sen č. 2

Byl jsem doma sám a zatoužil jsem po dívce, kterou jsem viděl v minulém snu. Byla to krásná, mladá tmavovláska s uhrančivým pohledem. Zároveň ale byla nepřístupná, a možná právě to mě vzrušovalo. Chtěl jsem ji mít pro sebe, alespoň na jednu noc.

Vyšel jsem tedy do ulic, a byl rozhodnutý, že ji vyhledám. Bloumal jsem ulicemi a ani nevěděl, kam jdu. Míjel jsem spoustu lidí, ale tváře mi nebyly známé, tak jsem je prošel beze slova.

Uviděl jsem muže, který měl v ruce bílou hůl a chystal se přejít silnici. Semafory nebyly ozvučené, tak nevěděl, zda přejít nebo ještě počkat. Vydal jsem se tedy k němu, a nabídl mu pomoc. Rád přijal a mě překvapilo, že mi věří natolik, že se nechá převést na druhou stranu, aniž by pojal sebemenší podezření.

Objevil se zelený panáček a my přešli. Snad to bylo dobrým skutkem, snad to byl osud, že se na druhé straně někdo otočil od výlohy - a byla to ona.

Stařík mi poděkoval a já jsem dělal, jakoby to byla samozřejmost. Pochopitelně nebyla, spousta lidí stála také u toho přechodu a nikdo mu pomoc nenabídl.

Dívka se na mě usmála a já se snad červenal úplně všude. Sebral jsem odvahu a oslovil ji. Kupodivu se se mnou dala do řeči, a já za tu chvíli věděl, že není jen krásná, ale také velice inteligentní.

Pozval jsem ji tedy na kávu, ale ona odmítla s tím, že kávu nepije. Byl jsem zklamán a už se chtěl rozloučit. Ona viděla, asi z mého výrazu, že mě to mrzí, a dodala, že na kávu se pozvat nenechá, kdybych ji ale pozval na víno, přijala by. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.

Pozval jsem ji tedy na víno a nechal tomu volný průběh. Vyprávěl jsem ji o své samotě a zjistil, že i ona je dlouho sama. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším - tak krásná dívka, a sama.

Pochopitelně nezůstalo jen u vína. Společně jsme odešli ke mně domů. Prožili jsme spolu krásnou noc plnou vášně. Zda bylo i něco víc, už nevím, probudil jsem se zpocený - a vedle sebe uviděl manželku, jak sladce spí. Možná jsem byl rád, že to byl jen sen, možná mi tento sen měl připomenout, že jsem v životě spokojen a nemám hledat jinde. Nebo naopak bych měl vše zahodit a začít nový život sám? Nevím, a vlastně to ani vědět nechci.