vztah nebo singl

Není to tak dlouho, co vyslechla jsem reportáž, kdy jsem se opravdu musela smát. Říkat, že je dobré ráno se probudit a říkat si, zda vztah vydrží či ne, polemizovat o tom a na facebooku si nechat zadní vrátka v podobě dalších potencionálních partnerů - no pardon, větší hloupost jsem fakt neslyšela.

Proto mi přišla na mysl myšlenka, jak to vlastně se vztahy skutečně vypadá a jak docílit skutečně hodnotného vztahu. Mohu o tom s klidným svědomím hovořit, po 28 letech šťastného vztahu a manželství, které trvá i nadále.

Jaký je tedy recept na skutečně šťastný vztah? Myslím, že jsem o tom již zde psala, a také do tohoto zakomponuji trošku myšlenku mnoha mých klientů, kteří se snaží získat svou lásku zpět a nevědí, jak na to.

Tak tedy - recept na šťastné manželství fakt neexistuje. Je to o práci na vztahu i o práci na sobě. A to platí i v případě, že se snažíme přivést do našeho života člověka, který byl v našem vztahu a již není. Je totiž jedno, zda takového partnera již máme, nebo bychom ho chtěli, práce na vztahu je totožná, zvláště, pokud se vídáme.

Každý vztah je taková trojnožka, jsou tři hlavní vystavěné body, které vztah musí mít. Pokud jeden z těchto bodů není, pak vztah padá, stejně jako trojnožka, když přijde o jednu nožku.

Prvním bodem je komunikace.

Vzájemná komunikace dokáže zázraky. Komunikujeme slovy, skutky, v intimnostech, a nemusí se jednat pouze o sex, ale třeba o pohlazení, vyslechnutí druhého člověka, krásný pohled. To vše je součástí komunikace. Spousta lidí jen žvaní a přitom chybí ta emocionální komunikace. Řekněme si upřímně, na co slyšet 100x denně, že nás partner miluje, když nám to právě emocionální komunikací neumí vyjádřit? Není lépe, když nás ráno probudí na voňavou kávu, pohladí a políbí? Je to mnohem více, než tisíce prázdných slov. Když už jsme u té hovorové komunikace, je dobré také naslouchat, nejen být sám upovídaný. Je krásné říci partnerovi, co se nám povedlo, co nepovedlo, kdo nás v práci naštval, že zase ta semetrika nás předběhla v obchodě nebo u lékaře, že děti provádějí lumpárny nebo se jim naopak něco pěkného povedlo, ale je také zapotřebí umět naslouchat, když partner se potřebuje vypovídat. Většinou si nechce stěžovat, jen to ze sebe musí dostat ven, aby nebyl frustrovaný. Takže komunikace může být různá, a když už jsme u té komunikace, tak je zapotřebí také říkat, co se nám ve vztahu líbí a co nelíbí. To je hodně důležité. Vždyť partner není děd Vševěd, aby si domyslel toto všechno. Nelíbí se nám, že partner mnoho pracuje? Taktně je třeba mu to sdělit, ne hned na něj spustit větu typu: Ty máš tu práci radši než mě., ale je třeba mu říci : miláčku, dneska jsi už pracoval dost, měl bys také odpočívat, aspoň chviličku. Udělám ti dobrou kávičku, něco malého sezobneš a můžeš zase pokračovat.

Toto a mnohé jiné věci, mohou se říci různými způsoby, některé partnera rozladí, jiné ho pohladí na duši. A přitom je to jen jedna myšlenka. Příkladů bych mohla uvést tisíce, ale základ je vždy stejný. Otevřít se partnerovi je pro dobro vztahu, ale musí to být vzájemné, tedy i partner by měl otevřít se vám.

Druhým bodem je láska a důvěra.

