ze života mého

Nastal čas k zamyšlení a přemýšlení. Nemoc vždy člověka k tomuto nutí. Naučila jsem se žít s nemocí, která nezná slovo vyléčení. Je jako mé dvojče - od narození se mnou. Někdy mě potrápila více, jindy méně. V těchto 14 dnech - které jsem strávila na cestách - přemýšlela jsem, zda se připomněla v plné síle a proč. A po všech vyšetřeních dozvěděla jsem se vše. Ale všechno po pořádku.

Věděla jsem, že musím hodnotit celý svůj život a hledat souvislosti. Vždy se něco opakuje, vše probíhá ve vlnách. Musela jsem se ponořit do vzpomínek a v tom mi pomohli andělé. Člověk si nevybaví vždy vše, ale to opakující se má hluboko ve své mysli.

Jelikož nemoc udeřila pár dní po tom, co jsem objevila tělo svého milovaného tatínka, začala jsem ne životem, ale smrtí. A smrt vždy byla klíčem, varováním.

Smrt a život, jak toto spolu úzce souvisí. Bez života by nebyla smrt a bez smrti by nebyl život. Bez života by nebyla láska a bez smrti by nebyly emoce. A emocemi vše začíná. Život bez lásky stává se prázdným. Láska je kořením našeho života. A láska bez života nebyla by ničím.

Začala jsem tedy přemýšlet o lásce - Co je vlastně láska? Ach ano, je to cit, který chtějí mít u sebe všichni. Láska. Proč je někomu dopřána a jinému upírána? Proč je na světě taková nespravedlnost? Copak si všichni nezaslouží lásku? V lásce tkví vše, každá nemoc. Láska je nastavením našich srdcí. I já jsem začala přemýšlet o lásce a začala ji vidět v jiném světle. Pochopila jsem, že i nenávist je součástí lásky.

Vše začalo mým narozením. Můj tatínek mě miloval tělem i duší - když jsem byla hodná, i když jsem zlobila. Miloval mě, když nemoc působila mi velkou bolest, i když nemoc o sobě nedávala vědět. Miloval mě za všech okolností a nikdy mě neopustil. Maminka mnoho lásky mi nedávala, neuměla milovat. V jejích očích byla láska trochu jiná. Milovala sebe. Byla krásná, to ano. A uměla toho vždy využít. Malý, nemocný človíček byl pro ni přítěží. Až těsně před svou smrtí pochopila, o čem láska je a jaká tajemství v sobě ukrývá. Takže láska a nenávist. Nenávist je také odrazem lásky, jen člověk bez lásky a nenávisti k nám nic necítí. Nenávist patří k lásce. Pokud jste někomu lhostejní, pak vás nikdy nemiloval, a tudíž vás nemůže ani nenávidět. Člověk, který vás nenávidí, v hloubi duše má vás rád. Tedy i má maminka mě milovala, jen její vlastní ego toto nevidělo.

Svou velkou lásku potkala jsem už v roce 1989, ale tehdy byla jsem ještě mladá a nevybouřená. Kdybychom spolu začali v té době, těžko bychom nyní byli spolu.

Vše má svůj čas a je dobré si na ten čas počkat. Naše chvíle přišla v roce 1991. A tato láska trvá dodnes. Slíbila jsme si v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci - a toto jsme nikdy nepoužili. Pro mnoho lidí zdá se náš vztah dokonalý a já si to myslela donedávna také. Až nyní jsem procitla a zjistila, že to tak není. Myslela jsem, že dávám do našeho vztahu mnoho lásky, a přitom to byl můj manžel, který dával lásku do našeho vztahu za nás, za oba. Věnovala jsem se vám všem, dvacet hodin denně, 365 dní v roce. Na spánek mi nezbýval čas. A na naši lásku? Když jste mě žádali ve dne v noci o pomoc, o konzultaci s andílky, vždy měl můj manžel pochopení, i když by mě měl nejraději občas také sám pro sebe. On se mnou zůstal, miloval mě celou dobu, a já? Dávala jsem svůj čas a svou lásku vám, a až nyní vidím, že to byla chyba. Ne u všech, mnozí z vás si mého času a pomoci skutečně váží, mnohým z vás andílci pomohli. Ale je zde pár takových, kteří si můj čas a lásku nezasloužili, a já se jim věnovala ve dne v noci, vždy když to potřebovali a prosili, ať je vezmu hned. A poučení?

Není dobré rozdat se, v dobré víře, ale investovat svůj čas také do své lásky. Člověk měl by myslet také na ty, kteří ho milují a dát část lásky také jim. A opět mě to přivádí ke smrti.

Smrt je krásná, uklidňující. Vím, o čem hovořím, neboť když jsem byla malá, téměř jsem se utopila, a smrt jsem měla možnost pocítit na vlastní kůži. Byly mi 3 roky a mým zachráncem byl devítiletý kluk. Ale zpět ke smrti. Co mi má smrt říci? Přišla jsem o pár lidí, kteří vryli svou stopu do mého srdce, a nikdy jsem nepřemýšlela, proč museli zemřít. Prostě šli na lepší místo, ve chvíli, kdy jejich svíčka života dohořela. Po každé této smrti se mi přitížilo, a vše vygradovalo smrtí mého tatínka. Ale proč? Zůstalo snad prázdno v srdci? Ne, srdce se ještě více naplnilo - jejich láskou. Nedokázala jsem brečet, nedokázala jsem... A proč taky? Navštěvují mě a navštěvovali - tedy mám možnost s nimi být. A to je špatně. Ale je to jen část skládanky. Vidím je, slyším, ale obejmout je nemohu, nevydávají žádné teplo, jako jejich těla vydávala.

Smrt mé babičky - co mi dala a co mi vzala?

Když zemřela, byla jsem v lázních. Jako každý rok. V noci ztropila jsem rámus, že zemřela. Nikdo mi nevěřil. Prý jen zlý sen malé holky - říkali sestřičky. Dostala jsem injekci na uklidnění a na spaní. Ráno přišel telegram - babička zemřela v noci a tatínek si pro mě jede. Pro všechny to bylo velké překvapení, nikdo nedokázal pochopit, jak je možné, že jsem to věděla. Neplakala jsem. Ani na pohřbu, ani po něm. Pár dní po pohřbu začal se můj zdravotní stav zhoršovat, a nikdo nevěděl proč. Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, až nyní.

Pak byl dlouho klid. Nikdo nezemřel. Taky jsem se v té době více soustředila na mého tatínka. A nemoc spala dál. Dala jsem lásku tomu, kdo se o mě staral, a to bylo v pořádku.

První větší atak přišel před pár lety. To už jsem se věnovala vám všem.

Můj 21. letý synovec zemřel. Autonehoda. Spěchal do práce. Praskla mu pneumatika, selhalo řízení. Pár dní předtím auto nechal zkontrolovat. Byl plný života, měl spoustu plánů.

Proč ale přišel atak? Co ho zapříčinilo? Tak jsem začala přemýšlet. Co bylo špatně mezi námi? Ano, když chtěl přijet na návštěvu, vždy jsem měla plno práce, vždy se věnovala vám. Tato nespravedlnost hlodala mé srdce. Člověk, který si mě vážil a obdivoval mě, chtěl radu, nebo jen svůj čas chtěl strávit v mé blízkosti, byl odstrčen na druhou kolej. Mladý život byl ukončen, a já za jeho života věnovala mu pramálo svého času.

Další větší atak přišel před rokem. Cítila jsem smrt velice blízko, viděla Azraela a jeho varovný prst. A co tomu předcházelo? Opět to byla smrt blízké osoby. Možná vám tento vztah mě a této osoby přijde zvláštní. Byla to bývalá partnerka mého manžela. Nikdy jsem jí nepovažovala za sokyni, protože jsem svému muži věřila. A navíc, kdyby si s ní chtěl něco začít, tak by to udělal, i kdyby měl kouli na noze. Seznámily jsme se asi před 8 roky. Jezdila k nám a my k ní. A pak už jezdila ona k nám - trávila čas s mým manželem, protože já se věnovala vám. Chtěla opustit přítele, prodat dům, odstěhovat se. Začít nový život, někde jinde. Nakonec se jí to splnilo - i když jinak, než si představovala. Pracovala, starala se o děti, aby se měli dobře - a její srdíčko to nevydrželo. Říkala jsem jí, ať zvolní, a ona mi tehdy řekla - až po tobě. Už v tu chvíli, kdy zemřela, mě to donutilo přemýšlet. Ale vydrželo mi to jen do doby, než atak nemoci zmizel. Pak opět jsem se věnovala vám, ve dne i v noci. Tehdy za mnou přišel Rafael se zvednutým prstem. Nemohla jsem dýchat, čekala jsem Azraela, ale ten stál opodál. Rafael stál tiše a pak oba dva ke mně promluvili, tedy napsala jsem si to, abych o jejich slovech později přemýšlela, ale nikdy jsem to neudělala. Až nyní. Řekli toto:

"Dýcháš pro ostatní a pro sebe ti dechu nezbývá, tvé plíce i tělo onemocní, bys pochopila, co nyní udělat máš. Jsi mučedník, který zasvětil svůj život lidem, však také svou rodinu máš, po celý každý týden leží ladem, a ty si jí nevšímáš. Na jídlo a spánek nezbývá ti čas, věnuješ se lidem, znova, a pak zas. Jsi jen člověk, byť skrze tebe hovoříme a svá poselství pronášíme. Pozemský anděl také odpočívat musí, proto tě zástup andělů prosí, rozděl dny na své poslání i volný čas, jinak tě stihne onemocnění zas. Tvé pomoci si velmi vážíme, přijímáme z tvých úst prosby lidí, energii i světlo své ti nyní posíláme, pomocnou ruku již cítíš a vidíš. Jednou kdosi ošklivě tě pohanil, léčit své chyby na tobě zkusil, nezlob se naň, zloba na sebe jej provází, však poučit se musí. Rafael léčí nemoc seslanou, by pochopilas, co po tobě se žádá, rozpouští ji každým dnem i hodinou, zdraví k tvým nohám nyní skládá."

Přemýšlím nyní o těchto slovech jejich, přijímám a odpouštím. Mnoho pravdy v nich se ukrývá, pravdy, kterou neviděla jsem, když tato slova pronášeli. Jednoho dne naplní se vždy proroctví andělů, a pak teprve pochopíme význam jejich slov. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že jsou moudří a vidí více, než my, lidé.

Naposledy, prozatím, stihl mě atak v době, kdy zemřel můj tatínek. Nejen, že jsem ho našla, musela jsem vypravit pohřeb a vyřídit všechny náležitosti. Když bylo po 5 měsících vše vyřízeno, a já měla pocit, že jsem tu zůstala sama, bez jeho pomoci, přišel atak ve formě částečné ztráty zraku a začala celá řada vyšetření - od lumbálních punkcí po magnetické rezonance. Nutno podotknout, že vždy jsem měla zrak jako ostříž - jen nyní jsem nebyla schopná vidět. Po četných infuzích kortikoidů a dalších se mi zrak částečně vrátil, ale nepřetržitá bolest hlavy zůstala. I přesto jsem vám dál snažila se pomoci, abyste ke svému štěstí došli. Avšak tato 14 denní cesta a oddech od vašich starostí přinesl mi dočasnou úlevu.

Nyní, po dvou letech, kdy v lednici musím stále uchovávat nové a nové injekce, jsem začala konečně poslouchat a vím, že andělé pro mě vždy chtěli to nejlepší.

Občas přemýšlím, co je složitější. Vlastně si ani život o samotě neumím docela dobře představit, po téměř 32 letech v láskyplném vztahu s jedním partnerem. A vlastně si to ani představit nechci. Vybrala jsem si skvělého partnera, vlastně mi ho vybrali andílci, a jak se říká, odříkaného největší krajíc. Pokud bych měla jít do našeho partnerství 2 roky předtím, vůbec bych do něj nevstoupila. Tak moc jsem se proti mému miláčkovi zařekla, že tohoto kluka nikdy. Ale jak se říká, vše má svůj čas, a cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Dne 27. července roku 1991 nadešel ten správný čas svést tohoto kluka, a jak mě andělé nabádali, tak jsem také udělala. A vůbec toho nelituji, právě naopak. Jsme stále zamilovaní, jako na začátku našeho vztahu. Neznám recept na dlouhotrvající vztah, nikdy jsem to neřešila. Jedno vím ale určitě, není to jen o lásce, ale také o toleranci, podpoře jeden druhého, o pochopení, o neřešení malicherností, o podržení se navzájem, když je třeba. Člověk by měl být připraven postavit se za partnera klidně proti všem, stát si po boku za všech okolností. Ale toto vše musí být oboustranné. Nemůže dávat jen jeden a druhý brát, i vztah musí být naprosto vyrovnaný.

Za tu dobu jsme odchovali nespočet papoušků rodu Ara, rozmazlili dva pejsky německé dogy, vychovali dvě dcery a dočkali se prvního vnuka. Získali spoustu nových společných přátel, kterým můžeme naprosto důvěřovat, prošli jsme několika domy, než jsme našli skutečně ten pravý, a v lásce, ruku v ruce, jdeme společně dál.

Láska je jako poupě, člověk se o ní musí neustále starat, zalévat jí, chápat a pečovat o ní. Brát se navzájem s klady i zápory toho druhého, neboť není člověk bez záporů, podporovat se ve zdraví i v nemoci, budovat stále hnízdečko lásky, mít porozumění. Pracovat na lásce každý den, překvapovat jeden druhého, těšit se z práce domů. Pak je život s tím druhým skutečně nádherný. Nezáleží na tom, co máte, ale na tom, jací jste, jak vás partner vidí, co je schopen pro vás udělat. A pokud jste ochotni učinit partnera šťastným, a on vás, nic jiného k životu skutečně nepotřebujete. Proto přeji vám všem plno lásky a pochopení v životě.

Pro někoho anděl, pro jiné ďábel? Jaká jsem ve skutečnosti? To musí posoudit každý sám.

Věnuji se vám už dlouhou dobu, vlastně od malička jsem si pohrávala s věštbami, které se většinou plnily. Většinou, to je krásné slovo. Používám karty, ale také vedení andělů, jejich slova, myšlenky, když ke mně promlouvají. A nejen andělé. Někdy padne otázka, zda andělé mluví pravdu, zda skutečně vidí do budoucnosti? Já bych řekla, že ano, mluví pravdu a vidí do budoucnosti, ale takové, jakou máme nyní nastavenou, tedy v tomto okamžiku. Jdeme po určité cestě, která má tisíce cestiček. Cokoliv uděláme, jakkoliv se rozhodneme, scházíme právě na jednu z těchto cest. Andělé předem nevidí, na jakou cestičku vstoupíme, protože nám byla zachována svobodná vůle. My se rozhodujeme. Tedy jsou určitě situace a také budoucnost, kterou si můžeme ovlivnit, můžeme jí jít naproti, ale jsou i situace, kterými prostě projít musíme. Také překážky nám vstupují do cesty, abychom si uvědomili, co skutečně chceme, nebo procházíme překážkami, protože se prostě na námi zvolené cestě nacházejí. Pak stačí se jen zastavit, uklidnit svou duši a naslouchat svému vnitřnímu já.

Astrologie a numerologie, genealogie, to vše jsou nauky o nás samých, o našich předpokladech, o tom, co nám sudičky přisoudily před naším narozením, tedy naše dispozice pro život. Někdo se rodí se šťastnou hvězdou nad sebou, někdo se musí za své štěstí hodně prát. Ale každý z nás má něco pozitivního, i něco negativního uvnitř sebe. Není člověka, který by byl naprosto nešťastný nebo naprosto šťastný. Každá mince má dvě strany, a tak je to i u člověka. Co nám padne, panna nebo orel, to záleží na našich dispozicích, které jsme do života dostali.

Pracuji také s energiemi, s duchy, ale také pomáhám lidem zbavit se démonů, skutečných nebo vnitřních. Někdy jsme obklopeni zlem, negací, kterou si nepřejeme, ale neumíme s ní sami pracovat. Mnoha lidem je třeba dodat pozitivní energii.

A nyní už k názvu, který jsem pro tento článek zvolila. Anděl nebo ďábel? Sama se držím andělského hesla, že naděje umírá poslední. Naděje je něco, co nás žene dál, díky čemuž můžeme růst a uvědomit si své chyby. Pokud nemáme naději, nemůžeme nalézt ani sami sebe. Má loď zvaná naděje sbírá trosečníky a ukazuje jim sebe samé. Naděje podporuje sebevědomí. Někdy naděje není, ale to není tak často. Ale mnoho lidí, kteří nemají naději, utápí se ve svých vlastních negacích, nevidí žádné světlo na konci tunelu, nic pro to neudělají. Proč taky. Pokud ale člověk má naději, pokud vidí to světýlko, i když hodně vzdálené, zatouží po tom uvidět ho zblízka. Ano, naděje je světlo, které vysílají andělé, pozitivní světlo. Někdy právě ta naděje je to jediné, co nás nakonec posune na naší cestě dál. Ale i pro to světýlko musíme my sami něco udělat, musíme vykročit, ne jen vyčkávat, co se stane, co nám spadne do klína. Pokud naděje ukáže své plody, pokud té naději také lidé pomůžou, společně s andílky, pak jsem anděl. V opačném případě ve mně lidé toho anděla nevidí. Ale je to tak správné, vždyť není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Nikdy jsem se nikomu zavděčit nechtěla, je na každém, jak mě uvidí. Jsem, jaká jsem, mým posláním je pomáhat a ukazovat to dobré, co uvnitř sebe máte, abyste na sobě mohli pracovat a došli tak svého štěstí, takového, jaké si zasloužíte.

Můj celý život je protkán tajemnem a tajemstvím, tajemstvím něčeho neviditelného, na co se nedá sáhnout, a přesto to existuje. Tajemstvím života a smrti, bolesti i radosti. Takový život je, o dobru, o zlu, o smutku i radosti, o štěstí i neštěstí. Prostě ty naše váhy musí být vždy vyrovnány. A štěstí – to je něco, co si tvoříme my sami, svými činy, svým nastavením.

V roce 2015 jsem požádala andílky, zda by mi řekli něco o mém minulém životě. Jak jsem se chovala, co se mám ještě v tomto životě naučit, jak se zachovat, jaké nemoci mě ještě čekají, se kterými měla bych se smířit či popasovat, a spoustu dalšího. Hlavně mě zajímala jedna věc: Proč mám lásku a spousta ostatních na ní třeba i roky čekají? Proč někomu je dána a jiným ne? Jistě je problém v minulých životech, a pokud tento problém zpracujeme, zmizí a láska se objeví. A tak je to dle mého se vším v životě. Zaznamenala jsem tedy to, co mi andílci sdělili:

Celý život budeš pokládat si otázku, kdo jsi a proč jsi tady. Kladla sis jí jako malá, kladeš si jí i dnes. Co všichni po tobě chtějí a jak se zachovati máš, když neudělala jsi žádnou chybu? Vždy věřila sis, a věříš si i dnes. Do všeho se pouštíš s velkým nadšením. Někdy je tvé nadšení větší, než by mělo být. Nadšení ti neublíží, ne všichni tvé nadšení dokážou přijmout. Máš velkou duševní i fyzickou energii.

Ptáš se na lásku a štěstí. Na své skutečné poslání, na to, co jsi kdysi udělala špatně a jak to máš napravit. Je něco takového? Udělala jsi něco zlého? Co je dobro a co zlo? Dobro přináší zlo a zlo rozsvěcí dobro. Jak to tedy s tvou duší skutečně je?

