sen č. 66

Byl jsem mladý a studoval jsem. Seděl jsem ve škole, ale cítil jsem takový velký smutek uvnitř sebe. Školní rok právě končil a já měl dělat maturitu. Tak rád bych ji udělal, tak rád bych šel dál na školu. Ale copak to je vůbec možné? Naši bez práce, peněz nemáme na rozhazování, sourozenci, kteří se také protloukají

svým životem, jak se dá.

V tom jsem potkal stařečka. Měl velký klobouk, který mu zakrýval oči. Ale byl hezky oblečený. Třásla se mu ruka, ve které držel hůl, s níž se podpíral. Stál u přechodu, svítila zelená. Nejistě vkročil do silnice, zavrávoral, ale vyrovnal svou váhu. Nabídl jsem mu svou pomoc a převedl ho na druhou stranu. Poděkoval mi a odešel.

Přišel maturitní den. Cítil jsem, že vše umím. Předstoupil jsem před komisi a vše zvládl dokonale. Hlavou se mi stále honil ten starý pán. Začal jsem uvažovat o svém životě. Představil jsem si sám sebe na jeho místě. Představoval jsem si sebe jako ošuntělého, starého pána, kterému nikdo nepomůže, protože je starý a nic nemá. Prolétl mi život v přežívání před očima. V tu chvíli jsem věděl, že to chci změnit. Chci být tím upraveným starým pánem, který měl tak laskavý hlas. V tom hlasu byla bolest, ale také štěstí.

Přihlásil jsem se na vysokou školu a přijali mě. My ale neměli na tu školu peníze a ani mé výborné známky mi nepomohli, abych dostal stipendiu. Byl jsem v koncích. Sedl jsem si na lavičku, v ruce držel přijímací list a plakal. Přes slzy jsem neviděl, ani nevnímal, že si ke mně někdo přisedl. Otočil jsem se až v tu chvíli, kdy mi někdo položil ruku na mé rameno. S úžasem jsem hleděl do tváře

stařečkovi, kterého jsem převedl přes silnici. Usmál se na mně a zeptal se mě, co mě trápí. Po pravdě jsem mu vylíčil svůj příběh, pověděl jsem mu, že mě vzali na školu, ale že si ji nemohu dovolit. Vylíčil jsem mu vše se slzami v očích.

Starý pán mi podal kapesník, a řekl mi, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Řekl mi,, zda bych nechtěl pracovat a přes léto si na část studií vydělat. Pověděl jsem mu, že tak dobře placenou práci po škole neseženu, abych mohl studovat. Řekl jsem mu, že bych udělal cokoliv, abych se na školu dostal a mohl získat dobré místo a pomoci svým rodičům, které nikdo v jejich věku už

zaměstnat nechce. Pán něco třesoucí se rukou napsal na lísteček a vložil do obálky. Řekl mi, ať se doma podívám a rozhodnu se, jak chci se svým životem naložit. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uvnitř obálky našel vizitku se slovy:

Zastav se zítra u mě ve firmě, práci pro tebe i tvé rodiče ti nabídnu. Druhý den jsem se vydal i s rodiči do firmy starého pána, a byli jsme všichni tři přijati.

Nastoupil jsem na školu a začal studovat, při skvělé práci.