zrcadlo jako brána démonů

Zrcadlo od nepaměti sloužilo jako brána mezi našimi světy a světem démonů. Mohou vstoupit skrze tuto bránu do našeho světa a ovládat nás, aniž bychom to tušili. Plnit naše přání, dát nám, co chceme, aby nám vše nakonec vzali. Náš pohled tuto bránu otevírá. Upřený pohled s vyslovením přání.

Bránit se a uzamknout tuto bránu není tak snadné, jak bychom si mohli myslet. Nejotevřenější je brána v době našeho spánku, proto bychom neměli mít zrcadlo v ložnici, a už vůbec ne nastavené na místo, kde spíme. Odrážíme-li se při spánku v zrcadle, naše duše každou noc opouští své tělo a naše mysl vyslovuje skrytá přání. Dělá to nevědomky, ale přeci.

Dalším špatným místem je místo naproti vstupním dveřím. Většinou umístníme zrcadlo do chodby, abychom se upravili před odchodem z domu, a přejeme si... Upřeně hledíme sami na sebe, až do nejzazšího koutku naší duše. Přejeme si úspěšný den, přemýšlíme o tom, co bychom chtěli ve svém životě mít, čeho bychom chtěli dosáhnout, a dáváme tak klíč od této brány právě démonům.

Někdy máme pocit, že vše se nám podaří, tento pocit pramení z našeho chtíče a také z příslibu démonů, ale ne vždy je nám splněno přesně to, na co v tu chvíli myslíme. Démoni hodně slibují a málo plní sliby své. Splní maličkost, aby nás získali na svou stranu, ale za to zaplatíme hodně krutou daň.

Vstupní dveře symbolizují naše srdce, proto také mnoho démonů tohoto místa umístění využívá jako alternativu, pokud ho neumístíme do ložnice. Mají lepší přístup do našeho srdce a tedy i do našich nejtajnějších přání.

Bránit se otevření brány můžeme různými způsoby. Kdysi se vykládal rám zrcadlo křišťály, které čistí prostor a nechávají bránu uzamčenou. Také se věšel škapulíř naplněný malými křišťály na zrcadlo tak, aby zasahovalo do plochy zrcadla. Na nejvyšší démony to však nepůsobí, ty jsou proti tomuto druhu ochrany imunní. Na ty platí buď sundání zrcadla z těchto míst, nebo zakrytí černou, sametovou látkou.