ŠESTKA MEČŮ

Připravovala jsem se na maturitu a byla velmi nervózní. Vůbec jsem si nevěřila,

že to zvládnu. Mí rodiče stáli při mně, říkali, že se svět nezboří, pokud to

nedám, že si ji zopakuji v září. Já ale měla jiné plány.

Nastal den, kdy se šlo k maturitám. Čekala jsem na chodbě, až na mě přijde řada.

Mnoho mých spolužáků odcházelo se slzami v očích, prostě to neudělali. Začala

jsem se smiřovat s tím, že bude patřit mezi ně.

Před zkoušející komisi jsem šla sebevědomě, ani nevím, kde se to u mě vzalo.

Zkoušky byly víc než lehké. Nechápala jsem, jak je někdo nemůže udělat. Pak

jsme čekali na verdikt ještě z písemných zkoušek.

Zdárně jsem zvládla maturitu s vyznamenáním, a pyšně volala mamce, že jsem

nejlepší ze třídy a že to mám.

Mamka řekla, že přeci věděla, že to udělám. Připravila pro mě oslavu, ale já měla

v hlavě obavu, jak jí mám sdělit, co plánuji. Nakonec jsem se rozhodla prostě ji

to říct. Víc jak Ne mi přeci říci nemůže.

Přišla jsem domů a slavili jsme. Otec se zeptal, o jaké vysoké škole uvažuji a já

musela s pravdou ven. Podívala jsem se na ně, ale pak jsem sklopila oči. Mamka

se mě zeptala, zda vůbec o dalším studiu uvažuji. Prý by bylo špatné, kdybych

vše zahodila a skončila jen s maturitou.

Podívala jsem se na ně a řekla, že mě přijali na vysokou školu do Ameriky. Jen to

bude něco stát. Tohoto okamžiku jsem se obávala nejvíce, myslela jsem, že mě

nepustí. Otec byl ale tím nápadem tak nadšen, že se začal usmívat a řekl, že je to

skvělá věc a ať na peníze nehledím. Mamka se mě zeptala, kde tam budu bydlet.

Řekla jsem, že budu u jedné rodiny. Poté se zeptala, co to tedy bude stát. při

částce se jí podlomila kolena, ale otec se jen usmíval a zeptal se, na jakou

univerzitu půjdu.

Ani jsem nevěděla, že má v Americe nějaké přátele. Zvedl telefon a zavolal.

Mluvil s nimi anglicky a já všemu nerozuměla. Položil sluchátko a sdělil mi, že

na univerzitě, na kterou mě přijali, učí jeho dlouholetý kamarád, kterého potkal

také v Americe, když tam byl za prací. Dokonce mi dohodl, že u rodiny

kamaráda můžu bydlet, jen za malou výpomoc při hlídání jejich tříleté dcery. Já

pochopitelně ihned souhlasila, jelikož mám děti ráda. I mamka to uvítala, už jen

proto, že to nebude stát zase až tak mnoho peněz.