Dostala jsi do vínku radost z komunikace a ze spojení s ostatními lidmi, touhu po velkém vědění. Rozkrýváš srdce ostatních lidí a díváš se na jejich osudy. Toužíš po porozumění od všech, s kterými se setkáš. Učíš se z jejich myšlenek, odhaluješ jejich chyby. Vidíš je takové, jací skutečně jsou. Dáváš však do všeho mnoho svých emocí, příliš se trápíš osudy ostatních.

Nejsi povolána pro to, bys prožívala jejich utrpení, ale abys jim ukázala smysl jejich života. Mnoho lidí přijde do tvého života, někteří zůstanou, jiní odejdou. Netrap se jejich odchodem, neboť má to tak být. Informace, které jim byly předány, pochopí mnohem později. Život lidský je plný rozporů, a je třeba vzít si jen to nejlepší. I tobě nakonec přinese to, co děláš pro ostatní, potěšení. Vidíš čistou pravdu v tom nejjasnějším světle. Nenech toto světlo pohltit tmou. Neklaď důraz na poznání ostatních lidí, nebo ztratíš kontakt se svým vlastním životem. Čeká tě zisk tvé duchovnosti, proto zůstaň ve světle, ať se děje cokoliv. Vše, co dostáváš, si zasloužíš. Neodsuzuj ostatní, neboť i oni hledají pravdu a lásku. Žij současností, nedělej si starosti o svou budoucnost. I velcí lidé trpěli, a přesto neztráceli víru. Tvá oblíbenost bude se prolínat s neoblíbeností lidí, kteří nedokážou vidět Boží cestu. jdi dál svou cestou a neohlížej se. Štěstí není u žádného člověka stálé, pokud ho k sobě nedokáže zcela vpustit. To se sebou přináší mnoho citlivosti. Radující se člověk z maličkostí je skutečně šťastný. Neřeš, co je správné a co špatné, zapomeň na hledání této pravdy. Neboť dobré je vše, čemu věříš. Respektuješ vše, co do tvého života přichází. Vše se mění časem na pozici duchovního světa, jen skutečná víra se nemění. Ta buď je, nebo není. Vše špatné má tě posunout na tvé cestě, neboť není světla bez tmy, není lásky bez přijetí. Nakonec vše se v dobré obrátí. Tedy nehledej štěstí své nebo ostatních lidí, štěstí si vás najde samo. Snadno realizuješ své sny a tvým úkolem je naučit to ostatní.

Nemoci, se kterými se potýkáš, a potýkati se budeš, vyplouvají z nejhlubší psychiky. Musíš pochopit smysl každé nemoci, neboť každá nemoc tě má vést po správné cestě. Pochopíš, proč vstupují tyto nemoci do tvého života v určitém čase, a budeš schopná se jim postavit. Své vrozené nemoci nemůžeš odstranit, můžeš však pochopit jejich smysl. Dej si velký pozor na svůj žaludek a zažívací orgány, a nezapomeň na stravu.

Do tvého života vstoupí také roztroušená skleróza, která má původ v tvých emocích a lásce. Příliš se obětuješ pro druhé, příliš zatěžuješ svůj mozek starostmi ostatních lidí. Příliš přemýšlíš, jak nejlépe jim pomoci, by byli také šťastni. Tuto starost zcela přenech nám, neboť jen tě to vyčerpává. Oroduješ za ostatní, pro jejich lásku a štěstí, a nikdy neodpočíváš. Zpracuj tuto naší radu ke svému uzdravení.

V minulých životech byla jsi velice šťastná, proto se tvá duše rozhodla podělit se o své štěstí s ostatními. Tvá angažovanost pramení z touhy pomoci všem lidem ke štěstí. Tvá angažovanost zastiňuje tvou vlastní lásku. Tvé štěstí je ukotveno v tvé rodině, važ si toho, neboť spousta lidí získá lásku po mnoha prolitých slzách. Tys dostala ji darem, proto věnuj jí také svou pozornost. Tvůj vnitřní klid a láska k rodině jsou také důležitými aspekty tvého života. Vždy dokončíš, co započneš. Někdy zdá se ti, že něco dokončeno nebylo, a soustředíš se více na vše nedokončené. To se ti také povede, neboť nikdy se tvá duše nevzdá, dokud nedojde vše ke svému konci. Mnoho přemýšlíš o všem, však mnoho věcí a záležitostí dovedeš do zdárného konce právě proto, že vždy hledáš všechny možnosti. Obětování je součástí tvé cesty, a proto rady naše někdy zarputile odmítáš. Však vše nakonec dovede tě k úspěchu a uznání ostatních, jako tomu bylo po všechny tvé životy. Rozvíjej svůj dar, který byl ti dán, a neohlížej se zpět. Jen tak dovedeš ostatní ke štěstí."

Nyní je konec roku 2019 a vše se plní s mrazivou přesností.

Někdy člověk musí udělat rozhodnutí, které je velice složité.

Narodila jsem se s pár anomáliemi ve svém těle, které jsem přijala vždy s grácií a pokorou. Vše má vždy svůj význam i účel, a tak ani jsem nepídila nikdy po tom, proč tomu tak je. To, co nelze změnit, je třeba nechat tak, jak to je.

Proto posledních pár let velice přemýšlím o životě i smrti. Ne, nemyslím sebevraždu, miluji svůj život, ale člověk by se měl rozhodnout, co bude po smrti s jeho tělesnou schránkou. Někteří přemýšlí o spálení těla, někteří o pohřbení do země. Toto by si měl člověk už za života ujasnit.

Lidé věřící spíše volí pohřbívání do země, s mincí v ruce, aby byli přijati do Nebeského království. I já jsem takové naložení se svým tělem vždy si představovala. Ale jak často o tom přemýšlím, tak jsem se rozhodla věnovat své tělo na vědecké účely. Přeji jen není zbabělé pomoci vědě, spíše naopak. Třeba se pak najde způsob pomoci lidem, kteří se narodili se stejnými vnitřními vadami jako já.

Na vše se jednoho dne najde lék, způsob operace nebo cokoliv jiného. A já ráda budu součástí léčby pro ostatní. Až přijde můj čas. 

Víte, že většinou nepíšu o výkladech a službách, které dělám pro vás, protože dodržuji diskrétnost. Pokusím se i nyní ji dodržet, ale přeci jen jsem měla před pár dny velice zajímavý výklad.

Ve výkladech mě většinou nic nepřekvapí, a posléze ani o nich zpětně nepřemýšlím, je to už ve vašich rukách, a jak s ním naložíte, záleží pouze na vás. Ale tento výklad byl opravdu zvláštní.

Pokud je uzavřená minulost, tak jí již neřeším, a ani se mi v kartách příliš neukáže, pouze, když vám zasahuje stále do života. Zato současnost a budoucnost se mi objeví vždy. A v tom je právě ta zvláštnost. V tomto výkladu se mi neobjevila přítomnost, ani budoucnost, pouze minulost.

S duchem jsem jistě nemluvila, to bych poznala, s těmi rozprávím hodně často. Tak zbyly jen dvě možnosti, buď to byl človíček bez budoucnosti, protože ho už žádná nečeká, nebo je tento človíček tak prázdný, dutý, že se mu budoucnost vyhývá. Tedy človíček bez duše.

Opravdu tentokrát nevím, co si o tom mám myslet, a co z toho si mám vybrat. Nikdy jsem netoužila nahlížet do celé minulosti, od narození po současnost, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Všechno je jednou poprvé, i když takové strašidelné. Viděla jsem smrt lidí, co odešli v minulosti a jakým způsobem, viděla jsem všechna hoře oné osůbky, všechno, co jí kdy ublížilo, i co se jí povedlo. Nebylo to vůbec příjemné, pro mě, asi ani pro tu osůbku, i když vypadala spokojeně.

Jen doufám, že mi tato schopnost nezůstane, minulost většiny lidí není pěkná, a člověk by se měl zaměřit raději na přítomnost a očekávat budoucnost, hledat cesty ke štěstí, než se zaseknout v minulosti. 

Toto povídání ráda bych věnovala lidem s roztroušenou sklerózou, ostatní jistě prominou. Mnoho lidí s touto nemocí obrací se na mě o radu, a jelikož také bojuji s touto nemocí, tak bych chtěla základní otázky, které mi pokládáte, zahrnout právě do tohoto článku.

Je to skutečně boj s větrnými mlýny, kdy nemůžeme vyhrát, dříve nebo později nás dostihnou a zvítězí. Na to je ale dost času. Tuto nemoc dostali jste do života proto, abyste si mnohé uvědomili, udělali restart svého života, zjistili, co je pro vás důležité, a čemu není zapotřebí věnovat svou energii.

Ano, mnohé z nás postihuje více či méně tato naše přítelkyně. Ano, je to přítelkyně, která putuje s námi, občas nás zradí, občas nás podrží. Každý z nás má dny, kdy o této přítelkyni ani neví, a dny, kdy se připomene velice rázně. Ale to nic nezmění na našem boji, boji s těmito větrnými mlýny. Možná je každý schod jinak veliký, i když tomu tak není, možná jsou dveře příliš úzké, možná ztrácíte vlasy i zrak, možná občas nedokážeme vstát z postele, ale naše duše tím ještě více zesiluje. Jsme schopni vnímat svět, který je pro mnohé lidi uzavřený, neviditelný, jsme schopni naslouchat naše nitru. Ptáte se mě, jak se toto dá zvládnout, a vězte, že to skutečně lze, pokud máte tu správnou motivaci. Motivací měli byste být vy sami, motivací je vaše rodina a přátelé, motivací je práce, která vás baví, i když občas vše nejde tak, jak byste si sami představovali. Najděte si tu svou motivaci a snažte se o rovnováhu ve svém životě. Spousta z nás byla ve velkém pracovním vytížení, přehlížela ty, jež nás mají rádi, a věnovala čas těm, kteří nezaslouží si naší pozornost.

Možná probudili jste se a zjistili, že ti, kterým na vás záleželo, už vás nepohladí, nepotěší dobrým slovem. Jsou zcela jinde, v jiném světě, a teprve teď si uvědomujete, co jste mohli udělat a neudělali. Možná je pozdě na to říkat si, jak byste co udělali jinak, je na čase udělat to jinak. Je třeba si klást otázku: Co bych si skutečně přál? Co bych chtěl ještě v tomto životě dokázat, prožít, udělat? Neodkládejte své sny a přání, ale vykročte, vykročte do dnů, které vám ještě zbývají. Mohou to být dlouhé roky, ale také nemusí. Člověk nezná dne ani hodiny, a každé promarněné chvíle je škoda.

Setkáváme se společně už dlouhý čas, bojíte se různých věcí, zvláště zhoršení této nemoci. Je třeba zůstat v klidu, nastavit svůj vnitřní klid, starosti pustit z hlavy a soustředit se na to, co je pro vás skutečně důležité. Není třeba bát se injekcí, které vám pomáhají, není třeba proklínat den, kdy není vám nejlépe, protože i tyto dny jsou vám dány jako dar, kdy je třeba odpočívat, nikam se nehonit, nepřemýšlet o zítřku. V tu chvíli je čas zastavit se a rozjímat. Vypustit vše a věnovat se jen sami sobě.

Spousta z vás má největší strach z toho, že nebude moci chodit, z oslabení, únavy, vyčerpání. Ale i toto lze krásně ovlivnit. Pokud se vám zdá, že začínáte slábnout, lehněte si na chvíli, odpočiňte si. Nic vám neuteče. Ještě nikdy nic neuteklo. V tu chvíli je třeba myslet jen na sebe, a uvidíte, že po pár desítkách minut vás to přejde a opět zase se budete cítit dobře.

Někteří z vás, zvlášť v začátcích, řeší, jak to říci rodině, přátelům, a dalším lidem, na kterých vám záleží. A hlavně, jak se s tím poprat sami v sobě. Ano, pro mnohé je šok dozvědět se tuto diagnozu, zprávu, kdy vlastně víte, že onemocněli jste nevyléčitelnou nemocí, na kterou neexistují léky k vyléčení, ale jen k udržení v mezích, v latentní fázi. Neznáte dne ani hodiny, kdy by se tato nemoc mohla projevit v plné síle. Na to však není dobré myslet. Prvním krokem je toto přijmout. Není třeba říkat si - proč zrovna já? - protože toto postihuje hlavně workoholiky, lidi, kteří musí být stále v pohybu. Proto zrovna vy. Ano, úspěšní a nepřetržitě pracující lidé, mezi něž většina z nás patří, lidé, kteří neumějí říci NE, a rozdají se pro ostatní, trpí právě touto nemocí. Není již cesty zpátky, není dobré říkat si, co by kdyby, je třeba se k tomu postavit se vztyčenou hlavou, přijmout a neohlížet se zpět. Minulost napravit nejde, ale lze řídit svou budoucnost. Pozastavte se tedy a přijměte tuto nemoc jako požehnání. Jako jedni z mála lidí můžete se zastavit, vše přehodnotit, a vykročit na svou vlastní cestu, od začátku. Něco si na této cestě necháte, něco vypustíte. A rodina a přátelé? Pokud k vám chovají lásku, pochopí to a podpoří vás. Budou tolerovat vaše nálady, výbuchy, změny chování. Ano, asi dřív nebo později budete jako aprílové počasí.

Je také třeba dodržovat určitá pravidla, které jste předtím dodržovat nemuseli. Více odpočívat, změnit svůj jídelníček. Řídit si svůj čas tak, aby vyhovoval jen vám. Ne, není to sobecké, a pokud chcete nepozorovat příznaky této nemoci, pak je toto velice důležité. Vaše strava musí být vyvážená. To, co vám nedělá dobře, způsobuje zhoršení vašeho stavu, to je třeba z jídelníčku vyřadit, i když to milujete a můžete klidně na kila. Je třeba tvrdá disciplína, nejen v jídelníčku, ale také v pohybu. Nemusíte zrovna běhat maraton, ale místo sednutí do auta zkuste jít pěšky, být na čerstvém vzduchu, projít se, vyvětrat si svou hlavu. Také stromová terapie velice dobře pomáhá v tomto boji. Pokud nechcete zrovna objímat stromy, stačí se mezi nimi projít, vnímat šumění listů, klid, který vás na těchto místech obklopuje, vnímat energii stromů a rostlin, a tím ji také přijímat. Je třeba vyvarovat se nemocným lidem, jako je chřipka a další kapénková nemoc. Uvědomte si, že nyní je vaše obranyschopnost organismu na nule. Ano, můžete ji zvýšit přijímáním vitamínu D, ale stále patříte do velice rizikové skupiny, kdy i běžné nachlazení může vás upoutat na lůžko. Na to je třeba myslet. Proto je dobré buď sportovat, nebo jen začlenit do svého denního programu chůzi, nezabývat se zbytečnostmi, které stejně nijak neovlivníte, protože vše nějak dopadne, ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo, a pravidelně a vyváženě jíst. Ano, racionální strava je to, co prospívá u mnoho lidí s touto nemocí. Je třeba mít stravu vyváženou, tedy nesoustředit se jen na jeden okruh jídelníčku. Vhodný je losos, ryby, rybí tuk, ovoce, zelenina, bílé maso, těstoviny i luštěniny. To vše nyní vaše tělo potřebuje. Alespoň jednou za čas. Váš týdenní jídelníček by tedy toto vše měl obsahovat.

Z cvičení opravdu nevím, co vám doporučit, snad to, co vás neunaví. Někomu prospívá běh, jinému posilování, jinému meditace. I to je cvičení. Třeba taková joga, je v ní kombinace meditace i fyzického cvičení, správného dýchání. Toto si musíte vyzkoušet vy sami, co vám bude nejvíce vyhovovat. Hlavně se neuzavírejte do sebe, neseďte před televizí s brambůrky a vínem, to vám skutečně neprospěje. Pokud pracujete na počítači, čas od času se zvedněte, neseďte u něj celý den. Udělejte si mezi prací pauzu, relaxujte, lenošte, ničím se nezaobírejte. Jistě i váš šéf toto pochopí.

V každém případě mluvte, s někým, komu věříte. O svých radostech, starostech. Potřebujete to čas od času dostat ven, ventilovat, a nebojte se negativních reakcí. Já sama jsem se vždy setkala jen s pozitivními reakcemi. Možná mám štěstí na rodinu, na přátele. Ale pokud vás nepodrží v této chvíli, ve chvíli, kdy vám není nejlépe, nebo máte potřebu vypovídat se, tak do vašeho života nepatří. Skuteční přátelé i lidé, kteří vás mají rádi, vás v těchto chvílích podrží, budou s vámi, neotočí se k vám zády.

Když už jsme u toho, co pomůže, ptáte se mě na kamínky, které bych vám doporučila jako podpůrný program v této nemoci, tak určitě by to byl rodonit a turmalín melounový. Oba druhy kamenů se mi osvědčily ze všech nejvíce, a nejen mě, pokud mohu soudit ze zpětných reakcí lidiček trpící touto nemocí. Žádný kámen vás nevyléčí, ale tyto dva mohou dopomoci ke stabilizaci této nemoci, společně s léky a zdravým životním stylem.

Proč nedělám rituály právě na tuto nemoc? Protože to není nemoc, která by se dala vyléčit, ani fyzicky, ani duchovně. Vstoupila nám do života, protože jsme neposlouchali své tělo a přepínali se, a nyní již to nezvrátí nikdo a nic, ani andělé. Jsou prostě nemoci, se kterými si ani duchovní svět neví rady. Je to boj s větrnými mlýny, který vstoupil nám do života, a je jen na nás, jak moc budeme bojovat. Máte pro co žít, minimálně pro sebe. Tak žijte každým dnem, každým okamžikem svého života.

Mnoho z vás ptá se mě, jak získat lze erb nebo osobní znak, který mám. Cesta není tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. Má cesta trvala 2 měsíce a jelikož se mě často ptáte na toto, poskytnu vám návod, jak ho můžete získat i vy.

Nejprve je třeba zvolit, co byste chtěli tímto znakem vyjádřit. Nelze nechat si udělat jakýkoliv erb nebo znak, je třeba, aby vás vystihoval - váš rod (pokud je slavný), nebo vaši práci. Já zvolila duchovní poradenství, jako symbol svého znaku.

Pokud toto máte vybráno, je třeba zjistit na české genealogické a heraldické společnosti, zda vám takový znak schválí. Pokud ano, máte z poloviny vyhráno.

Pak následující kroky musí mířit k akademickému malíři, já zvolila malíře z této ČGHSP, přeci jen je zde jistota, že vám následný znak uznají a zaregistrují.

Měla jsem představu, volila jsem královské barvy - tedy červenou a žlutou. Musíte vědět, co by měl znak obsahovat, a mít určitou představu o jeho podobě. Ne vše vám bude schváleno, s tím je třeba počítat. Je třeba připojit i popis ke každému symbolu na znaku.

Když máte znak nakreslený, zbývá jen si ho registrovat, získat na něj výlučné užívací právo, a je to. Dostanete registrační číslo vašeho znaku a můžete ho začít libovolně používat. Na váš znak budou se pochopitelně vztahovat autorská práv.

Osud někdy nachystá nám různá překvapení, otevře další cesty naším životem, a je jen na nás, zda přijmeme další výzvu, či nikoliv.

