ŠESTKA HOLÍ

Byla jsem malá holčička, a maminka mi balila věci do kufru. Chystala jsem se na

letní tábor, kam jsem jezdila každý rok. Měla jsem tam vždy spoustu kamarádů,

tak proč se netěšit. Byla jsem zvědavá, kdo tam pojede tentokrát. Také jsem se

těšila na různé sportovní hry.

Doma jsem hrála stolní tenis v klubovně a chodila střílet ze vzduchovky. To

ovšem maminka nerada viděla, strašně se o mě bála.

Z táborů jsem si přivážela diplomy, které jsem měla zasklené a pověšené na

stěnách pokoje mezi mými hudebními i sportovními idoly.

Šli jsme před dům, kde už čekal tatínek v autě, naložili mi kufry do kufru a jelo

se. Cesta nebyla dlouhá, dívala jsem se z okna, jak stromy ubíhají podél silnice.

Zastavili jsme před velkou budovou, kde se všichni srocovali. Bylo tam spoustu

mých kamarádů, ke kterým jsem ihned běžela.

Tatínek vyndal kufry a čekali jsme na autobus. Honila jsem se s ostatními, ani

jsme nezaregistrovali, že nás rodiče volají. V dáli si už pro nás jel autobus. Když

přijel na parkoviště, řidič vystoupil a začal dávat kufry do úložného prostoru

autobusu. Mezitím jsme se loučili s rodiči. Nastoupili jsme a rodiče nám mávali.

Také my jsme jim mávali a těšili se, jak si to společně užijeme – bez rodičů.

Jeli jsme dlouho, zpívali si cestou písničky a vyprávěli, co jsme za celý rok zažili.

Mnoho toho nebylo, jelikož jsme chodili do školy na první stupeň a tam mnoho

zážitků člověk nezažije. Alespoň u nás to tak bylo.

Konečně jsme dojeli na místo, kde stálo mnoho chatek, a byli jsme rozděleni po 4

na každou chatičku. Byla útulná, a já si vybrala místo nahoře ve střeše, jako

vždy. Sice tam bylo málo místa, ale mohla jsem koukat z kulatého okénka ven.

Vyfasovali jsme ložní prádlo a šli si povlíknout postele. Pak jsme se šli najíst.

Po jídle nás vedoucí vzal do nedalekého rybníku se vykoupat. Cákali jsme se.

Mezitím ostatní vedoucí připravovali na večer ohýnek. Večer jsme si opekli

buřty, zazpívali s kytarou a šli spát.

Probudila jsem se a měla jsem hlad. Šla jsem tedy na snídani. Po snídani nás

vedoucí vzal zastřílet si ze vzduchovky. To mě bavilo.

Dostala jsem diplom, na kterém stálo: 1.místo. Porazila jsem dokonce i kluky, a

to bylo moje vítězství, z kterého jsem se radovala snad více než z diplomu. Kluci

ale nebyli naštvaní, řekli, že mě porazí v něčem jiném a odešli si hrát nohejbal.

Já však byla šťastná a těšila se, jak bude tatínek na mě opět pyšný.