vzpomínka

20 let jsi plula mým životem. 20 let jsme byly na jedné lodi. Někdy přišla mořská nemoc, většinou však naše platba byla v pohodě. A pak jsi odešla. Beze slůvka rozloučení, bez jediného slova. Zůstalo mnoho nezodpovězených otázek. Možná jsi s anděly, možná na jiném místě. Tam, odkud není návratu. Tam, kde být ani sama nechceš. Nebo tam, kde zrovna chceš být. Sama. Ztrácíš se mi, spojení s tebou není žádné. Jediná zpráva by stačila, jen jedna malá, že jsi teď skutečně šťastná. A volná, jako pták, jako andělé. Nemohu za tebou do míst, kde nyní jsi. Jednoho dne se to možná změní. Možná vyslyšíš mé volání, ale nyní ho neslyšíš. Nebo ho slyšet nesmíš. Stále tě mám ráda, jako tehdy, když jsi přišla do mého života. Odloučení je hodně bolestivé. Buď tedy šťastná, tam, kde nyní jsi. A až budeš moci dát jen maličkatou zprávu, udělej to. Budu na ní čekat. Stačí jen dvě slova - jsem šťastná. Měj se krásně tam, kde nyní jsi.