V životě přijímám všechny výzvy, které přichází. A přání se občas plní jinak, než si člověk přeje, tedy komunikace s andílky je občas úsměvná. V žádném přání nemělo by se diktovat andílkům kdy se co stane, ani jakým způsobem přání splní. Toto vždy nechávám v jejich rukách, neboť andělé vždy udělají jen to, co je pro nás v danou chvíli nejlepší, najdou cesty nejlepší pro nás.

Tak tomu bylo i ve chvíli, kdy jsem byla unavená a přemýšlela spíše o zboží, které pro Vás s láskou vyrábím, nebo sháním. Ne, že by objednávek bylo málo, spíše naopak, ale přála jsem si, aby dělaly tyto věcičky radost mnohem více lidem, aby se přehoupl eshop a zboží v něm do popředí. V tu chvíli by mě nenapadlo, že mi toto přání andílci splní celkem rychle, ale jiným způsobem, než by mě vůbec napadl.

Vše začalo vlastně splněním přání mého synovce, který má také eshop, i když s jiným zbožím, a dostal nabídku od města prodávat své zboží ve stánku. Této příležitosti se chopil, a tak jsem mu chtěla dát pár náramků a svíček k prodeji, ale přišel s nabídkou, zda bych nejela také s ním na jednu akci. Nabídku jsem přijala, i když s tímto druhem prodeje jsem neměla vůbec žádnou zkušenost. V té době měl přenosný stánek, a tak jsem s ním vyrazila k Plzni, kde měl dohodnuté místo se světskými. Sice se něco prodalo, ale nebylo to tolik, abych přemýšlela o této cestě. V tu chvíli ke mně promluvili andělé, ať se projdu po pouti. Tak jsem se sebrala a šla jsem. Ani ne po pár metrech jsem narazila na stánek se stejným sortimentem, který jsem měla já. A i když to měli v tomto stánku mnohem dražší, než já, měli tam plno lidí. Ale měli to ve výstavních platech, náramky na tyči, a to je to, co mi andělé chtěli ukázat.

Další akce měla být o dva týdny později také u Plzně. Nelenila jsem, a nakoupila tyče, výstavní platíčka a mnoho dalšího. A světe div se, o kousek dál opět stáli se stejným sortimentem, ale já měla mnohem více lidí u svého stánku, a tak jsem po této akci opět nakoupila potřebné věci, neboť je jasné, že lidé nejdříve nakupují očima, a přijdou. Na další akci v Teplicích jsem už byla dobře připravená, a nemohla si rozhodně stěžovat. Byla to dvoudenní akce, ještě že tak, protože bych na třetí den asi nestíhala nic vyrobit.

Tak tuto cestu mi andělé ukázali, a já se jí chopila. Na poslední akci, na které jsme byli, sami představitelé města pozvali nás na další jarmark, který bude na jaře. A to už je pocta, která potěší.

Jde vidět, jak se přání lidí navzájem prolínají. Vysníme si tisíc cest, kterými by se naše přání mohlo splnit, a andělé najdou novou cestu, o které bychom nikdy ani nepřemýšleli. 

O užívání injekce s lékem Copaxone jsem již psala, ale vaše otázka je směřována spíše na to, zda tento lék pomáhá či nikoliv. Již několik let si jej musím aplikovat, tak si dovolím své vlastní závěry také otevřít pro vás.

Nazývat copaxone lékem je stejné, jako byste chtěli nazývat bonbony stravou. Zasytí vás to na chvíli, ale tělu to nedá žádné živiny. Ani tento lék, nazývejme ho tedy lékem, neléčí samotnou nemoc, ale je to vlastně takový bonbon, který dostáváte pravidelnými injekcemi do těla. Tím, že se rozpadají obaly nervů, dochází ke zhoršení stavu. Nebudu zde psát nic drastického, protože na vozíček se můžete, ale také nemusíte dostat. Tak prosím nepanikařte.

Copaxone je vlastně strava, která je napadána místo obalů nervů, stravována a pohlcována a s jeho použitím můžete udržet svůj stav bez dalších jizviček a lézí. Jelikož se jedná o zánětlivé stavy, a oslabení imunitního systému, kdy ten nás chrání, ničí vlastně zdravé obaly nervů v mozku a míše. A v tu chvíli přichází na řadu copaxone, kdy po aplikaci se náš imunitní systém soustředí na něj, a obaly našich nervů nechá na pokoji.

Tedy, pokud vám byl tento lék, a řekněme si, že to není žádná laciná záležitost, nabídnut, pak vám jistě prospěje, pokud si to váš neurolog myslí. Jde sice o studii, ale i tak je dobré o této "léčbě" uvažovat.

Z vlastních zkušeností vím, že tento "lék" pomáhá zastavit, nebo alespoň zpomalit dopady tohoto onemocnění, a z vlastní zkušenosti vám ho tedy mohu doporučit, pokud váš lékař tento lék pro vás zvolil. Jak ho aplikovat a čeho se vyvarovat naleznete níže, už jsem i o tomto zde psala. Je jen třeba smířit se s píchnutím a aplikací buď denně, nebo obden - podle síly léku. Ale na světě jsou mnohem horší věci, a nějaké píchnutí je proti tomu procházka růžovým sadem. 

Moc dlouho jsem si plánovala dovolenou právě na tyto dny, aniž bych věděla, kam mě osud zavane. Když přišlo pozvání na svatbu, od dlouholeté klientky, měla jsem pocit, že je to přesně to, co jsem měla zažít. Ale Bůh tomu chtěl jinak, což jsem ani já nevěděla. Neptala jsem se andílků, jen měla divný pocit. Možná z cesty, že opět uvidím Ameriku... Vše se ale nakonec odvíjelo zcela jinak a já děkuji Bohu.

Někdo mohl by si říci, co je na tom dobrého, když těšíte se na něco, co vlastně neproběhne. Svatba byla prý velkolepá, pár foteček jsem obdržela. Ale let musela jsem zrušit, neboť před 12 lety dala jsem jiné slovo, a to bylo třeba nyní dodržet.

Místo svatby pohřeb a ještě vyplašení zloděje.

Tak to někdy chodí, lidé se rodí a umírají. Takový je koloběh života. Když jsem pana Broňu poznala, byl to smutný člověk s velkým srdcem. Po smrti manželky prodíral se sám životem, a já jsem byla ráda, že jsem jeho jiskřičkou. Jeho úsměv byl vždy k nezaplacení. Řešili jsme společně mnoho věcí, a rok zpět byl hodně smutný. Neuměl si představit, že odejde z tohoto světa a nikdo ho nevyprovodí. Tehdy slíbila jsem mu, že se o něho postarám i po jeho odchodu za andílky. A tak se také stalo. Den před odletem vydechl naposledy. Místo přípravy na radostnou svatbu připravovala jsem tohoto človíčka na jeho poslední cestu. Bůh je mi svědkem, že jsem to pro něho udělala ráda.

Chtěla bych vzdát hold tomuto človíčku, v srdci milého a upřímného, i když jeho srdíčko bylo zasaženo nejednou těžkou ranou, vždy se se životem pral, až do samého konce svého. Budiž mu země lehká.

A co ten zloděj? V den, kdy měla jsem být pryč, vyplašili jsme zloděje, který jistě by řádil, pokud by dům zůstal prázdný. Ne, nelitovala bych žádného majetku, protože jsou to jen věci, i když tu mám pár věcí, na kterých mi opravdu záleží, kteří jsou od vás, mých milých klientů, ale jsou to jen věci. A věci si nahoru neodneseme, odneseme si tam vzpomínky, zážitky, radosti, které jsme zažili. Tam bolest z nás spadne. Přesto děkuji andílkům za tuto prozřetelnost a ochranu. Oni vždy vědí, co je pro nás nejlepší, i když my si někdy myslíme pravý opak. 

I já patřím mezi takovéto osoby, i když příčinu vlastně ani neznám. Jsou to osoby, které ruší elektrické přístroje.

První moje setkání s touto schopností bylo, když jsem byla malá. Hodinky na levé ruce se mi vždy zastavily, kdežto na pravé šly normálně. Někdy ani na pravé nefungovali. To byl vlastně začátek, a když nefungovala televize, pokud jsem se zaměstnávala jakýmikoliv myšlenkami, bylo mi jasné, že je něco jinak.

Většinou musím na svou energii přístroje naladit, nebo prostě nemyslet. Když jsem si nechala dělat novou elektriku v koupelně, musela jsem jít do vedlejší místnosti, aby ji pán mohl změřit a zkontrolovat. V krámě zase nefunguje na malou chvíli tiskárna u EET a tak bych mohla pokračovat.

Někteří lidé tímto fenoménem trpí, když jsou rozrušeni, nebo když prostě jen stále svůj mozek používají a nedokážou ho vypnout.

Kde se tato schopnost bere, kdo ví. Jedno je jisté, vždy to vyvolává nějaká emoce. A dokonce i láska. Máte s tím zkušenosti? Budu ráda, když mi o tom napíšete.

Narodit se 8 listopadu byla možná výhra, možná také ne. Je to krásný den pro zrození, kdy probíhá uzavření brány mezi naším světem a branami nejen Nebeskými, ale také démonickými. V tento den vše je možné, já se však narodila až po uzavření této brány, kdy vibrace otevření ještě doznívaly. Rok 1974 byl dobrým rokem, kdy bylo dětí požehnaně, lidé měli práci a byli relativně spokojeni. Nikdo si nic nezáviděl, naopak, lidé si více pomáhali a vážili si jeden druhého. Drželi se hesla: Dnes pomůžu já tobě, zítra ty mě. ☺

Jednou andělé mi řekli, a nejen oni, ale také jeden docela známý astrolog, že vstupuji i tam, kam i andělé bojí se vstoupit. Ano, možná někdy, ale hranice jsou přeci od toho, aby se překonávaly. Pokud bychom drželi se jen zpátky, pak bychom ničeho nedosáhli. Člověk musí mít odvahu jít za svým štěstím, a toto se snažím naučit i vás.

Jsem bojovník, a člověk by bojovat měl. Můj život je celý zvláštní. Narodila jsem se s postižením, které byste na mě vůbec nepoznali ☺, kdy lékaři nedávali mi příliš šancí na život. Ano, žiji stále. Podle lékařů neměla jsem mít děti, a přesto mám dvě nádherné dcery počaté přírodní cestou, tedy sexem ☺.

Život neušetřil rány ani mně - dokázala jsem žít plnohodnotným životem, mít lásku vedle sebe, lidi, kteří mě milují a jež miluji i já, a přesto vždy se smrtí mých nejbližších ozve se vždy další nemoc, o které vím předem od andílků. Bylo to u milované babičky, která byla výbornou kartářkou, bylo to i u mého milovaného tatínka, skvělého muzikanta a lídra své vlastní kapely. Nikdy ničeho nelituji, a každou nemoc beru jako dar. Lidé bojí se nemoci úspěšných a workoholických lidí, jakou je roztroušená skleróza, která přišla i do mého života. Nic se pro mě tím nezměnilo, možná měla jsem restartovat svůj život, nebo něco jiného, možná měla jsem být sklíčená, ale já oslavovala. Byl to dar, který mi byl dán. Teď si mnozí z vás řeknete, že jsem se zbláznila, neboť jak může být nemoc darem. Jenže já každou nemoc beru jako dar, kdy člověk má se zastavit, a rozhodnout se, jakou cestou se vydá. Zda bude pokračovat, nebo opravdu hodí restart do svého života. A já se rozhodla pokračovat na své cestě, na cestě svého poslání. Nelituji ani jedné minuty svého života, nikdy jsem to nedělala a nikdy to neudělám. Ano, říká se - Nikdy neříkej nikdy!, ale já vím, že to tak je. Vnímám svou duši a vím, co tato duše potřebuje. Ta nemocná není. A tělo? Je to jen schránka, takový náš domov, o který se staráme. Dodávám svému tělu "bonbonky" ve formě injekcí, které si aplikuji sama, a vlastně ani to mě nijak nezatěžuje. Ve všem zlém od malička hledám to dobré, neboť vždy se to tam dá najít. To zlé nás potkává, abychom hledali to dobré. Pokud nejede nám auto, pak nemáme vydat se na cestu, třeba bychom měli nehodu a náš život by skončil, nebo prostě máme jít jinam, než jsme zamýšleli. Pokud onemocníme, máme se zastavit a přemýšlet, co je v našem životě špatně, zda třeba jen mnoho nepracujeme, třeba se málo věnujeme rodině, třeba máme naopak pracovat mnohem více. Těch důvodů je vždy několik a vždy máme něco se svým životem udělat, změnit ho k lepšímu, i když si myslíme, že vlastně náš život ani lepším být nemůže. Ale to jsme na omylu, vždy je co zlepšovat, vždy můžeme být ještě šťastnější, než jsme. Pamatujme tedy na to, nenadávejme na nemoci nebo nepřízeň osudu, ale snažme se žít plnohodnotným životem. Proto na tomto světě jsme, abychom žili, nejenom přežívali, abychom plnili si svá přání, aby, až jednou staneme před nebeskou branou, nelitovali ani minuty svého života.

Někteří lidé rodí se s postižením, na jiné čeká v průběhu jejich života, a na někoho vůbec. Možná se lépe vyrovnává s tímto, pokud s tím žijete celý život, než pokud vás potká v průběhu vašeho života.

Nejdůležitější je podpora rodiny, partnera, prostě těch, kteří vás i přes to milují. Setkávám se s příběhy lidí, kdy opouští je partner právě díky postižení, nebo závažné nemoci. Nemá cenu se pro tyto lidi trápit, fakt že ne. Pokud vás nedokážou podržet v těžkých chvílích, tak do vašeho života nepatří. Takoví lidé myslí jen na sebe, a neuvědomují si, že i je to někdy může potkat, že i oni budou potřebovat lásku a podporu. Zdravý člověk si to těžko dokáže představit. Ne, není to oběť, pokud někdo dává psychickou podporu těm, kdož to potřebují, to je skutečná láska. Ono je lehké milovat člověka, který je zdravý, nic ho nebolí a nic ho netrápí. Ale zkuste milovat člověka, který má bolesti, nemá vždy dobrou náladu, je unavený z nemoci. Zkuste si to představit, jaké to je, když vám není dobře, a jste rádi, že někdo stojí po vašem boku. Láska neměří se slovy, ale skutečně činy, být u toho druhého, když vás potřebuje, veselit ho, rozptýlit, aby na své bolesti na chvíli zapomněl.

Některé nemoci dokážou andělé léčit, jiné prostě ne. Každý si neseme to své do tohoto života, a člověk nezná dne ani hodiny, kdy ze zdravého člověka stane se nemocný, bolavý člověk.

Poprosím vás tedy tímto o shovívavost, o respektování jeden druhého, neboť nevíte, jakým trápením jiný člověk prochází, i když to třeba vůbec nedává najevo. Nejdete jeho cestou, a pokud nechcete být jeho součástí v dobách horších, uvolněte místo někomu, pro koho bude čest doprovázet takového člověka a rozdávat mu radost, když zrovna k radosti mnoho důvodů nemá.

Toto povídání je pro všechny, jež si s tímto lékem neví rady, mají nežádoucí účinky. Abych nemusela odpovídat každému zvlášť, vše najdete zde.

V první řadě chci poděkovat za vaši důvěru, se kterou se na mě v této záležitosti obracíte. Napíšu vám zde pouze své zkušenosti, jak jsem se vypořádala já s nežádoucími účinky. V každém případě je dobré, pokud komunikujete s capoxone sestrou nebo v MS centru, kde vám vyjdou vstříc.

Ale protože se ptáte mě, napíšu vám tedy pár rad z vlastních zkušeností.

☆ Nejprve se musíte dostat do pohody a tento lék vnitřně přijmout. Je to strašně důležité, neboť pokud budete psychicky nevyrovnáni, objeví se více nežádoucích účinků. Také pokud budete vnitřně tento lék odmítat, objeví se nežádoucí účinky. Aplikujte tedy injekci v naprostém klidu, vypusťte z hlavy všechny myšlenky a na nic při tom nemyslete.

☆ Pokud by se přeci jen objevily nežádoucí účinky, je třeba zjistit, kde se v aplikaci dělá chyba.

☆ Někomu vyhovuje aplikátor, někomu ruční aplikace. Nevýhodou aplikátoru je nastavení správné hloubky vpichu. Stačí, pokud trošku ztloustnete nebo zhubnete, a už je třeba opět zjistit správné nastavení hloubky. Tedy jste s copaxone sestrou ve spojení neustále. Pokud nezvolíte správnou hloubku, objevují se podkožní boule, zarudnutá místa, zimnice.

☆ Při ruční aplikaci mohou se tyto příznaky také objevit, a pak nemusí být chyba aplikace, jak si vysvětlíme dále. Po aplikaci byste neměli místo masírovat alespoň po dobu 24 hodin. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že i cvičení a pohyb může tuto masáž nahradit, a tak se tyto nežádoucí příznaky mohou objevit, klidně i třeba po 20 hodinách. Je tedy třeba nechat místo naprosto v klidu. Dalším problémem může být vysušená pokožka. Tu můžete zvláčnit krémem s vitamínem E, a to jak před aplikací, tak i po ní. Používám k tomu měsíčkovou mast s vitamínem E, je mnohem lacinější než Fenistil gel, a přitom z vlastní zkušenosti mohu říci, že mi pomohla tato mast více než zmíněný fenistil. Měsíček je protizánětlivý, což fenistil také. Ale každému vyhovuje něco jiného.

☆ Před každou aplikací je třeba řádně si umýt ruce antibakteriálním mýdlem, a pokud možno i místo vpichu. Lékařský líh i dezinfekce kůži vysušují a pak mohou snáze nastoupit nežádoucí účinky. Místa vpichu poctivě střídejte. Každý má svá oblíbená místa vpichu, ale opravdu tato místa střídejte, předejdete tak komplikacím. Po aplikaci zůstaňte v klidu sedět alespoň půl hodiny.

☆ Pokud se vám objeví bouličky či velké pupence, po 24 hodinách je můžete masírovat krémem s vitamínem E, ale také ve vaně či sprše. K tomu je dobré použít sprchový gel a jemný kartáček. Toto můžete použít pro masáž, i když jste bez nežádoucích účinků. Předejdete tím tak propadlinám, které se po dlouhodobé aplikaci také objevují, a jejichž nastoupení je bohužel nevratné.

☆ A teď k aplikacím: Je 7 míst, kam lze aplikovat. Pokud používáte copaxone 20, pak je třeba aplikovat každý den, a než se dostanete na první místo, má kůže i vaše tělo čas k regeneraci. Pokud aplikujete 3x týdně copaxone 40, pak dáváte větší dávku, a tělo potřebuje času k regeneraci více. Než se vrátíte na první místo, mělo by být již v pořádku.

☆ 7 míst, kam aplikujeme: paže (ze zadní strany) - potřebujete k tomu židli, protože neuděláte řasu a nepíchnete si sami. Tedy 2 oblasti. Máte k dispozici celou horní paži (neaplikujte na sval od ramene, ani pár centimetrů od lokte výše). Toto místo je na aplikaci nejméně pohodlné. Míst k vpichu je však na těchto místech několik.

☆ Další dvě oblasti jsou na stehnech, opět poskytují více míst k vpichu. Nezapomeňte utvořit řasu, aby vás injekce nebolela. Na vpich máte zhruba 10 vteřin. Rychlejší i pomalejší aplikace působí také nežádoucí reakce.