Projevovat lásku sobě i partnerovi, mít čas na svoje koníčky, dávat mu důvěru, a pouštět ho za jeho vlastními koníčky. Milovat ho takového, jaký je. Co si budeme nalhávat, každý člověk má své chyby, s tím jsme do vztahu šli nebo chceme jít, a respektovat chyby druhého je velké umění, které posiluje vztah. I my máme své chyby, ani my nejsme výjimky. Důvěra je hlavním bodem každého vztahu, bez důvěry padá každý, byť sebelepší vztah. Nač přemýšlet, zda budeme s partnerem? Zda nemá ještě někoho jiného? Toto vše si můžeme do života přivolat. Každá myšlenka míří vzhůru, a ty negativní myšlenky rychlostí blesku. Pokud partnerovi věříme, pokud věříme naší společné lásce a našemu vztahu, pak nás tyto myšlenky vůbec nenapadnou. Nemají prostě u nás místo.

Třetím bodem je podpora.

I to je ve vztahu velice důležité, neboť tím, že stojíme za partnerem, byť si myslíme, že chybuje, ale dokážeme ho podpořit, tím mu prokazujeme větší lásku, než si myslíme. Partner pak stává se šťastným, a nemá důvod pochybovat o naší lásce. Vždy stojíme za člověkem, kterého milujeme, a i on by měl stát za námi. Máte šílený nápad, kterému partner příliš nevěří? Jdete hlavou proti zdi? A on vás dokáže podpořit, místo toho, aby vás srazil na kolena? Pak je to skutečná láska, pak dokážete i nemožné, protože nechcete jeho důvěru zklamat, ale také proto, abyste mu dokázali, že to skutečně dokážete. Pokud vám partner říká, že něco neumíte, nezvládnete, že na něco nemáte, je to jen krůček k tomu, abyste si našli někoho, kdo vás naopak bude podporovat a bude vám věřit. Tím, že něčemu my sami nevěříme, neznamená, že sen nemůže se stát skutečností. Každý z nás má právo na svůj vlastní názor, a ve vztahu zvlášť, ale podpořit jeden druhého, to už vyžaduje velkou dávku odvahy a lásky.

Naposledy bych se chtěla zastavit u problému, který trápí mnoho z vás, a tím je čekání na partnera, který již má jiného partnera. Nejvíce se nyní setkávám s tím, že ženy hledají si ženy. Mnoho čekajících mužů myslí si, že to mají lehčí, než kdyby byli s jiným mužem. Já si to nemyslím. Jen žena ženě rozumí, zvláště po intimní stránce, neboť my ženy jsme vesměs všechny v tomto stejné. Intimní stránka je také důležitým bodem ve vztahu, a uspokojení hraje ve vztahu velice důležitou roli. Osobně si myslím, že spojení žen není nic nenormálního. A muž, pokud chce bojovat s jinou ženou, má to hodně složité, neboť jen žena ví, čeho je žena schopná. Ženské zbraně jsou nevyčerpatelné, a co si budeme povídat, pokud chce žena něčeho dosáhnout, tak toho dosáhne, pokud se do toho pustí.

Bojovat se ženou je někdy jako bojovat s větrnými mlýny. Je třeba zjistit její slabinu a na tu co nejvíce zatlačit. A to není většinou tak snadné. Mnoho žen svou slabinu tají, nedávají jí na odiv. Tedy dostat partnerku od ženy je mnohem složitější, než jí dostat od muže. Není to snadné, ale není to také nemožné. Jen se musí vědět, jak na to. A rozhodně to trvá déle, než v normálním heterosexuálním vztahu. Tam stačí zjistit, co partner nebo partnerka chce, po čem touží, a to jí nebo jemu poskytnout dříve, než to udělá onen člověk, který nám ve vztahu překáží. Je tedy dobré vědět o partnerovi vše, poskytnout mu to, a jít do toho po hlavě. Přání je otcem myšlenky, říká se, a každá myšlenka žádá si své uskutečnění.

Přeji vám všem, abyste byli ve vztahu co možná nejvíce šťastni a spokojeni, žili vztah i život takový, jaký si přejete. A nezapomínejte na toleranci.