zrcadlo naší duše

Vše, co zažíváme, je odrazem naší duše.

Nemoci, které k nám přicházejí, vzbudili tyto strachy z těchto nemocí. Nebo jsme třeba někdy vyslovili větu: Nechci onemocnět tou a tou nemocí, to bych nechtěl mít... Pak si jí nechtíc přivoláváme do našich životů.

Jak se k nám lidé chovají, je naše vlastní chování, aniž bychom si to uvědomovali. Lidé nastavují nám naše vlastní zrcadlo. Spoustu chyb, které máme, nevidíme, protože si je vůbec neuvědomujeme. Ale ve chvíli, kdy se určitým způsobem chová někdo jiný, můžeme je vidět také u sebe a pracovat na jejich odstranění. Někdy však to, jak se k nám ostatní chovají, může být součástí naší karmy nebo rodové linie. Příkladem může být třeba otec alkoholik, první partner alkoholik, a každý další jakbysmet. Přitahujeme tyto lidi, protože jsme se zasekli v dětství, naše duše se toho bojí, a tak dává prostor, aby se naše strachy zhmotnili.

V lásce je to to samé, někdy nemůžeme najít tu pravou lásku, protože první partner nám způsobil jizvy na duši, v našem srdci, a pak podvědomě takového člověka nechceme. Ale protože ty jizvy tam jsou, a podvědomé strachy ze zklamání také, tak si takového člověka opět přitáhneme do života.

Možná se nám zdá, že máme žít v chudobě, žádné penízky nemůžeme udržet nebo vydělat. prostě že v tomto životě máme bránu prosperity uzavřenou. I zde jsou naše strachy vidět, zda na vše budeme mít, jak dáme dohromady penízky, které potřebujeme na to, co bychom měli zaplatit nebo si chtěli koupit. Brána prosperity je ale otevřená každému s pozitivním myšlením, pokud penízky nejsou na vrcholu řebříčku našich hodnot. Bohatství člověka nepočítá se na výši financí, bohatý člověk je ten, kdož miluje a je milován. Penízky jsou odrazem našich vztahů k ostatním, pokud jsme schopni rozdávat i přijímat lásku, pak je brána prosperity otevřena dokořán. Také myšlenky na nedostatek často se zhmotňují, pokud se odstraní z mysli, i penízky přichází do našich životů.

Pracovní oblast - mnozí z vás si stěžují, že chodí na pohovory a nikde je nechtějí, že na lepší práci nikdy nedosáhnou. Ale tak to není. Pokud nás někde nechtějí, tak bychom se v takové práci necítili dobře, a brzy bychom hledali jinou, nebo si nás tento zaměstnavatel prostě nezaslouží. Není dobré říkat si, že nikdy nedosáhneme na lepší práci, protože je to opět v nás, bojíme se, že jsme předurčeni k nejhorší práci, ale tak to skutečně není, je to v nás, pokud o nějakou práci stojíme, jsme schopni za ní jít a dát do ní své srdce, pak ji i získáme.

Takto bych mohla pokračovat hodně dlouho, třeba si i vy najdete to, co vám brání ve štěstí a zapracujete na tom, aby se k vám štěstí otočilo čelem a zůstalo u vás.