☆ Další dvě oblasti naleznete nad svým zadečkem. Také velice nepohodlné, ale ne tak, jak na pažích. Tam je těch míst pro vpich podstatně méně.

☆ Poslední, a nejméně problémové jsou místa na břiše. Vyhněte se oblastem blízko pupíku, tam dodržte aspoň 5 cm - tedy pod pupíkem a na levé i pravé straně břicha, kde je nejvíce tuku. Všechny oblasti jsou ty, na nichž se tvoří nejvíce tuku a jsou tedy i pro zdravého člověka problémové - náchylné k tloustnutí.

Přeji vám co nejpříjemnější aplikaci a co nejméně nežádoucích účinků.

Téměř každý člověk se těchto milých zvířátek bojí, ale pokud je nevyprovokujeme, tak neubližují.

Mně se usadili přímo nad verandou, udělali si hnízdo ve střeše, a jsou velice pilní. Dokud je člověk nepozoruje, nepozná, jaká jsou to nádherná stvoření. Pravda, žihadlo od nich není dvakrát příjemné, ale pokud se neodhání, tak nic neudělají.

Uzavřela jsem s nimi dohodu, i když, kdo ví, co takovému hmyzu přelétne přes sosáček, jsou nevyzpytatelní občas, ale dohoda zatím už půl roku trvá a platí. Dohoda zněla - vy necháte na pokoji nás, a my necháme na pokoji vás. Toto spolužití nenese žádné problémy, a jde vidět, že s každým tvorečkem se dá skvěle domluvit, když je vůle na obou stranách. Ani s lidmi není občas taková dobrá domluva. Zvířátka většinou nic neporušují.

Dá se s nimi komunikovat pomocí telepatie neboli přenosu myšlenek. Je krásné poslouchat, co mají oni ve svých hlavičkách. Člověk by řekl, že nemohou vůbec přemýšlet, jen bezmyšlenkovitě jednat. Ale tak to vůbec není. Nepřemýšlí sice jako my, lidé, zato se těší na každý nový den. Nepřemýšlejí nad tím, jaký den bude, zda bude pršet nebo svítit sluníčko, zda je někdo nezabije, prostě se jen těší na další krásný den, někdy uplakaný, někdy zalitý sluncem.

Ani hmyz se nepodráží, nevosírají se, jako lidé, mají svůj řád, a jsou podřízeni své královně, proti které nezbrojí, ale naopak ji opatrují. Možná by si lidé mohli vzít z nich příklad. A kdo si myslí, že nemyslí, ten se šeredně plete. Mají v hlavě spoustu myšlenek, i když je jejich hlavička tak malá. Především takové, aby byla královna spokojená. Protože když je spokojená, pak i oni s radostí dělají jí radost. 

Život s duchy je velice naplňující, proto také bydlím u hřbitova. Na hřbitově bohužel už místo nebylo. Zatím není má pracovna ještě zařízená dle mých představ - ještě mi chybí sedačka ve tvaru rakve - jak jinak. Ale už se na tom pracuje, jen ještě dolaďuji s truhlářem detaily. Pak bude má pracovna teprve dle mých představ. Více o mém strašidelném domě se dozvíte v rubrice "o mně" a podrubrice "strašidelný dům".

Nejsou tu jen duchové, tedy duchyňky a ducháčkové, ale také spousta zvířátek. Počínaje našimi pejsky, modrou německou dogou a harlekýnkem, který roste jak z vody, a o kterém se více dozvíte také zde, v rubrice "o mně" a podrubrice "Náhoda, nebo osud?" Je docela zajímavé, jakou cestou se k nám dostal a jak ten osud jde svou vlastní cestou.

Také u nás bydlí naši kamarádky sršně. Téměř každý člověk se těchto milých zvířátek bojí, ale pokud je nevyprovokujeme, tak neubližují.

Mně se usadili přímo nad verandou, udělali si hnízdo ve střeše, a jsou velice pilní. Dokud je člověk nepozoruje, nepozná, jaká jsou to nádherná stvoření. Pravda, žihadlo od nich není dvakrát příjemné, ale pokud se neodhání, tak nic neudělají.

Uzavřela jsem s nimi dohodu, i když, kdo ví, co takovému hmyzu přelétne přes sosáček, jsou nevyzpytatelní občas, ale dohoda zatím už půl roku trvá a platí. Dohoda zněla - vy necháte na pokoji nás, a my necháme na pokoji vás. Toto spolužití nenese žádné problémy, a jde vidět, že s každým tvorečkem se dá skvěle domluvit, když je vůle na obou stranách. Ani s lidmi není občas taková dobrá domluva. Zvířátka většinou nic neporušují.

Dá se s nimi komunikovat pomocí telepatie neboli přenosu myšlenek. Je krásné poslouchat, co mají oni ve svých hlavičkách. Člověk by řekl, že nemohou vůbec přemýšlet, jen bezmyšlenkovitě jednat. Ale tak to vůbec není. Nepřemýšlí sice jako my, lidé, zato se těší na každý nový den. Nepřemýšlejí nad tím, jaký den bude, zda bude pršet nebo svítit sluníčko, zda je někdo nezabije, prostě se jen těší na další krásný den, někdy uplakaný, někdy zalitý sluncem.

Ani hmyz se nepodráží, nevosírají se, jako lidé, mají svůj řád, a jsou podřízeni své královně, proti které nezbrojí, ale naopak ji opatrují. Možná by si lidé mohli vzít z nich příklad. A kdo si myslí, že nemyslí, ten se šeredně plete. Mají v hlavě spoustu myšlenek, i když je jejich hlavička tak malá. Především takové, aby byla královna spokojená. Protože když je spokojená, pak i oni s radostí dělají jí radost.

Chcete trošku navnadit a třeba získat i inspiraci? Každý z nás má svůj styl a já se "zasekla" trošku v 17. století, toto období mě vždy fascinovalo, i když několik základních věcí bych přeci jen postrádala z dnešní doby, ale přesto se snažím domov svůj uzpůsobit svým zájmům i této krásné době, jakým 17. století dozajista bylo. Můj domov se tedy skládá z větší části z přírodních materiálů, jako je dřevo, také kameny.

Občas, čas od času, pomáhám také lidičkám jinak, než jen tím, co můžete najít na těchto stránkách. Podporuji dobrého anděla, pořádám krásná sezení pro lidičky s roztroušenou sklerózou, kdy grilujeme, povídáme si, odpočíváme, relaxujeme. Vždy si užijeme krásný čas společně. Nebo vyrážíme na výlet. S lidičkami s touto nemocí se setkávám mnoho let, máme si co předat, vždy když se setkáme. Podporuji také malého Tadeáška a jeho maminku, kteří to nemají vůbec lehké. Oba dva jsou hodně nemocní, a úsměv malého Tadeáška je to nejkrásnější, co člověk může zažít.

Někdy připravuji krásné dárečky, a naposledy to byly svíčky, které jsem rozdělila mezi lidičky, kteří potřebují pomoc andílků nejvíce. Vybírat bylo opravdu složité, ale myslím, že jsme s andílky zvolili ty správné lidičky. Příště se třeba dostane i na vás. 

Nejen výklady je člověk živ, i když mě výklady moc baví, ráda relaxuji právě u korálkování, u výroby orgonitů a šperků, svíček. Ale proč zrovna korálkování.

Miluji od malička minerály, vždy jsem byla ráda u toho, když jsme je nejen s babičkou a taťkou hledali a objevovali, ale také jsem ráda srkala nos do zkoušek kamenů, jejich pravosti a kvality. A to mi zůstalo dodnes.

Píše se rok 2012 a já naplno věnuji se krásným minerálům, ze které tvořím náramky, náhrdelníky, prstýnky i náušnice, a mnoho dalšího. Nejen, že sbírám minerály, ale jsem moc ráda, když si i u Vás najdou to své místečko. Nemusíte z nich samozřejmě věštit, nebo si je dát na oltář a čarovat s jejich pomocí. Milujete je, stejně jako já, umíte se s nimi sladit, umíte s nimi spolupracovat, aby Vám přinesli to, k čemu mají energii a sílu. A to je moc dobře.

Když už jsme u korálkování, každý náramek nejen navlékám, ať již technikou macramé, shambalou, nebo prostě na elastomer, kombinuji dle Vašeho přání, zkracuji nebo převlékám podle Vašeho přání, ale také čistím a energeticky nabíjím. To mě neskutečně baví, zvláště když mi povídání o cítění síly, která se v minerálech ukrývá.

Pokud vyjedu na prodejní akci nebo šperkařský veletrh, vždy se snažím vzít s sebou to nejzajímavější ze své nabídky. Dětem dělají náramky z minerálů skutečně velkou radost, ale maličkaté děti samozřejmě vyžadují co možná největší lesk, a jejich maminky co nejnižší cenu. Proto jsem do nabídky také zařadila náramky pro děti, které vyrábím ze skleněného rokailu, imitace perel, plastových srdíček. Cena takového náramku je vždy minimálně o polovinu levnější (většinou i o víc), než u náramků minerálových.

Samozřejmě mám v nabídce jak minerály čistě přírodní, přírodní přibarvené i syntetické. Vždy, i na akcích, zmiňuji, jaké kvality a typu zakoupený minerál je. Testy minerálů dělám náhodně, ne tedy u každé kuličky zvlášť, neboť testy se minerály ničí, ale vždy vybírám minimálně 5 kuliček od jednoho druhu minerálu. Testy dělám i v případě, pokud nevím, jaké kvality a typu minerál je, pokud si prostě nějakým minerálem a jeho pravostí nejsem jistá. Pouze u jantarů prochází zkouškou každý kousíček, neboť se zkouškou neničí a já vyžaduji vždy 100% jistotu, že mnou nabízené minerály a pryskyřice mají takovou kvalitu, za jakou jsou následně nabízeny.

Vše, co vyrábím, nebo prodávám (jako surové i opracované kameny), dělám s láskou a úctou nejen k minerálům a všemu ostatnímu, tak i k Vám, protože mám opravdu velkou radost, když jste s mými výrobky navýsost spokojeni. To je perlička na dortu, pro kterou vím, že to, co dělám, má smysl.

s láskou a nejsrdečnějším poděkováním

Vaše Angel Denča

Kdo z nás by nechtěl vidět a slyšet andílky! Nejen anděly, ale také duchy a další duchovní stvoření. Vnímat, mít zvýšenou intuici, umět naslouchat těmto stvořením. Vidět do budoucnosti, umět léčit, vyznat se ve starých, zapomenutých naukách. Jsou tři zvláštní znamení, které k tomu předurčují. Setkávám se s anděly již od svého narození, a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, čím mohu být výjimečná, proč právě já (jako mnozí další) mám tento dar. Pokud zkoumala jsem náležitosti jednotlivých lidí, kteří jsou obdařeni stejně jako já (někdo více, někdo méně), našla jsem tři společné body, tedy to, co máme společného. Třeba i vy máte tento dar, a ani o tom nevíte, nerozvíjíte ho. Nebo třeba tento dar nemáte, ale chtěli byste toto vše, a stále se vám to nedaří, a vy nevíte proč. Projděme si tedy tyto 3 body společně. Kdo má všechny 3 body, jeho napojení je skutečně velké. Zde je možné vidět a slyšet nejen andílky, ale také duchy a další bytosti. Kdo splňuje první bod, a má ještě jeden ze dvou dalších bodů, umí naslouchat andílkům, vnímá duchy. Kdo má jen první bod, ale nesplňuje další dva body, ten má velice silnou intuici, mimosmyslové vnímání, věštecké sny.

1. Číslo 7 je zde velice důležité

Je třeba prozkoumat přímou rodovou linii. Tento bod máme všichni společný (tedy lidičky, se kterými jsem se setkala, a vězte, že nás není málo). Tedy rodová linie. Tu tvoří babička a dědeček, vždy z linie mužské, tedy rodiče vašeho tatínka. Ti měli určitý počet svých dětí. Je jedno, kolik těch dětí bylo, tedy vaši strejdové a tety. A přecházíme na jejich děti, tedy vaše sestřenice a bratranci. Zde se zastavíme a počítáme přesně tak, jak jste se postupně narodili. Uvedu zde příklad. Můj tatínek měl 3 sourozence, tedy mou tetu a 2 strejdy. Teta měla 3 děti, všichni starší než já. To máme číslo 3. Jeden strejda měl 2 děti, také starší než jsem já. To máme číslo 5. Druhý strejda měl jedno dítě, také starší než jsem já. To máme číslo 6. A můj taťka měl jen mě. Tedy jsem rozená sedmá v řadě z této linie.

2. znamení štír

Toto znamení je znamení smrti, ale také nového zrodu. Je osmým znamením zvěrokruhu, ležatá osmička značí nekonečno. Pokud jste se narodili právě v tomto znamení, a splňujete první bod, máte výjimečné schopnosti. K těmto bodům je třeba ještě připsat poslední bod. Někdo tento druhý bod splňuje, někdo splňuje první a třetí bod. A jaký je tedy ten třetí bod?

3. přelom dnů

Třetím bodem je přelom dnů, tedy čas, kdy jste se narodili. Je třeba být nočním tvorem, jež překlene dva dny zrození. Narodili jste se od půl dvanácté v noci do půl jedné ráno? V tomto časovém horizontu? Pak splňujete přelom dnů, kdy patříte do jednoho dne, ale máte energii a schopnosti dne druhého.

Pokud splňujete status posla andělů, pak spojte se s andílky a vyžádejte si své jméno. Dejte si pozor, vy nesete jméno od rodičů, vaše duše nese určité jméno, které ji dali andělé při vašem narození, a jméno jakožto posla andělů je také jiné. To obdržíte většinou od hlavních andílků, takto vás budou oslovovat, když k vám budou promlouvat. Mé jméno je Nabyelah. A jaké je to vaše?

V dávných dobách, ještě před středověkem, se lidé chránili různými způsoby. Jedním způsobem byl pentagram na prahu domu. Někteří ho malovali, jiní ho jen naznačili rukou namočenou ve svěcené vodě, jiní ho vytvořili z kamínků. Já jsem zvolila pentagram zasazený do zámkové dlažby - jak jinak, než ze zámkové dlažby. Hotový pentagram musel být vždy posvěcený, a tak jsem zvolila pentaochranu a zasvěcení.

Pentagram má své náležitosti a také záleží na tom, jak ho umístíte. Když se na pentagram podíváte z kterékoliv strany, uvidíte vždy písmeno A, tedy nese v sobě pět alfa, začátků, proto se také nazývá pentagramem. Je zde spojení všech čtyř živlů s pátým elementem.

Uvnitř vzniká zvláštní obrazec (zatím bez písmene), kde se sjednocují síly dobra a zla. Lze ho tedy použít jak k dobrým, tak i zlým účelům. Obě tyto hranice, Nebe a Peklo, mají bránu právě v tomto středu.

Písmeno G, na které se mě všichni ptáte, má také zvláštní význam. Nese v sobě slovo Grand i Gnosi, tedy velké až nejhlubší poznání, Boží dar, Boží ochrana. Má za úkol pouze jediné - zlí lidé nepřekročí tento pentagram bez následků, dobrým lidem nic se nestane. Pokud přejde přes tento pentagram zlý člověk, pak veškeré zlo, které má v sobě, obrátí se proti němu. Cokoliv vysloví, na cokoliv pomyslí, vrátí se mu ne třikrát, ale mnohonásobně více. Většina zlých lidí však tento pentagram nepřekročí, nebo se jim při kročení na něj udělá špatně.

A jak se tedy směřuje takový pentagram? I to má své zákonitosti. Pokud nasměrujete vrchní cíp směrem k domu a spodní dva cípy směrem ven, pak dobří duchové mohou vstoupit do vašeho domu, mohou tam vstoupit i andělé a další dobré a čisté bytosti. Pokud máte zlé bytosti v domě, pak ty odejdou z vašeho domu a nemohou se pak vrátit, právě v důsledku položení vrchního cípu.

Pokud byste však pentagram obrátili, pak docílíte pravého opaku - zlé síly se udrží uvnitř a dobré vyženete, a nebudou pak moci zpět.

Invokační pentagram, tedy pokud chcete něco posvětit nebo něco vyvolat, použít při rituálu na lepší naladění na přání, pak ho musíte kreslit jedním tahem, a to od horního hrotu směrem do levého spodního cípu, naopak zažehnávací a zaháněcí se kreslí od spodního levého cípu směrem k vrcholu, ten se používá především, pokud chcete odvrátit zlé síly a démony, a přivolat síly dobré. Nezapomeňte vždy pentagram sestavovat nebo malovat jedním tahem, kdy všechny vrcholy by si měly být rovny.

Ke kresbě pentagramu byste měli přistupovat s respektem, čistou a klidnou myslí, s pokorou v srdci a s čistým srdcem zbaveným všech negací a negativních emocí.

Vzpomínky jsou krásná věc, ale většina vzpomínek se nám vytrácí, prostě si je nepamatujeme. Díváme se na fotečky a říkáme si – jsem to vůbec já? To si vůbec nepamatuji.

Člověk prý nepamatuje si nic z doby od svého narození po tři roky věku. Asi na tom něco bude. V té době jsme čistou dušičkou, vnímáme andílky i duchy, máme podle dospělých lidí imaginární kamarády, a přesto jsou tak skuteční, jako my, naši rodiče, příbuzenstvo. Jen dospělí o nich nemají nejmenšího tušení.

Psát o této době je velice složité, neboť tuto dobu známe pouze z vyprávění. Proto i ti z nás, kdo stále andílky, duchy a další bytosti vidí, neví přesně, kdy se s nimi setkali poprvé.

Tyto bytosti nás provázejí, dohlížejí na nás, starají se o nás, i když někdy nás neuhlídají. Jsme prostě takové malé čečetky, takoví malí nezbedové, ale i v andělském světě rodí se stále noví andělé a jsou stejní, jako maličkaté děti. Také se vše musí učit, i když učení jim jde lépe, než miminkům člověčím.

Vím, že jsem byla velice zvídavé dítě, chtěla jsem vědět, jak vše funguje, jak je možné, že umějí létat, a já ne, co mají za úkol, proč nejsou vždy po ruce, když je člověk potřebuje, proč má každý jinou barvu, proč někteří andílci mají více křídel, více očiček, a jiní třeba nemají křídla vůbec, a mnoho dalších zvídavých otázek. Asi jsem pro ně byla dobrý objekt pro pozorování, aspoň si to myslím. Většina dětí vnímá svět kolem sebe, a bere ho takový, jaký je, bez všetečných otázek. Ta všetečnost mi zůstala hodně dlouho, už jako malá předškolačka jsem se občas někde zastavila. Tu u kováře a zajímalo mě, jak může tak krásnou podkovu vyrobit, tu u starých zedníků, kdy mě zajímalo, jak se co dělá, proč se to tak dělá, co se stane, když tam něco nedají, a takto bych mohla pokračovat donekonečna. Pamatuji si, jakou všichni se mnou měli trpělivost a jakou práci jim dalo mi rozmluvit, abych to nezkoušela a jen se dívala.

Pamatuji si na svého prvního motýlka, kterého jsem chtěla zkoumat, protože mi připadal jako andílek, jen s jinou hlavičkou. Když andílci řekli mi, pokud ho budu chtít chytit, setřu jeho pel, a on zemře, nechápala jsem to, protože mazlení s andílky, dotýkání se jejich křídel, to bylo něco, co mě neskutečně naplňovalo. Jsou tak hebcí, a přesto při neopatrnosti projdete jejich těly, jejich energií, a neucítíte vůbec nic. Musíte k nim přistupovat jako k peříčku, které se může rozplynout.

