vůně duše

Každá duše má svou specifickou vůni, a je jedno, zda se jedná o duši nebo ducha.

Duchové voní většinou tak, jak voněli, když byli ještě v lidském těle. Pokud za námi přijdou, můžeme rozpoznat i podle vůně, kdo za námi přišel. Tuto vůni si nesou do jiného světa, a touto vůní se nám připomínají. Někdy voní jako jejich oblíbené jídlo, které vařili nejčastěji. Ale to je spíše vzácný jen.

Někdy je nemusíte vidět, ale cítíte je. Nejlépe se určuje duch podle přirozené vůně. Každý člověk se potí, a každý člověk voní jinak. A touto vůní voní právě duchové. Také občas může zavanout pach parfému, který měl duch nejraději a často ho používal, ale zde se nemusí jednat o ducha, kterého známe, a může za námi přijít jakýkoliv jiný duch, který tento parfém také používal.

Tedy můžeme rozeznat vůni a přiřadit k ní člověka, který nás přišel navštívit. Většinou se jedná o velice silnou vůni, kterou cítíme pouze na jednom místě, většinou hned vedle nás, na jedné straně. Pokud otočíte hlavu na druhou stranu, tam tu vůni necítíte.

Duchové nepoužívají vůni duše, protože to bychom je nerozeznali už vůbec. I duše má totiž specifickou vůni, nebo spíše směs různých vůní. Stejně jako duši můžete spatřit skrze auru, tak i vůni duše citliví jedinci mohou vnímat. Není tak výrazná, jako vůně ducha, a přesto jde slaboučce cítit. Dobrý člověk má omamnou vůni, nasládlou, s příměsí mnoha vůní, kdežto zlý člověk má vůni duše spíše nepříjemnou. Mám pocit, že zvířata tuto vůni vnímají velice zřetelně, neboť dokážou rozeznat zlého a dobrého člověka.

Ale proč se nám takto duchové představují a co vlastně po nás chtějí? Někdy jen chtějí zůstat v naší společnosti, někdy nám přinášejí vzkaz ze záhrobí. Málokdy něco po nás chtějí, když dají takto o sobě vědět. Pokud po nás něco chtějí, slyšíme to, ale necítíme. I duchové nás občas na něco upozorňují, většinou se jedná o ochranu nebo něco, co nemáme dělat. Ale to je už jiná kapitola.