SEDMIČKA MEČŮ

Žil jsem v přesvědčení, že po dobrém ničeho nedosáhnu, a že tedy musím

používat lsti a podvodů, abych se měl dobře.

Lidé mě znali jako skvělého autora detektivních románů, a nikdo nikdy nezjistil,

že to co píšu, dělám já sám. Vždy popsaný příběh v každé knize odrážel

skutečnost, ve které jsem žil. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jsou policisté tak

chytří, aby mě odhalili. Mé knihy skrývaly veškeré detaily každého z mých

zločinů, a jelikož za mnou nikdy nikdo od policie nebyl, doufal jsem, že to tak

zůstane. Mí čtenáři žasli nad mou fantazií, a nevěděli, že to fantazie není, že je

to skutečný příběh.

Jednoho dne se vše změnilo. Můj zločin měl svědka, a zrovna mého oddaného

čtenáře. Netušil, že hledají mě, ale po přečtení mé nové knihy to záhy poznal.

Příběh, který jsem tam popisoval, byl navlas totožný se zločinem, který jsem

spáchal. Jako svědek věděl také více detailů, které se na veřejnost nikdy

nedostaly. A právě ty detaily mě usvědčili.

Neváhal, a běžel na nejbližší policejní stanici i se všemi mými knihami. Nejprve

si mysleli, že je to blázen. On jim ale ukázal v knize momenty, které mohl vědět

pouze ten, kdo je spáchal. Stále ale říkali, že je to shoda náhod, ale knihu

s posledním zločinem si nechali.

Pečlivě ji prozkoumali, a poslali onomu svědkovi předvolání. Poté mu i

zatelefonovali, a požádali ho, zda by jim mohl zapůjčit i zbývající knihy, které

jsem napsal. Souhlasil.

Po pečlivém prostudování mých knih s údivem zjistili, že všechny příběhy

popisují do detailu každý zločin, který ležel v archívu jako nevyřešený.

Opět otevřeli všechny případy, aby zjistili, zda se skutečně jedná o pachatele,

tedy o mě.

Byl jsem požádán o vzorek DNA, a v tu chvíli mi bylo jasné, že psát již budu

jen ve vězení. Odmítl jsem, tak mě dali do vazby. Tam na mě použili lest, věděli,

že si rád otírám ústa po jídle, tak mi ubrousek také k jídlu přinesli. Nepřišlo mi

to divné, a v tu chvíli jsem to měl spočítáno.

Po chvíli mě přivedli k výslechu, já stále zapíral, ale nebylo mi to nic platné.

Začali mávat ubrouskem a mluvit o DNA. V tu chvíli jsem pochopil, že na mě

použili lest, kterou jsem neodhalil, já, slavný spisovatel detektivek.