Andílci také krásně voní, každý z nich má jinou vůni, a když je jich více kolem vás, je to symfonie nejen barev, ale také vůní. Někdy se stává tato vůně velice opojnou.

Na druhou stranu jsem byla zlobidlo, jako všechny děti. Vše jsem chtěla hned, nebo nikdy. Nelpěla jsem moc na materiálních věcech, a když jsem chtěla mluvit s andílkem, který se mi nechtěl ukázat, pěkně jsem se vztekala. A když se mi nakonec ukázal, tak jsem ho poslala pryč. Měli se mnou prostě velké trápení. Někdy upozornili mě na něco, ať to byl úraz nebo cokoliv jiného, ale já jako malý štírek jsem měla svou hlavu. Tak můžete hádat, co se nakonec stalo. Ano, hádáte dobře, stalo se to, před čím mě varovali. Ani poté jsem se však nepoučila, občas si postavím hlavu i dnes, i když vím, že si natluču. Ale o tom ten život je, si myslím, nejsme loutky, abychom se nechali vodit za ručičku. A možná i ten náš občasný vzdor je tam nahoře napsán. 

Mnoho lidí ptá se mě na recept na šťastné manželství až do konce života. Pokládají mi stále jednu otázku kolem dokola, zda je to ten pravý nebo ta pravá, a zda je to do konce života.

Já sama žiji ve šťastném manželství, plném porozumění, lásky a podpory, a sama recept nemám. Není to tak, že bych si vyhlédla muže, požádala o něj andílky a on se mnou byl až do konce svého života. Ano, vyhlédla jsem si ho, požádala andílky, ale pro život do konce života s jedním člověkem musí člověk také něco udělat, něco obětovat. Je třeba na vztahu pracovat každý den, každou hodinu, každou vteřinu. Vztah je dar, který dostáváme, ale musíme ho ještě rozbalit a starat se o něj. Pokud dostanete nějakou věc, také se o ni musíte starat. Pokud na ní necháte sedat prach, pak vám mnoho radosti nepřinese. Pokud ji vyměníte za jinou, jen proto, že jiná zdá se vám lepší, pak původní vám radost nepřinese, ani ta nová.

Téměř v každém manželství je něco, co se tomu druhému nelíbí. Je to o toleranci, ale také o komunikaci. Pokud něco se vám nelíbí, a nevyslovíte to, pak ten druhý nemůže vědět, že je něco v nepořádku, a nemůže ani na sobě pracovat, aby odstranil to, co se vám nelíbí. Přijmout druhého i s chybami, to je láska, dokázat nejen říci, co se vám na druhém nelíbí, ale také umět si vyslechnout druhého, co se mu na nás nelíbí, to je láska. Život v manželství je o páru, o překonávání překážek, o vzájemné podpoře, ne o tom, že při prvním problému strčíme hlavu do písku nebo utečeme.

Někdy stane se, že máme dojem skvělého vztahu, skvělého manželství, a druhý ze dne na den odejde. Nenechte se mýlit, nikdy to není ze dne na den. Na to, aby člověk odešel a opustil nás, chce svůj čas. Je to dlouhodobý proces, kdy se mu něco na nás nelíbí, ale neřekne nám to, aby nás neranil. Ale sám se s tím nedokáže vypořádat. Ono pak konverzace typu: Co se děje? - Nic. není k ničemu. Vždy se něco děje, a možná se děje právě to, že chybí komunikace a důvěra. Kromě lásky jsou komunikace a důvěra dalšími stavebními kameny každého vztahu. Přestavte si vztah jako takovou trojnožku, která je stabilní, ale jakmile podřežete jednu nohu, už stabilní není. A pokud se vám podaří podřezat dvě nohy, pak tato vztahová trojnožka padá a už nejde ničím slepit. Protože slepovaná může zase prasknout a zbortit se. Je to stejné jako slepované vztahy. Pokud začnete tam, kde jste něco pokazili, slepíte to, pak opět jednoho dne se vše pokazí. Pokud však začnete od začátku, třeba i s tím samým člověkem, nebudete navazovat na doby minulé, ale vezmete vztah jako něco nového, pak můžete se poučit z vlastních chyb a pak vám tato trojnožka vydrží, třeba i celý život.

Návod na šťastné manželství tedy možná existuje - starejte se o lásku, komunikujte, důvěřujte si a podporujte se. Jen tak docílíte společného stáří ve štěstí.

Tuto noc strávila jsem v modlitbách. Prosila jsem za lidi dobré vůle o naplnění jejich přání: o štěstí. Pro každého, kdo má Ježíše v srdci, pro každého, jehož krásnou součástí stali se andělé a když jim věří, pro všechny, kdož nemají pochybnosti o svém přání nebo naplnění svého přání. Pro všechny, kdož přijali tuto kamenitou cestu jako to, co je nyní důležité k tomu, by došli svého vysněného štěstí.

Rozmlouvala jsem se svým přítelem, mým andělem, který doprovází mě na né cestě, s archandělem Michaelem. Žádala jsem ho, by mi dal větší sílu pomáhat vám všem a dovést vás ke štěstí. Dnes poprvé oslovil mě zvláštním jménem: Nabyelah. Ptala jsem se tedy, proč mě takto oslovuje.

Odpověděl: " Toto jméno dostala jsi od nás, andělů, od našeho pána, za svou trpělivost s lidmi a za svou obětavost.

Odpověděla jsem: " Jen dělám to, co cítím ve svém srdci. Je to mou součástí, jiná být neumím."

Michael pravil: " Tímto jménem od této chvíle nazývati tě budeme, přijmi ho jako součást sama sebe." A já přijala.

Pokračovala jsem v modlitbách až do ranních hodin, kde přijala jsem milost a zázrak z nejvyšších míst, pro mnoho lidí, a toto vám postupně budu posílat, jak mi to přicházelo.

Každý z nás má nějaké předky, na které je hrdý, i ty, na které hrdý příliš není. Většinou známe své rodiče, prarodiče, praprarodiče. Někdy osobně, někdy jen z vyprávění.

Nebudu tedy zacházet do xtého kolene, nebudu zde psát o předcích, kteří věnovali se magii, vždy ob generaci, budu zde psát pár slov o svých rodičích a prarodičích. I my v rodině měli jsme černou ovci, stejně jako je to v každé jiné rodině.

Když má duše vybrala si rodiče, kterým jsem se narodila, věděla, do čeho jde.

Začnu asi mým tatínkem - napůl Čechem, napůl Němcem. Tento človíček by za mě i dýchal, stejně jako jeho maminka. Byla jsem miláčkem, rozmazlovaným, který měl všechno, na co si vzpomněl. Tatínek byl muzikant, věčně pryč, a tuto dobu, kdy se mnou nebyl, snažil se mi vynahrazovat různými dárky a plnil všechny mé rozmary. Byl milovaný mnoha lidmi, ale jak už to tak bývá - není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Z toho si ale nic nedělal, věřil tomu, co dělal, a to bylo nejdůležitější. Vybral si mou maminku i přes nesouhlas své maminky (což je pochopitelné, neboť maminky neradi vidí, že jsou nahrazeny jinou ženou ☺). Naneštěstí měla jeho maminka pravdu, ostatně jako kartářka si vždy každou potencionální partnerku také důkladně proklepla. Když vodil si fanynky domů, jeho maminka, moje babička, jim podstrojovala, nosila snídani až do postele, a vůbec jí nevadilo, že tam není jen jedna, právě naopak. Věděla, že žádná z nich neohrozí její pozici coby matky.

Bylo to neuvěřitelně tolerantní žena, však také vzala si německého důstojníka, nebudu ani zmiňovat, kde sloužil, všichni si to jistě domyslíte, a s ním to neměla vůbec lehké. Vlastně ani jako Češka to neměla lehké, a mnoho kamarádek také neměla, neboť všechny se bály, o své životy, o životy svých blízkých. Já jejího manžela skutečně považuji za černou ovci rodiny, i když jsem ho vlastně ani neznala. Ani jedna fotografie nezůstala, neboť byl vždy focen jen v uniformě, a tak musely být tyto fotografie zničeny. Stále mám v sobě mnoho otázek - byl to dobrý člověk a dělal jen to, co musel, nebo se v tom vyžíval? Jaký ve skutečnosti byl? Co měl rád a co nerad? Tyto otázky se snažím pomalu rozklíčovat, ale není to tak jednoduché. Ano, mohla bych se podívat do karet, povolat si jeho duši, nebo cokoliv jiného. Ale karty mohou být ovlivněny mým názorem, duše může být zlá a můžu s ní přivolat něco, co má zůstat na druhé straně. Tedy je to hodně složité takto o tom přemýšlet a hledat odpovědi. Na druhou stranu si říkám, že babička by si zlého člověka nemohla vzít, ale proč tedy o něm nikdy nemluvila, a když, tak se slzami v očích? Nebyly to slzy zármutku, ale slzy bolesti. A já se nikdy už potom neptala.

Na druhou stranu moje maminka. Byla jsem vymodlené dítě tatínka, maminka o mě moc nestála. Když se rozváděli pár dní po mých šestých narozeninách, nechtěla mě, nestála o mě. Až později, když sama umírala, kontaktovala mě, aby mě vše vysvětlila a omluvila se. A já jí odpustila, protože mi dala to nejcennější - život. Vlastně jsem se na ní nikdy nezlobila, vyrůstala jsem s tatínkem a jeho maminkou, kde jsem se mnohému naučila. Povídali jsme si s andílky, duchy, vykládali karty, bavily se, smály.

Její odchod byl hodně zvláštní, byla jsem tenkrát už třetím měsícem v lázních, když za mnou přišla v noci. Plakala jsem a nebyla jsem k utišení. Sestřičky tenkrát mysleli, že to byl jen sen, něco se mi zdálo, nemohla jsem přeci vidět její duši, mluvit s ní. Druhý den přišel telegram, že tatínek si pro mě jede, protože babička v noci zemřela. Nikdy nezapomenu na jejich obličeje, jak se tvářili, když to četli.

Druhého dědečka a babičku, maminky rodiče, si vlastně ani nepamatuji. Viděla jsem jen jednou, a to jsem byla hodně malá. Tenkrát jsme k nim jeli, rodiče a sestra, kterou měla maminka za svobodna, a kterou můj tatínek přijal za vlastní. Miloval jí, stejně jako mě, nikdy mezi námi nedělal rozdíly. Ale na to setkání si pamatuji, my jsme šly ven a sestřička má milovaná mi utekla. Já se ztratila a plakala. Jedna starší paní se mě zeptala, proč pláču, a já jí řekla, že jsem se ztratila. A kde bydlíš? Já nevím, jsme tu u babičky. A jak se jmenuje tvoje babička? Moje babička se jmenuje babička. A kde bydlí? Nevím, tady někde. Tak paní neváhala, vzala mě k budce a páni strážníci mě tam odvedli, protože mé zmizení už měli nahlášené. A to byla první, a také poslední návštěva. Víckrát jsem je už neviděla.

Naši zvířecí miláčkové skládají se z papoušků ar a pejska německé dogy.

Proč zrovna ary? Jsou to poslové andělů, mají svou osobnost. Jsou konzervativní, náladoví, občas urážliví. Jsou prostě sví ☺

Když jsme si v roce 2011 přinesli první aří miminko, holčičku, která musela se dokrmovat, ihned se stala naším miláčkem. Chodila s námi venku, chodila s námi do škol, než si našla partnera, Cloviska. Ten byl pravý opak Charlottky. Ona byla zvídavá, mazlivá, Clovisek zase majestátný, panovačný.

Když ve 4 měsících poprvé Charlottka chtěla létat, tak si vyměřila křeslo z voliéry, ale nepovedlo se jí to a doplachtila na zem. My se začali smát, protože nám to přišlo v tu chvíli velice kouzelné. Ona se urazila, odpochodovala do chodby a několik hodin s námi nemluvila. Pak přišla jako by nic, a druhý let se jí už podařil. Kdyby v té době mluvila, tak by určitě řekla: "Já vám ukážu, smát se mi, teď se mi to povede!".

Clovisek, ten zkusil první let až venku, a co čert nechtěl, rozlétl se, a vyhlédl si první nejvyšší strom. Měl takovou sílu, že přetrhl kšírky a šup. Tak manžel vlezl na strom, dostal se do poloviny a frnk, Clovisek odletěl na druhý strom. Tam už počkal, a nechal se snést.

Charlie, ten byl miláček, ten kšírky nechtěl, nebyl dokrmený ručně, tak se mu to moc nelíbilo. Ale i on měl letecký den, kdy jsme seděli venku, zazvonil zvonek, Charlie se lekl a frrr, k sousedovi na nejvyšší strom, pod ním 3 vlčáci, takže super. Po několika hodinách slétl níž, a mohl jít domů. I Charlie si našel svou nevěstu a je s ní moc šťastný.

A Erísek? To je naše německá doga. Eragon von už ani nevím, nikdy jsme ho tak neoslovovali, je to prostě náš Erísek. Téměř všichni jeho sourozenci jsou už ve psím nebíčku, a Erísek se pořád drží, bez bolestí, bez problémů. Je to náš manekýn, mazel, všude chodí za námi. Už se i popral, a taky dopadl lupiče. Popral se s vlčákem, který vyběhl, pána vůbec neposlouchal a Erísek bránil zuby nehty, a ubránil ☺. A když k nám přišel lupič? Erísek ho postavil ke zdi, a počkali jsme na policii, aby si ho odvedla. Prý krást nechtěl, jen se spletl. To určitě... 

Dnes nebudu představovat mé ary, ani pejska německé dogy, ty už jste viděli i četli zážitky s nimi. Dnes budu vyprávět o dalších miminkách, tentokrát ze světa plazů.

Cesta k nim nebyla tak složitá. Klient chtěl mi udělat radost, a daroval mi zlatou želvu prokládanou polodrahokamy. Posteskla jsem si, že škoda, že není živá. Ještě tentýž den mi volal, zda ji chci, ať si ji jedu vybrat.

Jeli jsme směrem na Hradec Králové. Cesta trvala zhruba 2 hodiny. Želviček tam měli skutečně mnoho. Líbilo se mi tam víc želviček, tak mi je s radostí koupil. Ani jsem to nečekala, přiznám se.

Vybrala jsem si 3 želvičky.

Želvu pardálí, která dostala jméno Pardálek – ta se často schovává v travnatém porostu, kterého mají dostatek ve svém novém domečku. Málo tráví času pod světlem, když jí tam dám, okamžitě si to zamíří opět do travnatého porostu. Miluje rosení, ale koupel moc ráda nemá. Měří 6 cm a váží 34 g.

Želvu vroubenou, která dostala jméno Růženka. Hodně spí pod lampou, vyhřívá se, aktivní je pouze při přijímání potravy. Také se nerada koupe. Je klidnější. Měří 5,5 cm a váží 29 g.

Želvu zelenavou, která dostala jméno Čečetka. Je velice aktivní, hodně zvědavá, vše zkoumá. Má ráda listy pampelišky, pod kterými se k večeru ukrývá. Vždy to trvá chviličku, jinak se ráda sluní, a také ráda koupe. Má ráda také rosení. Miluje kameny, na které ráda leze. Miluje hrabání v písku. Měří 6,9 cm a váží 28 g.

Tak to jsou naše nová miminka, a určitě bude i další pokračování s nimi, nebo dalšími zvířátky, která patří do naší rodiny.

Ráda hodnotím prostředí i práci ostatních, a zvláště lékařských zařízení a doktorů.

Do MS centra chodím jednou za 3 měsíce, přímo za paní doktorkou jednou za půl roku. Teď tam mají novou posilu - mladého borca, vysokého, hubeného, příjemného. Měří rychlost kroků, a je fakt velice příjemný. Určitě v tom babinci je to příjemná změna - paní primářka je žena, paní doktorka je žena, sestřičky jsou ženy, tak je to příjemná změna v tom babincovém kolektivu.

Prostředí je tam vcelku příjemné, profesionální vymalování zelenkavou barvičkou, na zdech obrázky miminek, povídání o hipoterapii a akcích, které proběhly na podporu (nebo i s lidičkami) roztroušené sklerózy.

Sestřičky vždy usměvavé, příjemné, vždy se ptají, zda nemáme nějaké problémy ať již s nemocí samotnou, nebo s aplikací injekcí. Při poslední návštěvě jsem jim nechávala volné vstupenky do ZOO v Ústí nad Labem, aby mohli vyrazit se svými vnoučátky, když už ZOO otevřeli.

Paní doktorka také vždy příjemná, máme si vždy co povídat, od vtipů po papoušky nebo teď nově o výcviku našeho benjamínka Německé dogy, který se učí pomáhat a posloužit lidem na invalidním vozíku. Koneckonců, člověk nikdy neví, kdy takovou pomoc bude potřebovat sám.

Návštěva na tomto neurologickém oddělení je vždy plná dobrodružství, vždy si odtamtud něco pozitivního odnesu.

Tedy zde hodnotím především lidskost, vstřícnost, ale také profesionalitu. Klobouk dolů před jejich prací, a vlastně před prací všech lékařů a sestřiček, kdy v této době nemají to právě nejlehčí, a pokud vidíte také jejich dobré srdce, tak je úplná pohádka k nim chodit a i nemoci se pak zvládají mnohem lépe.

Narodila jsem se ve znamení Štíra, s ascendentem ve Lvu, dne 8. listopadu 1974, 15 minut před půlnocí, v lázeňském městě Teplice v Čechách.

Andílci mě provázejí už od narození, stejně jako duchové. Jsou to nádherné bytosti, mající rádi společnost.

Jsem štír se vším všudy, paličatý, náladový, s touhou objevovat skryté a nepoznané. Lev v ascendentu mi dává schopnost mit velké sebevědomí a jít si za svými sny. Luna v Panně zase vnímat a objevovat nedokonalosti života.

Miluji život a smrti jdu vstříc. Miluji anděly a duchy, se kterými si ráda povídám. Miluji papoušky rodu Ara, kterým se ve volném čase věnuji.

Ke každému snažím se chovat přátelsky, i setkání s mnohými mými klienty končí dlouhotrvajícím přátelstvím. Mnozí mě nekontaktují jen jako kartářku, ale také jako kamarádku a rádkyni. A toho si velice vážím.

Má cesta začala už v dětství, ráda jsem předávala věštby druhým lidem. Tím, že jsem se narodila s postižením, jsem vždy byla duchovnímu světu blíže. Každý kopanec je třeba brát s respektem, a ve špatném hledat to dobré. O to se snažím a to předávám. Naděje umírá poslední, a dokud má člověk naději, tak může kráčet dále po své cestě.

Můj život je plný rozporu. Narodila jsem se částečně do muzikantské, částečně do čarodějné rodiny, ale poslání muzikanta mě nikdy nelákalo. Mezi muzikanty mám spoustu dobrých přátel, ale muzicírování není má cesta. Spíše jdu cestou druhé linie, tedy cestou věštění a tajemna.

Narodila jsem se jako druhé dítě v řadě od maminky, a první od tatínka. Vyrůstala jsem jako jedináček už od svých 5 let.

Narodila jsem se v pátek, v den vlády Venuše. Venuše je planeta lásky, rozvoje a růstu. I já se snažím rozvíjet a růst, ale hlavně předávat vám všem lásku a dovést vás k lásce, kterou si zasloužíte.

