zlatokopka (příběh zaslal Lukáš P.)

Je hodně těžký najít děvče, které by bylo skromné, a nešlo jen po majetku a po penězích. Kam se vytratila skromnost? Je mi 38 let. Myslím, že život se se mnou vůbec nemazlí, aspoň v oblasti lásky. Mám práci, slušné bydlení, s penězi taky šetřit nemusím, i když nejsem rozhazovačný typ. Prostě jsem rád, když můžu udělat někomu jinýmu radost. Možná je to špatně. Možná jsem až moc hodný na dnešní dobu, jak mi říkáte. Nevím. Ale nemůžu najít tu správnou ženu pro život, a nemyslím si, že bych je něčím odrazoval, nebo byl nesnášenlivý.

Měl jsem ženu, dal jsem jí první poslední, a ona si toho vážila. Vždycky. Nikdy nic nečekala, vždycky říkala, že jí stačí být se mnou, mít lásku. Ale Bůh mi ji vzal ještě dřív, než jsme stačili mít miminko. Vlastně oba mi je vzal. Dlouho jsem se z toho dostával, ale našel jsem v sobě tu sílu. Postavil jsem se znovu na nohy, a hledal dál, protože moje láska by si to přála. Určitě by nechtěla, abych byl sám. Tak sobecká nikdy nebyla. A tak jsem hledal. Ono by to asi odradilo každýho jednoho dne.

S jednou jsem byl 3 měsíce, než jsem zjistil, že mi z účtu odchází docela dost peněz. Moje chyba, neměl jsem jí kreditku dávat k dispozici. Druhá se už na prvním rande zajímala, co všechno mám, kolik mám peněz a kolik vydělávám. Od té jsem dal po druhém rande ruce pryč. Pak jsem potkal dívku, která se zdála být ta pravá. Co na tom, že chtěla pořád něco nového na sebe, říkal jsem si, že se jen chce líbit. A já dával rád. Ale když to dospělo k luxusní dovolené a novému autu, pochopil jsem, že ani tato není žena pro mě.

Sám sobě kladu otázku, kde jsou ty holky, které byli za mého mládí, kterým stačilo, že je člověk vzal jednou za čas na výlet, občas koupil kytičku, a byly šťastné. Ale já to nevzdávám, určitě je někde žena pro mě, která si bude vážit mě, ne mého konta. Snad najdu, jinak budu raději celý život sám.

Nechtěl jsem si tímto psaním stěžovat, jen by mě zajímalo, jestli ještě existují i skromné dívky a ženy, které jsou rádi za každý úsměv, květinu, menší dáreček. Prostě za to, že mohou mít milujícího muže po svém boku. Já takové bohužel neznám, snad pár ano, ale ty jsou vdané, a do těchto vod bych nikdy nevkročil.