PĚTKA MEČŮ

Studoval jsem střední školu, ale moc mě to nebavilo. Proplouval jsem školou, jak

se dalo. Nebyl jsem studijní typ, mé výsledky byly podprůměrné.

Chodil jsem do posledního ročníku, a připravoval se k maturitě. No, připravoval.

Moje matka do mě hustila, ať se učím, že je maturita velmi důležitá. Ovšem

věděla, že na vysokou školu nemám. Bylo to pro ni trochu zklamání, protože ona

i otec vysokou školu měli. Ale hold každé dítě se nepovede, a oni se s tím smířili.

Otec to bral lépe, než moje matka.

Maturitní zkoušku nám rozdělili pomalu na celý měsíc. To čekání bylo

nesnesitelné. Místo, abych se o svaťáku připravoval na maturitu, raději jsem

chodil s kamarády do hospody. Myslel jsem si, že maturitou propluji jako celým

studiem. Vždyť by to bylo selhání kantorů, kdybych u maturity propadl. Alespoň

to jsem si myslel. Jak jsem byl naivní.

Přišly písemné zkoušky. Dělal jsem zkoušku z českého a anglického jazyka.

Angličtina mi vždy šla, tak to bylo v pohodě. Gramatika i didaktický test dopadl

v normě. Dostal jsem trojku, ale očekával jsem jedničku. Nedalo se ale nic dělat, i

trojka je hezká známka. U češtiny jsem měl větší problém, sloh mi vůbec nešel.

Dostal jsem téma, se kterým jsem si nevěděl rady. Tak jsem něco napsal a doufal,

že to dopadne. Výsledky tohoto textu jsme se ale měli dozvědět až po

absolvování ústních zkoušek. Vypustil jsem to z hlavy.

Zašel jsem si do školy poptat se, jak jsem u písemných zkoušek dopadl.

Angličtinu jsem věděl už dopředu, tak jsem čekal ještě na češtinu. Z té jsem měl

za čtyři. Ale i to je dobré. Ale jak dopadl sloh?

Zase bylo trochu času na přípravu ústních zkoušek. Jako předtím, i nyní jsem to

hodil za hlavu a místo studia jsem seděl v hospodě. Kamarádi mě povzbuzovali,

že to stejně udělám, tak na co se učit. Nutno říct, že ani jeden z nich maturitu

neměl. V té době mě to mělo varovat, ale neřešil jsem to.

Přišel jsem k ústním zkouškám, a propadl právě z českého jazyka. Také zeměpis

byla katastrofa. Nic jsem nevěděl, tak jsem se to snažil „okecat“ jako vždy.

Nebylo mi to ale nic platné.

Už mě ani nezajímalo, zda jsem sloh udělal, věděl jsem, že si maturitu zopakuji

na začátku školního roku. Slíbil jsem si, že tentokrát se na to alespoň podívám.