Vyrůstala jsem tedy jako jedináček, částečně jsem bývala u svého tatínka, muzikanta, a částečně u své babičky, která se věnovala výkladu karet, mluvila s andílky i duchy. Přesto jsem do 5 let vyrůstala i se sestrou, kterou měla mamka za svobodna. Se sestrou i hodně mladším bráškou máme velice dobré vztahy. Ani s jedním z nich jsem ale nevyrůstala.

V roce 2012 jsem se rozhodla vše zpečetit tedy umožnit každému, aby si můj čas mohl koupit. Z tohoto odvádím desátek státu (je to tedy více než desátek ☺). Jelikož mám plný invalidní důchod, podnikání a tedy pomoci vám všem věnuji se jako vedlejšímu příjmu, a vše řádně účtuji a daním.

Co bych o sobě ještě napsala?

Miluji svého manžela, se kterým jsme letos (v roce 2019) oslavili 28 let společného života. Máme spolu 2 krásné dcery, staráme se o pejska německé dogy už přes 4 roky, chováme Ary a všechno děláme společně. Rodiče už nemám, ale takový je život. Jak s oblibou říkám, už jsem konečně dospělá, neboť pokud má člověk alespoň jednoho z rodičů, stále je dítě ☺.

Za všech okolností jsem spokojená a (snad) vždy dobře naladěná. Pozvání do televize a na internetové portály pro výklad po telefonu zásadně odmítám. Nabídek mi chodí opravdu hodně, ale já věřím jedné zásadě: kdo si mě má najít, ten si mě najde sám, nebo mu andílci ukážou cestu.

Ráda pomáhám lidem a těší mě každý váš úspěch. Věnuji se také lidem s roztroušenou sklerózou, pořádám pro ně různé akce, zhruba 1x do měsíce. Rozumím jim a můžu také poradit, neboť tuto nemoc sama mám a vím, jak s ní bojovat, jak ji přijmout a co dělat v případě ataku. Tato nevyléčitelná nemoc je hodně nevyzpytatelná, ale dá se s ní celkem dobře žít.

Bydlení u hřbitova přináší mnoho výhod, mimo jiné také uzší kontakt s duchy, kteří jsou u mě častými hosty.

Miluji sushi a kosaken. Nikdy jsem nic nesbírala, možná jako holka plakáty, které jsem měla místo tapet na stěnách, i s podpisy zpěváků a zpěvaček. Od doby, kdy vám pomáhám, si připadám, že sbírám sošky andílků a dráčků, protože je od vás dostávám. Někdy jako pozornost, poslední dobou však i k narozeninám. Mám jich už hezkou řádku, a stále se jejich řady doplňují. Po nikom však toto nežádám, je to vždy spontánní reakce. Také zahrnuji své věrné klienty dárky, pokud to tak cítím a chci je obdarovat, a takto to beru i od svých klientů. Vždy mě to velice potěší, stejně jako vaše emaily, kdy sleduji vaší cestu, i když spolu již v pracovním kontaktu nejsme.

Spolupracuji s pár lidičkami, kterých si velice vážím, a jsem ráda, že každého z nás oslovila nadace Dobrý anděl. Již několik let posílám korunky do této nadace, která je rozděluje rodinám, kteří bojují s onkologickým onemocněním. Sama vím, jak je důležitá podpora v době závažné nemoci, neboť i já se potýkám s nemoci, které jsou závažné. A přesto se snažím pomáhat vám všem, věnuji se svým přátelům, rodině, a v prvé řadě také andílkům, kteří vždy vědí, co dělají, i když se nám to mnohdy nemusí líbit. Jelikož si přeji, aby náš vztah nebyl jen pracovní, ale hlavně přátelský, dozvíte se zde o mně mnohem více, stejně jako já znám perličky, radosti i starosti mnohých z vás.

Mé největší přání: aby byli všichni lidé šťastni a spokojeni. Člověk je ale tvor věčně nespokojený ☺ a to je dobře, jinak bychom se na naších cestách zastavili a štěstí by k nám nikdy nepřišlo. 

Vše začalo asi ve chvíli, kdy jsem byla malá holčička, a ještě neuměla číst a psát, ale povídala si s andílky. V té době jsem se poprvé setkala s kartami u své babičky, a také dostala své první karty od cikánské kartářky, která k mé babičce chodila na konzultace. Vlastně tomu říkali společné, příjemné setkání. Byly to ručně malované karty, a byla v nich velká síla.

Začala jsem s výklady hodně brzy, vždy mě to bavilo, vnímat karty, ale i energie lidí. Každý člověk má svou vlastní energii, svou vlastní auru, která více či méně září. A v kartách se prolíná právě energie toho, který nechá si vyložit. Pokud ho obklopují negativní energie, pak i karty jsou takové. Ne výklad, ten nutně nemusí být negativní, ale prostě jen karty. Získají temnou, černou sílu, a neodhalí to, co člověka trápí nejvíce. A také toho mnoho neukážou. Naproti tomu u lidí s pozitivní energií, čistou, nestačí na výklad někdy ani vyhrazená jedna hodina, protože karty prostě mluví a mluví a mluví.

V kartách dá se vyčíst minulost, přítomnost, ale i budoucnost, však budoucnost si tvoříme my sami, musíme také pro ni něco udělat. Pokud pro ni nic neuděláme, pak budoucnost jde jinou cestou, takovou, kterou karty předem nevidí. Možná to zní složitě, ale ve skutečnosti je to jednoduché. Jak se zachováme v určitém okamžiku, tím směrem se nám budoucnost projeví. V přítomnosti lze studovat cesty, tedy něco se už děje, a díváme se tedy na zakončení určitých záležitostí, pokud dějí se v přítomnosti nebo v hodně blízké budoucnosti.

Píšu pro vás knihy od roku 2012, převážně učebnice výkladů karet, čímž jsem začala, pokračovala rozsáhlým snářem, do kterého zde často nahlížíte, pak přišla kniha o snech, pokud si vložíte určitou tarotovou kartu pod polštář, až jsem přešla k andílkům.

Věnuji se vám již mnoho let, a mám pochopitelně občas i zápornou zpětnou vazbu. Těch kladných je zatím stále podstatně více, což mě těší, neboť jsem s vámi velice ráda. Netvrdím, že jsem dokonalá, nebo stoprocentní, ale snažím se uspokojit vás co nejvíce. Svěřujete se mi s různými svými problémy, a já vám moc děkuji za důvěru, kterou se snažím nezklamat. 

Do naší rodiny přibyl další člen, tentokrát nový pejsek dogy. Náš dogoušek není barvy modré, tentokrát, ale barvy harlekýn.

Maminka je černá s bílou náprsenkou, a tatínek čistý harlekýn. A tak má náš dogoušek z každé barvy něco.

Náhody neexistují, tak osud nám ho zavál do cesty? Dalo by se to tak říct. Prohlížela jsem si inzeráty dogoušků, i když ceny se poněkud výrazně za štěňátko zvýšili, přesto mi tento pejsek stojí za to. Ta láska, kterou tito pejskové dávají, je k nezaplacení.

Ale zpátky k našemu novému přírůstku. Je ze třetího vrhu, tedy jeho jméno zákonitě muselo začínat na písmeno C. Chovné stanice to tak zkrátka mají zařízené. A tak i náš dogoušek dostal jméno od C, ale trošku vás budu napínat, protože i jméno má svůj skrytý význam.

Začněme tedy cestou od inzerátu po přívoz tohoto štěňátka. Když něco chci, chci to hned. Paní, velice příjemná, mi to zvedla. Povídali jsme si o štěňátku, kterému někdo zrušil rezervaci, a tak se měl dostat právě k nám. Protože nejsem zvyklá na nic čekat, a vše musím mít skutečně ihned, a přesto, že jsem volala kolem šesté hodiny večerní, domluvily jsme se, že si pro našeho dogouška přijedu ještě téhož večera, nebo spíš noci. Paní to nevadilo, slovo dalo slovo a v 7 večer už jsem vyrážela na tříhodinovou jízdu za miminkem.

Po desáté hodině večer jsem ho viděla naživo. Byl kouzelný, hned ke mně běžel a nechtěl se mě pustit. Na osmitýdenní štěňátko skutečně moc aktivity, ale lepší, než apatické štěňátko. To jsem ještě nevěděla, jak se jmenuje a kdy se přesně narodil.

Miluji horory, a Stevena Kinga obzvláště. Musím říct, že knihy jsou ještě lepší, než filmy. Ale jistě znáte film Zelená míle. Jeden z mých hodně oblíbených. Vystupuje tam černoch jménem John Coffi, muž obdařený od Boha velkou schopností. Má nejoblíbenější postava. A už jsme i u jména, které dostal náš dogoušek při svém narození. Coffi.

Dobře, to by ještě mohla být náhoda, i když na náhody nevěřím, vše se děje podle Božího plánu. Náhoda, že se jmenuje Coffi, a já mám stále Johna před očima.

Datum narození. Všechna má zvířátka se narodila v den, který nějak souvisí se mnou, přímo nebo nepřímo. Náš Coffi se narodil ve stejný den, jako můj tatínek. Tedy je to paličatý Beran.

Jihlava, Jižní Čechy... Miluji sice Český Krumlov, považuji ho za jedno z nejkrásnějších měst na světě, ale i Jihlava má se mnou mnoho společného. Když jsem byla dítě, navštívila jsem toto město vždy, když jsme byli na dovolené ve Strmilově. Jezdili jsme tam s tatínkem každý rok, jen jednou za těch 15 let jsme tam nebyli, ale to není důležité. Vždy mě toto město něčím přitahovalo. A tak jsme si vždy udělali celodenní výlet, když už jsme na jihu Čech byli. Prostě jsem tam musela být.

Náhoda, že někdo zrušil rezervaci na toto štěňátko a mělo se dostat k nám do rodiny. Budiž. Náhoda, že mě toto město každý rok tak silně přitahovalo. Možná. Náhoda, že se narodil ve stejný den a měsíc jako můj tatínek... to už je těch náhod nějak hodně.

Dostal se tedy k nám, a já v tom hledala ještě hlubší smysl.

Přijeli jsme domů okolo druhé hodiny ráno. Coffi se přivítal s Erískem, a dvě hodiny spolu blbli venku. Ve čtyři jsme zalezli do postele, ano, do postele, každý náš dogoušek spí u nás v posteli. V 6 ráno budíček a hurá do dalšího pracovního dne.

Noc probíhala velice klidně, dogoušci spali jako zabití. V noci, když jsme přijeli, trošku se Coffi Eríska bál, ale jen malinko. Není se čemu divit, když proti vám vyběhne velký obr, a začne vás seznamovat s novým prostředím, nevíte, co si máte myslet. Ráno už Coffi dorážel na Eríska a celý den byli na zahradě. V poledne společný oběd, tedy dogouščí oběd, kdy se dělili o své misky navzájem. To už bylo vyhráno. Po obědě malá spánková siesta a po ní lítání po zahradě.

Coffi musel vše prozkoumat. Vlastně je to první dogoušek, který je tak zvídavý. Ne, že by Lady, Bohouš nebo Erísek zvědaví nebyli, ale tento je zvědavý enormně. Chvíli je tu, a když se nedíváte, je už úplně někde jinde. A to mi evokovalo myšlenku, že vlastně je stejný jako můj taťka. Ne, nemyslím si, že má v sobě jeho dušičku, to ne, ale spíš mi ho poslal, aby mi vrátil všechno, co jsem já jako holka prováděla právě jemu. Neměl to se mnou lehké, žít se štírem s ascendentem ve Lvu, to není žádný med. A když ten štírek ještě navíc zlobí a vždy si prosadí svou, to už je tedy na pováženou.

A tak se k nám dostal, aby bylo ještě více zábavy, a hlavně aby vyváděl lotroviny stejně jako já, když jsem byla malá. 

Jsem OZP (podnikající invalidní důchodce 3. stupně), tudíž si služby a zboží můžete uplatnit v náhradním plnění, pokud využíváte mých služeb pro odběr zboží nebo služby v rámci své podnikatelské činnosti. 

Tento měsíc opět jsme se mohli setkat s těmi, kdož se učí výkladům z karet, a byla to setkání opravdu přínosná. Mnozí mí žáci se přes Vánoce činili, a skutečně se na učivo dobře připravili. Studovali z materiálů ještě více, než měli za úkol. Tak jsme se posunuli k další lekci, u jednoho človíčka dokonce k poslední lekci, tak příští týden už si přijde pro certifikát o absolvování a poslední zkoušku. Má opravdu dobré napojení na karty, tedy předpovídám mu mnoho spokojených klientů.

Druhým človíčkem, kterého bych ráda zmínila, je holčina velice zcestovalá, která má dobrou intuici a napojení na universum. I ona bude velice dobrá, i když možná se pustí do světa a malá Česká republika přijde o vskutku velký kartářský talent. Ale uvidíme, kam jí nakonec osud zanese. Tu zase na druhou stranu velice baví cestování po domech, hledání souvislostí. Tu učím mnohem více, než ostatní, protože má opravdu tento dar v sobě.

Ostatní nástupce řadím mezi nadprůměr, tedy jsou schopni hledat problémy, souvislosti, často se na vše ptají, dělají si své výklady a radí se, zda to vidí správně. No, dělají mi hodně radosti a věřím, že jednoho dne budou dělat radost mnoha lidem.

Dne 27. července roku 2020 jsme s manželem oslavili krásných 29 let společného, láskyplného života. Za tu dobu jsme odchovali nespočet papoušků rodu Ara, vymazlili dva pejsky Dogy německé, vychovali dvě dcery a dočkali se prvního vnuka.

Láska je jako poupě, člověk se o ní musí neustále starat, zalévat jí, chápat a pečovat o ní. Brát se navzájem s klady i zápory toho druhého, neboť není člověk bez záporů, podporovat se ve zdraví i v nemoci, budovat stále hnízdečko lásky, mít porozumění. Pak je život s tím druhým skutečně nádherný. Nezáleží na tom, co máte, ale na tom, jací jste, jak vás partner vidí, co je schopen pro vás udělat. A pokud jste ochotni učinit partnera šťastným, a on vás, nic jiného k životu skutečně nepotřebujete. Proto přeji vám všem plno lásky a pochopení v životě.

Nejmladším přírůstkem do naší rodiny je malý sameček papouška, ara ararauna. Zamilovala jsem si ho na první pohled, možná proto, že byl vyčleněn ze zoologické zahrady, kde by nemohl zapadnout do hejna pro své postižení, se kterým se narodil. Nechala jsem mu udělat mnoho testů, pozvala také zvířecího psychologa, neboť byl velice bojácný a hodně uplakaný (ukřičený). Děsilo ho vše. Po testech jsme zjistili, že se narodil s rozeklanou nožičkou a křidélkem. Na první pohled není to tak patrné, ale pokud tyto papoušky znáte, jako já, staráte se o ně od narození, dokrmujete je, absolvujete s nimi první lety i první pády, pak po pár dnech zjistíte, že něco v pořádku není. Tedy další "chromáček" v naší rodině, který chce bojovat o svůj život. Nijak ho toto postižení neomezuje v normálním životě, jen občas má své bolavé nálady. Je to brouček, který si zasluhuje pozornost a krásný život. A já mu ho rozhodně chci dopřát. Ono je k nezaplacení, když se vás snaží krmit, probírá vám vlasy, uši, pusu a další části těla, jen aby ukázal, jak moc je s vámi rád. Pobývá se mnou v pracovně, protože tam trávím většinu svého času, který vám věnuji, a je hodně učenlivý, a občas i do výkladů a dalšího strašně povídá. Jedinou nevýhodou je, že dokáže vidět duchy, a někteří se mu vážně nelíbí. Pak se je svým hlasitým křikem snaží odehnat, ale trvá to jen chviličku, oni odejdou a on je zase klidný jak beránek. Jinak je to zlatíčko k nezaplacení. Asi s námi a ostatními ary nebude moci absolvovat volnolety, ale to nevadí. On má také své klady, a tím největším kladem je, že dokáže rozpoznat povahu člověka i jen z hlasu v telefonu. Pokud se mu někdo nelíbí, tak to dá vědět, a já ho určitě na osobní návštěvu nepřijmu. Je to takový můj radar na hodně negativní energie. Ale není negativní energie jako negativní energie. Člověk smutný a unavený také vysílá negativní energie, ale jiné, než člověk zlý. Někteří lidé si to o sobě nemyslí, a přesto tací jsou. Mají v sobě něco temného, co předávají do prostoru a otravují prostor, téměř jako smrtícím plynem. Vyčistit poté takový prostor zabere více než jeden den. Takže zaplať pán Bůh za něj, že měl přijít právě k nám.

Od října prochází naše jedno křídlo domu rekonstrukcí, ale úplně v poklidu to být ani snad nemůže. Asi to všichni znáte, pokud jste někdy něco rekonstruovali nebo nechali rekonstruovat.

Je to celkem sranda přimět stavební firmu, aby to udělala tak, jak si představujete, když duchové to chtějí jinak, a i jejich názor se musí vzít v potaz.

Vše začalo koupelnou, o ní si můžete zde také přečíst, tak se asi k ní vracet ani nebudu. I když tam byla sranda největší, ale jsem zvědavá, co mě ještě čeká. Pracovat pro vás, starat se o zvířátka, dirigovat stavební firmu, aby udělali přesně to, co jste si objednali, kontrolovat je, řešit s nimi to, co se musí udělat, to je fakt někdy velice náročné na psychiku. A ještě vše probírat s duchy, vysvětlovat jim, jak si to představujete a proč, když podle nich je to ještě celkem dobré, to už hraničí s nervovým kolapsem občas.

Koupelna asi byl největší problém, domluvit se na všech stranách, aby vypadala jako z doby kamenné s moderními prvky, a to je to, co duchové nechtějí občas pochopit. Takže kladení klacků pod nohy od duchů stavební firmě, to je asi to nejmenší.

Ložnici také si představuji trošku jinak, a domluvit se, že se vše bude dělat postupně, když zrovna si naplánovali něco jiného, to je tedy něco. Naštěstí se to obešlo bez nějakých fyzických projevů duchů, ale znesnadňují to, jak jen se dá. Hlavně že se jim výsledný vzhled koupelny nakonec líbí. Občasné pouštění vody a zapínání pračky neřeším, když chtějí, ať si tu používají vše podle libosti. Je to můj domov, stejně jako jejich.

Takže ložnice zatím probíhá podle plánu, je opravená, vyštukovaná, vylitá podlaha, a už zbývá jen malba a položení dlažby. Tak jsem zvědavá, co mí ducháčkové a duchyňky zase vymyslí. Nejhorší domluva je s duchem projektanta, který dům navrhl. Snažím se zachovat stejný ráz, aby to bylo co nejvíce v pohodě. Možná i domluva s památkářským úřadem je procházka růžovým sadem (i když mnozí lidé si to nemyslí), než domluva s duchy, kterým vylepšujete jejich domov, i když oni to jako vylepšení mnohdy nevidí. Co mají ducháčkové rádi, to je vůně slivovičky nebo becherovky, tak se je snažím trošku touto vůní opít, nebo spíš ani ne opít, ale zharmonizovat naší domluvu, aby byli povolnější a nebyli tak zatvrzelí. I to někdy stačí na to, abychom se domluvili. Je to vlastně taková pomyslná dýmka míru, při které besedujeme a domlouváme podrobnosti. O dalším průběhu vás určitě budu informovat, i o tom, jak na to mí ducháčkové pohlíží nebo co při tom vyvádějí za vylomeniny. Zatím je to v klidu, spíš mi rvou nervy pracovníci stavební firmy občas. Je to opravdu náročné vysvětlovat, co chcete, když by to sami měli vědět. Ale možná je to tím, že si nejradši vše diriguji sama, a ráda na vše dohlížím, aby to bylo dokonalé. A pochopitelně vím, že dokonalost neexistuje, nic není stoprocentní, protože by to byla nuda.

