhovat.

Zazvonil zvonek. Šel jsem otevřít a tam stál můj mladý soused se starším,

noblesně vyhlížejícím pánem. Pozval jsem je tedy dál. Ten pán byl majitelem

domku u lesa, a jelikož se rozhodl žít v zahraničí, chtěl, aby mu někdo dům

hlídal. Bylo to dědictví po rodičích, velkých milovnících zvířat, proto ho nechtěl

prodat. Dohodli jsme se, že se na dům půjdu podívat.

Jakmile jsme přijeli na místo, ihned jsem se do domu zamiloval. Na zahradě byli

velké voliéry, pevné a stabilní. Dozvěděl jsem se, že rodiče onoho muže chovali

spoustu papoušků, které poté odkázali právě zoologické zahradě, kde pracoval

můj mladý soused. Slovo dalo slovo a já se mohl odstěhovat. Ulevilo se mě i

sousedům.