Je tu konec ledna a nadchází poohlédnutí za tímto měsícem. Profesní stránku vynechám, neboť objednávek je opravdu dost a ctím diskrétnost, tedy o této oblasti mluvit nebudu.

Osobní život byl velice pestrý a vyčerpávající. Oslavili jsme manželovo 55. narozeniny, i když částečně se nám oběma do toho vloudila práce.

Konečně byla dokončena koupelna, kterou jsem chtěla do stylu doby kamenné, a přesto s moderními prvky.. Uff, a jde se na ložnici a chodbu ještě, tak to bude i v únoru ještě hektické.

Dostala jsem opět spoustu dárků, za které vám děkuji. Ten nejkrásnější jsou stříbrné náušnice s křišťálem, a stejný přívěsek s řetízkem - ve tvaru anděla.

Začala jsem učit více dalšího svého následovníka, který je velice šikovný a už i andělský svět dokázal vidět, objevuje se mu zatím jen občasně, ale o to větší mám z toho radost, že nejen dokáže vnímat pocitově, ale začíná také již vnímat vizuálně, tedy vlastníma očima. Prošli jsme společně již dlouhou pouť, ale teprve na konci minulého roku přijala jsem ho do učení. Pokroky jsou tedy velice rychlé.

Jinak v lednu práce, práce a zase práce. Moc jsem se tedy nezastavila. V tomto měsíci měli duchové hodně velkou aktivitu a chodili i tam, kde by je nikdo nečekal.

Vyřídila jsem spoustu vzkazů od andělů některým z vás, našla jsem příbuzné několika duchů. Pomáhala jsem i nad rámec placených služeb, pokud si to duchové vyžádali a bylo to zapotřebí. Posledního ledna jsem rozhodila zavřené obálky po pracovně s vašimi obrázky andílků a vzkazem pro toho vašeho (v rámci soutěže jste mi jich poslali rovných 938), a vybrala jednoho z vás z obálky, která začala jako jediná zářit. Začátkem února začnu všechny postupně rozlepovat, nejprve tedy vítěznou obálku, abych věděla, kdo z vás dostane slíbenou knihu osudu, a pak i ostatní, abych předala vzkaz vašemu andílkovi a počkala na jeho odpověď. 

Čtyři příběhy, čtyři různé situace, a přesto se to vejde do jednoho života, do pár okamžiků, které člověka formují a nasměrují ho na správnou cestu.

Vždy jsem cítila, že je něco ve mně, rozuměla jsem andělům i duchům, vedla s nimi nekonečné rozhovory a nechápala, proč je vidím a slyším, zatímco ostatní toto neumí. Asi to není pokřtěním všemi živly, i když i to v mém životě mělo nastat. Nic není náhoda, náhody prostě neexistují. Vše se děje za určitým účelem, i když zpočátku tomu vůbec nerozumíme.

ŽIVEL ZEMĚ

Na tuto událost si mnoho nepamatuji, znám ji jen z vyprávění. Stala se v době, kdy mi byl necelý rok. Vypadla jsem z kočárku, když jsme šli lesem na procházku, kočárek se zabořil do bláta, které bylo přikryto listím. Nešťastnou náhodou jsem vypadla a začala se bořit hlouběji do bahna. Naštěstí mě rodiče vytáhli včas, než jsem stačila vdechnout ono bláto, i když prý jsem tam byla asi 20 sekund, vůbec nechápu, jak jsem věděla, že mám zadržet dech. To bylo setkání se zemí nezemí, neboť i bláto je určitý druh země.

ŽIVEL VODY

To už si vybavuji trošku více. Byly mi 4 roky, a vodu jsem vždy milovala. Byla jsem s taťkou a sestrou na koupališti, brouzdala se ve vodě a chtěla si zaplavat. Vždycky jsem byla takový plaváček, z vody mě museli vždy tahat násilím, i když jsem měla na prstíčkách varhánky. Nešťastnou náhodou jsem však skočila do bazénu pro plavce, byl hned vedle neplavců. A co čert nechtěl, začala jsem se topit. Jelikož můj taťka byl taky neplavec, a sestra byla jen o 3 roky starší, skočil pro mě devítiletý kluk, který v té době plaval závodně. Vytáhl mě, i když už jsem byla skoro u brány Nebeské, oživili mě a já se musela vrátit zpět. Na vodu jsem ale vůbec nezanevřela. Jen co jsem se po pár minutách oklepala, a než se taťka stačil otočit, tak jsem byla zpátky v bazénu, tentokrát v tom správném.

ŽIVEL VZDUCHU

Nebudu počítat dobu, kdy spadla jsem z koně, to nebyl tak velký pád. Na toho jsem zpátky zase nasedla. Nebudu počítat věčné pády ze stromů, po kterých jsem ráda lezla jako opička a nejednou přišla domů s něčím zlomeným. To si nemyslím, že byl křest. Ten nastal, když mi bylo 13 let. Lezli jsme s kamarádkou na skálu, samozřejmě bez zajištění. Já vždy věřila, že mě andílci ochrání, a tenkrát jsem se podruhé narodila, když jsem se neudržela a padala. Naštěstí pod skálou byl písek, tak ten pád nebyl tak hrozný. Pár odřenin, pár zlomenin, ale jinak nic tak strašného. Ale je pravda, že od té doby mám z hor respekt a nikdo by mě na ni už nikdy nedostal.

ŽIVEL OHNĚ

33 let - Kristova léta. To je přesně období, kdy jsem se setkala tváří v tvář s ohněm. Vždy jsem měla pocit, že mě v minulém životě upálili jako čarodějnici, a postupem dospívání jsem si to potvrdila, když vydala jsem se do minulosti, tam se setkala se svým manželem, který byl právě v onom minulém životě mým katem. A vlastně i v tomto životě mě tato minulost doběhla.

Bylo chladné březnové odpoledne, a nám ne a ne chytit krb. Děti byly o patro níž u babičky a dědy, tak manžela nenapadlo nic jiného, než že chrstne hořlavinu do krbu. Samozřejmě to dostalo zpětný chod, a než jsem mu stačila říct, ať to nedělá, byl v plamenech. Uhasila jsem ho, a až potom jsem si všimla, že hořím také. Vůbec mě to nepálilo. Jako správnou čarodějku. Ale ne, spíš to bylo způsobeno šokem těla. Myslím, že při takovém zážitku se tělo začne bránit, dostane se do šoku, neteče vám ani několik hodin potom krev, což se přesvědčili i v nemocnici. Naštěstí jsem si odnesla jen pár popálenin, asi na 5% těla, které se celkem dobře zahojili, i když ještě stopy jsou vidět pořád. Je zvláštní, že ničeho nelituji, ani jednoho okamžiku. Ale s oblibou s manželem říkáme, že mě chtěl upálit jako čarodějku. No, hold stíny minulosti se vždy vynoří i v dalších životech.

PÁTÝ ELEMENT

Pátým elementem jsem já, utvořená zkušenostmi se všemi živly, stojící přesně mezi nimi. Však také všechny živly používám, i když nejraději mám živel vody, možná i proto, že jsem štír, a tedy vodní znamení. Velice se bavím splýváním na vodě, vydržím na vodní hladině ležet dlouhé hodiny a meditovat. Tuto schopnost měla koneckonců i matka Tereza. Je to zábava pozorovat ostatní, když to zkouší a jejich váha jde dolů, zatímco mě voda nadnáší. Ale každý z nás má v sobě určité schopnosti, které má hrstka lidí. Tedy i vy jistě máte nějakou svou schopnost, o které třeba ani nevíte, protože ve vás spinká a čeká na své probuzení. 

VĚNOVÁNO ANDĚLSKÉMU ČLOVÍČKU, KTERÝ MI POMÁHAL A JIŽ MEZI NÁMI NENÍ

Řekou zapomnění pluje tvá duše stále dál,

zůstal tu ten, který o tebe velmi stál,

stopa tvá zůstává v srdci jeho,

toho, co zahrnoval tě velkou něhou.

Anděl smrti nese tě na křídlech svých,

do království nebeského,

kam jen čisté duše smí.

K našemu pánu, tam u nebeských bran,

ptáti se tě budou, zda tvůj život za to stál.

Mnoho dobrého vykonala jsi zde na Zemi,

však přišel tvůj čas a ty odešla jsi za těmi,

kteří čekají tě dlouhý čas,

až pozváni tam budeme my,

setkáme se spolu zas.

Odpočívej v pokoji, nechť má tvá duše klid,

stále tě v srdcích svých budeme mít.

S láskou na tě vzpomínati budeme,

ty pohlídáš náš klidný spánek,

cestou pozemskou však i nadále jdeme,

připomene nám tě lehký vánek,

ODPOČÍVEJ V POKOJI. 

Duše našich blízkých zemřelých zůstávají v naší blízkosti po dobu 1 roku, pak je třeba vypravit jejich duše na cestu k andělům. Některé duše odchází samy, ale většinou se jim od nás moc nechce, proto je třeba je na tuto cestu vypravit.

17. října léta páně 2017

Přesně před 30 lety jsem vypravila na tuto cestu svou babičku, tento rok nadešel čas odchodu pro duši mého tatínka. Příprava na tuto poslední cestu není tak složitá, jak se na první pohled může zdát. Nejprve je tedy třeba očistit se zcela od všeho, aby duše, která odchází, věděla, že odejít může. Člověk vypravující takovou duši musí být naprosto v klidu, tedy předchází této cestě meditace posledního sbohem. Tato meditace trvá většinou po dobu 1 hodiny. Pak je třeba obléknout se do bílého, pohodlného oblečení, aby netlačilo. Bílá barva má svůj význam. Tak, jako je čistá duše, kterou vyprovázíme na tuto cestu, musíme být i my naprosto čistí. Bílá je barvou nevinnosti, dobroty. Do bílé barvy kdysi odívali se lidé na pohřby, neboť bílá barva byla projevením úcty pozůstalých.

Pak se připravují květiny, fotografie člověka, který nás před rokem opustil, a také je třeba připravit věc, která byla jen jeho, na které mu záleželo, nebo kterou by nedal za svého života nikomu. Je třeba připravit také 12 svíček - 12 měsíců, kdy duše byla s námi, kdy nám pomáhala. Pak se může přistoupit k samotnému obřadu. Tento obřad trvá většinou 1 hodinu, ale může trvat i déle, záleží na tom, jak rychle přesvědčíme duši, že ji již ve svém životě nepotřebujeme.

Tím celý obřad končí a je třeba věnovat se po celý den sami sobě, odložit veškeré starosti i práci, aby se duše nechtěla vrátit, neboť ještě po dobu 12 hodin od jejího odvodu do světa andělů může přijít zpět.

Pochopitelně, pokud potřebujeme mluvit s duší tohoto člověka po jejím odvodu do nebeských výšin, můžeme si ji kdykoliv přivolat. Avšak přijde, když ji potřebujeme, a pak opět odchází. Nejlépe je nechat ji již připravovat se na další životní etapu, na příchod zpět do našeho světa.

aneb když dáš, a nic za to nečekáš

Člověk může být naprosto šťastný. Otázkou je, co je to skutečné štěstí. Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Pro někoho je to láska, pro jiné dobrá práce, zdraví, maturita, narození miminka…

Pro mě je to určitě pomáhat ostatním. Když mám splín na duši, tak pošlu penízky na dobrého anděla. Posílám každý měsíc určité procento z výdělku, z mého důchodu, a přesto se někdy ráno vzbudím, a mám pocit, že někdo jiný potřebuje penízky víc než já.

Proč zrovna dobrý anděl? Protože nikoho nenutí posílat určitou částku, pošlete, kolik chcete. Celá částka se dostane do rukou rodiny s onkologickým onemocněním, a můžu si také vybrat rodinu, které chci pomáhat. Znám její příběh, vím, na co penízky použijí.

A nejen dobrý anděl. Stýkám se s maminkou malého Tadeáška, oba dva mají onkologické onemocnění. Občas dostanu od klientů krásné dárečky, například skládačky jednorožců, Marťánky, respirátory a desinfekce. Občas jim přispěji i nějakou částkou, protože to mají opravdu těžké. Ale drží se, naučili se vše zvládat. A jsou moc super. Není nad dětský úsměv, upřímný úsměv.

To je pro mě to pravé štěstí. Když je šťastný někdo jiný.  

Každý z nás může pomáhat jiným, pokud se tak rozhodne. Přemýšlela jsem o mnoha nadacích, kterým mohla bych troškou pomoci, a rozhodla jsem se pro dobrého anděla jako hlavní nadaci. Tím, že byl můj tatínek postižený, a přesto se postavil na vlastní nohy a rozdával hudbou radost, tím, že i já jsem byla po nemocnicích více než doma, rozhodla jsem se právě pro tuto nadaci, která pomáhá rodinám, kde objevila se zákeřná nemoc. Je smutné, že stát se o tyto lidi a děti nepostará tak, aby tyto nadace nebyly zapotřebí. Naštěstí mám zdravé děti, ale každého z nás může potkat zákeřná nemoc, a pak je super mít lidičky kolem sebe, kteří vám pomůžou. Ono není to jen o nemocích, ale i o tom, že tyto rodiny bez pomoci přežívají a jsou na svou bolest sami. Dobrý anděl mě uchvátil právě tím, jak pomáhá, i tím, že nemusíte investovat velké peníze, nechcete-li, neboť každá korunka znamená jeden úsměv těchto lidí a dětí, a to za to určitě stojí. Ne, nepřemlouvám vás k ničemu, jen píšu, proč jsem se rozhodla já sama, o své vlastní svobodné vůli, pomoci. Také jsem ráda, že mi injekce i léčbu hradí pojišťovna, a to ne zrovna v malých částkách, a proto věnuji také určité penízky od vás právě pro tuto nadaci, nebo spíše konkrétním dětem, kteří potřebují nejen léčbu, ale také odpočinek. Ono pokud rodiče vynakládají nemalé peníze na léčbu nemocného dítěte, na další děti poté nic nezbývá, a i ony si zaslouží žít krásný život, mít pomůcky do školy, věnovat se svým koníčkům. Líbí se mi, že vím, komu pomáhám.

Před nedávnem jsem byla pozvaná do domu, který z prvního vyprávění majitelů musel být úžasný. Tedy podle popisu. když však pokračovali majitelé ve vyprávění, věděla jsem, že je tam něco špatně.

Bylo zapotřebí prozkoumat nejen historii domu, ale také rodinné vztahy majitelů.

Dům na mě zvenku působil jako magnet. Přitahoval mě. Toužila jsem do něho vstoupit. Byl to zvláštní pocit. Dům měl zvenku pár trhlin, ale vypadal jako devadesátiletá babička, které vrásky sluší. I tomuto domu vrásky slušely. Střecha sedlová, stará stejně jako dům, ale nezatékalo do domu. Chtělo by to sice kabátek nový, říkala jsem si, ale netušila jsem, co mě čeká uvnitř.

Majitelé měli pocit, že dům je skutečně prokletý. Cokoliv opravili, něco jiného se zbortilo nebo poničilo. To by nebylo zajímavé. Zajímavé byly rekonstrukce domu. Jako by jim stále něco bránilo dům opravit. Dům prostě opravy špatně snášel.

Jakmile jsem vstoupila dovnitř, zachvátila mě bolest hlavy. Šílená bolest. Někdo nechtěl, abych vstoupila. Sevřelo se mi srdce a špatně se mi dýchalo, i když byla otevřená okna.

Po prozkoumání jsem zjistila, že se majitelům nic nedaří. Vše začalo koupí domu. Paní zemřel tatínek. Nic neobvyklého, staří lidé umírají, když přijde jejich čas. Ale bylo to chvíli poté, co vstoupil do tohoto domu. Posléze paní vážně onemocněla a pán přišel o práci. Začali hádky mezi nimi, i když se prý nikdy předtím nehádali. Paní byla stále podrážděná a jejich vnouček, když za nimi přijel, stále plakal. Dalo by se říci, že zcela bez důvodu.

Zatím jsem tam neviděla žádné duchy. Změřila jsem geopatogenní zóny, ale dům žádnou nevykazoval. Jen zlou, temnou energii. Prokletí nebo duchové? Šli jsme trošku víc dohloubky .

Prokleté domy vypadají zcela jinak, ale ne všechny, pochopitelně. A i tento byl výjimka. Byl kombinací prokletého domu i přítomností duchů. Trošku vražedná kombinace.

Dům byl postaven ve 20. letech 20. století. První manželský pár, který si dům nechal postavit, první majitelé, milovali dům tělem i duší. Byl jejich součástí, stal se jejich součástí. Měli syna, který chtěl dům přestavět k obrazu svému, když byli první majitelé staří. A to byl kámen úrazu. Byla vyřčena kletba: Zle se povede tomu, kdo by dům rekonstruoval a nemiloval jako my.

A tak se také stalo. Každý, kdo se pokusil dům rekonstruovat, zle dopadl.

Zašla jsem se podívat na půdu, schody byly strmé, špatně přístupné. A tam seděli, nehnutě. Starý pár duchů, první majitelé. Pán se tvářil hodně zlověstně. Nevadili mu v domě lidé, nijak jim neškodil. Nedělal hluk, neházel nábytkem, prostě žádný příznak jeho přítomnosti. Jen ty rekonstrukce.

Ani když plánovali rekonstrukci, tak neškodil, neprojevoval se. Až na neštěstí každého majitele. Zmařil také každou rekonstrukci. Nesnesl, aby domu někdo ubližoval. Sezení s tímto párem duchů bylo dlouhé, trvalo několik hodin. Dům byl jejich dítě, a nikdo mu nesměl ublížit. Ano, tak to brali. Jako by domu rekonstrukcí lidé ubližovali.

Prodiskutovali jsme tedy celou rekonstrukci, a pán - duch nakonec souhlasil

Odjela jsem spokojeně domů. Za týden mi majitelé opět volali, že to nepomohlo, situace je sice trošku lepší, ale nicméně stejná. Vydala jsem se tedy znovu navštívit onen dům. Tentokrát mě dům dovnitř pustil. Šla jsem na půdu, kde už na mě ti milí duchové čekali. Pán - duch přísahal, že už nebojuje, souhlasí s rekonstrukcí a neví, proč je situace taková.

Vzpomněla jsem si na jeho slova. Byla vyřčena kletba a musela být tedy zrušena. Noví majitelé s tím souhlasili. Z domu v žádném případě nechtěli odejít. Tak byl dům odklet.

Požádala jsem tedy nové majitele, aby mi dali vědět, zda zrušení kletby pomohlo.

Nic se nedělo, nikdo nevolal. Po měsíci mi zvonil telefon. Volala současná majitelka, že úspěšně rekonstruují. Pán získal práci a paní se zdravotní stav zlepšil, alespoň podle lékařských testů a vyšetření.

Jsou to 3 měsíce, a už mají 2 místnosti nově udělané, oba jsou spokojení a jejich vnouček je samý smích, je ho prostě plný dům. Z nespojených duchů se také stali duchové spokojení. Takže byla spokojenost na všech stranách. Po prokletí není ani památky. 

Jak hluboká je propast lidské duše, jak těžké je její loučení. Závidím všem, kdož nepoznají nikdy krásu odcházející duše a nevidí její návraty zas a znova. Můžete plakat a odplavit zármutek ze svého srdce. Je to nutné k dalšímu životu v radosti. Jste požehnáni nevědomostí a je snadné váš smutek vyléčit. Vídat duše je kříž, který nesu po celý svůj život. Neumím plakat pro duši, neboť vidím její štěstí a svobodu v radosti. Dala bych vše pro jeden den v slzách ve vaší nevědomosti.

Tak, jako každá duše čekající v místě zvaném Grimmolium, i má čekala na svůj vstup zpět na Zemi. Úkolem duše je zvolit si maminku a tatínka, zvolit si život a později naplnit své poslání. Můj výběr nebyl lehký. Dlouho jsem vybírala správné rodiče a nemohla se rozhodnout, koho zvolit. Dívala jsem se na životní příběhy mnoha lidí, ale nikdo z nich neměl život tak těžký, aby byl hoden mého výběru. Moje duše milovala bojovníky, a tím se může stát jen člověk bojující se svým vlastním osudem. A takového člověka moje duše našla.

Byl to velký bojovník, nemocný, který však bojoval a lidé ho milovali. Ano, tatínka jsem vybraného měla, a teď ještě vybrat maminku. Jako muzikant měl mnoho žen, krásných, a vybrat tu, jež by byla hodna stát se mou maminkou, také nebylo lehké. Mohl si z nich vybrat tu pravou, neboť mnoho z nich bylo komických, ale žádná z nich nebyla jeho anam carou, tedy polovinou duše. Tu v tomto životě potkat neměl, proto byl výběr těžší.

Zvolila jsem ženu povětrnou, toužící po majetku, slávě a penězích. Pak byl cesta do těla jednoduchá. Stačilo počkat na vhodný okamžik. Cesta z chrámu Grimmolia byla volná a má duše za pomoci andělů vstoupila do počatého tělíčka.

Říká se, že si můžeme vybrat přátele, ale rodinu si vybrat nemůžeme, rodiče už vůbec ne. Ale opak je pravdou. Rodiče své vybrali jste si sami.

Až jednou bude se vám zdát, že vaši rodiče by na vás měli být hodnější, měli by si vás víc všímat, měli by vás pochopit, uvědomte si, že jste si je vybrali a vaše duše znala jejich kladné i záporné stránky.

I já se někdy ocitám na rozcestí života, kdy zvažuji, co mě naplňuje, a co ze svého života pustím. V lásce mám jasno, tam určitě měnit neplánuji, tam jsem skutečně šťastná.

V práci nebo spíš v pomoci občas se ale na takovém rozcestí ocitnu, kdy přemýšlím, jak dál. Jsem člověk, kterého musí bavit to, co dělá. Upřímně, někdy mám pocit, že lidé žijí podle předpovědí a zapomínají na svůj vlastní život. Neumějí se sami rozhodovat, a to se je snažím učit. Někdy je dobré zjistit, co nám osud přichystal, v čem jsme dobří, jakou životní cestou bychom se měli vydat. Získat jiný náhled na svůj vlastní život. To je v pořádku. Ale ptát se, jak se nakonec zachováme, mi přijde jak tahat za nitky loutku. Nejvíce mě vyčerpává, když se lidé se svými otázkami točí stále kolem dokola, dokud nedostanou odpověď, kterou chtějí slyšet. A ode mě ji jen tak neuslyší. Proto mě občas, čas od času, přestává naplňovat výklad budoucnosti. Ale když začnu váhat, dostávám spoustu krásných emailů, a to mě dokáže zase nakopnout. Pak mi stačí pár dní vypnout, abych zase nabrala sílu, protože vím, že to, co dělám, má smysl. Vím, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, ale stejně to člověk nevzdává. A to je vlastně to, co řešíme na svém rozcestí života. Ono nevzdat se a pokračovat je někdy složitější než opustit vše, spálit za sebou mosty.

Nejsme dokonalí, tak jsme se ani nenarodili, a i ten život v dokonalosti by byl nudný, váhy musí být prostě vyvážené. Stejně jako má každá mince dvě strany, jako je dobro a zlo, tak i my čas od času váháme v tom svém nezaváhání.

Určitě vždy přemýšlím, co mě tedy naplňuje, co má smysl, do čeho vkládám celou svou energii, a co je na čase vypustit. Tak čas od času tu něco také nenajdete, na co jste byli zvyklí a i v hojné míře objednávali. Není to o tom, že by o konkrétní výklad nebo službu nebyl zájem, právě naopak, ale jde o mé pocity. Vše dělám s nejlepším vědomím a svědomím, a pokud jsem já sama spokojená, pak je to v pořádku. Pokud však začnu o konkrétním výkladu nebo službě pochybovat, tak jí prostě vypustím a pošlu do věčných lovišť. Někdy na pár měsíců, někdy na pár let, někdy navždy. Někdy je to jen obdobím. Ale vždy do všeho jdu naplno, a pokud cítím, že tam nedám sama sebe celou, tak to pro mě ztrácí význam. Někdy se v noci vzbudím a vím, co musím udělat. Tak to prostě udělám. Protože cítím, že tak je to správné.

Neměli bychom podceňovat vnuknutí andělů, které má občas každý z nás. Ale měli bychom zvažovat, co je od andělů, a co nás jen vede do propasti. Protože i takové pocity může zažít každý z nás.

Přeji vám, abyste nezůstávali na svém rozcestí dlouho a pustili se vždy tou správnou cestou životem.

Je to už déle, co můj tatínek odešel k andílkům. Nepřála bych nikomu z vás, najít tělo toho, koho tak milujete. Byl to zvláštní pocit, najít tatínka, jak leží na zemi, se sinalou tváří. V první chvíli jsem ten mrtvolný zápach vůbec necítila, jako bych měla všechny čichové buňky ochromené. Měla jsem velké štěstí, že tam byl se mnou můj miláček. Policie i lidičky z pohřební služby byli naprosto super. Dívala jsem se na něho, a vypadal, jako když spí. Usmíval se. Neplakala jsem, ani jsem se nesložila. Ne snad proto, že bych ho nemilovala, ale protože jsem věděla, že už ho nic nebolí ani netrápí. Poslední přání mého tatínka bylo, aby stál do konce svého života na svých vlastních nohou, bez cizí pomoci, aby se dokázal o sebe až do poslední vteřiny postarat. A to se mu vyplnilo. Miloval lidi, rozdával radost všem kolem sebe. Vždycky věřil, že v každém z nás je dobro, které se u některých jen skrývá a čeká na vhodnou dobu, kdy je vypuštěno ven. Nikdy se neuměl pořádně zlobit. Bral život takový, jaký byl, a přijímal ho se vším všudy. Vy, kdož jste ho znali, a milovali, víte, že to byl anděl na zemi. A odešel mezi andílky, aby byl šťastný. Dívá se na nás všechny, a já bych si přála, a myslím, že je to i jeho přání, abyste zůstali takoví, jací jste, veselí a plni života. Rozdávejte kolem sebe lásku, pro sebe i pro něho. Nezlobte se na ostatní, protože to za to nestojí. Život je příliš krátký na to, abychom se na sebe zlobili. Važte si každého okamžiku, kdy můžete být se svými blízkými, protože nikdy nevíte, kdy to je naposledy. Přejte si, a jděte si za svými cíly, stejně jako to dělal on. I v těch zlých a ošklivých věcech hledejte to dobré, neboť ve všem je velký kus dobra, jen ho mnozí z nás nedokážou vidět. Vždy říkal, abychom nesmutnili po tom, co nemáme, ale abychom si vážili toho, co máme, neboť je hodně lidí na tom mnohem hůře než jsme my. A toto poselství mého tatínka bych vám ráda teď předala. Někteří z vás si z těchto slov vezmou hodně k srdci, někdo si nevezme vůbec nic. Dejte mu poslední dárek, vy všichni, jež jste ho znali, a přemýšlejte o těchto slovech. Vaše štěstí bude pro něho tím největším posledním dárkem. 

Tuto kamarádku mají mnozí z vás, co čtou tyto řádky. Ti, co ji za kamarádku nemají, mohou tento článek pochopit jinak, než jak je myšlen. Je to vlastně rada pro ty, jimž tato přítelkyně vstoupila do života, a ti již budou vědět, o čem zde píšu. Přítelkyně, která je pro ostatní lidi neviditelná, a přesto někteří, kdož ji nevidí, ví o tom, že vstoupila do našich životů, že je stále s námi.

Život je krásný i krutý zároveň. A přesto děkovat bychom za něj měli i přijmout to, co nám přináší. Dlouho chodila jsi kolem mě bez povšimnutí, a přesto chystala ses mi vstoupit do života. Přišel čas. Čas našeho přátelství, které potrvá navěky.

Otevřela jsem ti dveře a tys vešla. Beze slova, jen s úsměvem. Sdílíš se mnou vše, každý den, každou vteřinu. Jíš se mnou, spíš se mnou, raduješ se se mnou. Máš svou vlastní poličku v mé lednici. A nyní vlastně i v tvé. Někdy si i vjedeme do vlasů a popereme se. Ale život není jen o tom krásném, a každý mráček jednou odpluje a objeví se čisté, hřejivé slunce.

Tak plyne den za dnem a já tě miluji. Takovou, jaká jsi. Vidím v tobě dobro, které jsi vnesla do mého života. Naučila jsi mě dívat se na vše jinýma očima, naučila jsi mě, co je na světě skutečně důležité. Je to láska, práce, která naplňuje, přátelé. Dřív jsem toto možná viděla, ale často nerespektovala. Ukázala jsi mi radost i bolest, a já ti za to děkuji. Díky tobě vím, že pravé bohatství má člověk sám v sobě, ve svém srdci, v těch, kteří nás milují. Neměli bychom na ně zapomínat, neboť společné chvíle mohou být poslední.

Naše svíčka jednou dohoří, stejně jako našich přátel, i těch, kdož nás milují, a to, co zažijeme právě teď, odneseme si s sebou k andělům. Vzpomínky jsou to, co putuje s námi napříč našimi životy. Ty nám nikdo nevezme. Vše ostatní je zbytečné a malicherné. Život je příliš krátký a je třeba žít ho každým okamžikem. S těmi, které milujeme, a na které často zapomínáme. Odvoláváme se na málo času pro rodinu a přátele, ale čas máme jen půjčený, a záleží pouze na nás, jak ho využijeme.

Děkuji, že jsi vstoupila do mého života a ukázala mi pravou sílu lásky i vnitřní síly. Zůstaň se mnou v radosti i harmonii. A ty zůstaneš. Protože mě miluješ. A já tě přijímám takovou, jaká jsi. Hodnou, někdy vztekající se, někdy nevyzpytatelnou. Život není černý nebo bílý, je krásně barevný. A my dvě tyto barvy života budeme objevovat společně.

Vítej v mém životě. Pokud se jednoho dne rozhodneš odejít z mého života, budu šťastná. Pokud ne, jistě mi dopřeješ mnoho chvil štěstí, lásky a plnohodnotného života

Existují místa, která nás k sobě přitahují jako magnet. Místa s velkou energií, která volají na nás, kdykoliv projdeme kolem. I budovy mají svou energii, své duchy, nebo jen ducha jednoho. I ten nás k sobě může volat. V tu dobu naskakují nám myšlenky, co toto místo chce nám sdělit. Nejinak tomu bylo i se zahradním domečkem, který mě k sobě lákal.

Zvenku byl moc krásný, jeho energie sálala do všech směrů. Při vstupu dovnitř cítila jsem mnoho energií. Některé byly velice zmatené, jiné nádherné. Rozhodla jsem se tedy pomoci tomuto domečku. Uvnitř nebyl tak krásný, ale měl své kouzlo. Bylo zapotřebí odnést harampádí, skladované v něm mnoho desítek let. Žádné z těchto věcí nemělo krásnou energii, tudíž nezbývalo, než vše vyhodit. Byla tam směsice všeho, všechno zpuchřelé a zapáchající. Po vynesení všeho nepotřebného se domku očividně ulevilo, jeho energie náhle se pročistila.

Když byl prázdný, působil velice dobře. Bylo také zapotřebí vynést všechny pavoučky ven a zničit jejich domečky. Pavučiny byly nádherné a mě začaly téct slzy. Taková nádhera. Nic naplat, pavoučci musí si udělat domečky nové.

Seděla jsem ve stínu ořešáku a poslouchala nádherný zpěv ptáků. Letní vánek opíral se do listů a přírodní orchestr krásně ladil mým uším. Jen jsem tam tak seděla a vychutnávala atmosféru. Dva duchové sedli si vedle mě a vyprávěli své příběhy. Jeden z nich postavil i tento domeček a mluvil o každé cihle, plánu, nápadu. Bylo příjemné dozvědět se víc. A já chtěla vědět vše. Toužila jsem pocítit každou kapku potu, která prolila se při stavbě jeho. Poslouchala jsem, jak byl vybaven a pro koho byl postaven. Příběh malé, těžce nemocné holčičky, mě dojal. Bylo to její království, místo, kde povídala si s andílky a kde zapomínala na svou bolest. 

Je nějaký tunel, nějaké světlo? Co se vlastně děje ve chvíli, kdy se ocitnete na rozhraní života a smrti?

Takovým zážitkem jsem si prošla ve 4 letech, kdy byla jsem téměř na druhé straně a ještě částečně na této.

Nejprve jsem procházela vodou (není divu, když se člověk málem utopí, tak je jasné, že duše jde z těla přímo do vody), než jsem se vznášela nad vodou, kde je duše téměř bez tíže. Můžete létat, můžete ve vzduchu jen tak stát, můžete chodit po vodě. Můžete si i lehnout na vodu, aniž byste se potopili (tato schopnost mi od té doby zůstala, možná jako dar, i když nevím, jak toho využít, ale krásně se na vodní hladině medituje).

Žádný tunel, žádné světlo. Jen spousta andělů se kolem Vás vynoří, a vy se díváte na své tělo. Vidíte ho z výšky, andělé nesou Vás na svých křídlech a promlouvají k Vám. Nejsou to jen andělé, ale také jiné bytosti, které vidíte a slyšíte. Díváte se na to, jak se Vás snaží ostatní zachránit, pláč těch, kteří Vás měli rádi.

Dívala jsem se na desetiletého chlapce, který mě vytahuje z vody, pokládá na zem a sbíhají se další lidé, včetně mého taťky a sestry. Sestra sedí a pláče, křičí, ať mě vzbudí. Nějaký muž se nade mnou nadklání a začíná masírovat srdce a začíná s umělým dýcháním. Ještě je duše hodně spojená s tělem, ještě jsou tam vazby. Cítím tlak na hrudi, cítím vítr v místě, kde tělo má plíce. Bolest přichází. Velká bolest, jak násilím je duše vtahována zpět do těla. Bolí to, jako kdyby vás zalehl slon. Cítím velkou tíži a bolest. Ta cesta do těla zdá se být nekonečná, bolest zdá se být nekonečná. Duše pomalu sestupuje k tělu, milimetr po milimetru. Jsem nad tělem sotva pár metrů, ale cesta zpět do těla trvá několik minut.

Konečně úleva. Nadechuji se a vykašlávám vodu z plic. Jde mi z nosu i z pusy. Ta pachuť je strašná. Pachuť smrti i života. Dostávám mnoho darů shůry, některé jeví se spíše jako prokletí než jako dary, ale přijímám je. Bílé světlo na konci tunelu, ani tunel jsem však nezahlédla. 

Každý člověk má své šťastné číslo, číslo, které se mu stále opakuje, souvisí s mnoha událostmi v životě.

Když vezmu mého tatínka, a jeho šťastné číslo 17:

sedmnáctého prožíval: seznámil se s mojí mámou, rozvedl se, založil svou kapelu, zemřel. Toto číslo ho tedy provázelo životem.

Já mám také takové své číslo, a tím jsou tři osmičky. Najdete je v mém IČu, v narození, v telefonním čísle, pokud převedu svou webovou stránku a email do číslic, i tam jsou tři osmičky. Toto číslo mě tedy provází celým životem.

Číslo 8 je číslem hojnosti a hojnost, to nejsou jen peníze, ale je to také láska a štěstí. Ležatá osmička pak značí nekonečno, něco, co trvá navždy. Štír spadá do osmého domu zvěrokruhu. V numerologii je osmička nejmocnějším číslem. Je v něm zakotven úspěch, láska i sex. Je to číslo spravedlnosti a rovnováhy, jak můžeme vidět v tarotech. Je v něm bojovnost a schopnost překonávat jakékoliv překážky.

Je to dobré karmické číslo, představuje dary karmy, a andělé ho milují. Neboť v andělském světě je toto číslo spojeno s energiemi, pozemskými i vesmírnými, velké vnitřní síly.

A jaké je vaše osobní šťastné číslo? Opakuje se ve vašem životě?

Letos jsou neúměrná vedra, lidé padají jako švestky. Zvykli jsme si na tepla, starší lidé kolabují, ale letos již omdlévají i děti z veder, což určitě není v pořádku, neboť ti mají dostatečný pitný režim.

Holčina, cca 12 let, přišla s tatínkem za mnou, aby si vybrala nějaký přívěsek z minerálu a kamínek. Vše probíhalo zprvu v pořádku, zastavili se u stánku, protože nás viděla z okna. Taťka jí tedy vzal pro kamínek, a když měla vybráno, omdlela z vedra.

Okamžitě jsme jí s Míšou běželi pomoc, a doporučili tatínkovi, aby jí vzal domů, kdyby se to opakovalo, ať volá záchranku, když ji nechtěl volat hned. Tatínek byl z toho také pěkně vyděšený, ale nakonec zvládli dojít domů do postele.

Tady jde vidět, že nic není potřebné v těchto vedrech, jako být v chládku, dodržovat pitný režim a zbytečně se nevystavovat slunci a vedru. 

Jsem velice ráda, že se na mě také obracíte, abych spolupracovala právě s Vámi, těší mě to, ale opravdu mi posíláte žádosti o spolupráci zcela zbytečně. Za poslední měsíc mi přišlo 12 nabídek, a v průběhu 9 let Vás bylo nespočet, a já skutečně nemám zájem s nikým spolupracovat za jistě velké peníze (pro Vás i pro mě). Lidičky, kteří mě chtějí oslovit, si mě vždy našli, nebo dostali od někoho doporučení, a tak to také zůstane. Proto Vás žádám, neoslovujte mě s těmito žádostmi, neboť na žádnou takovou žádost od Vás nepřistoupím. Děkuji za pochopení a přeji Vám mnoho úspěchů v lovení věštců.

Každý člověk se čas od času dostane na rozcestí, kdy přemýšlí, jak se má rozhodnout, nebo jakou cestou se má dát. Někdy člověk míní, a Bůh mění. Také já nejsem výjimkou, a občas přemýšlím. Občas nad tím, co mě naplňuje, a co už mi radost nepřináší. Ale většinou jen nad dokonalostí, nebo vylepšením.

Vyhlédla jsem si krásnou pracovnu, nu což, když už chci rekonstruovat pracovnu, tak ať je také dobře vybavená, nově. Nemám moc ráda moderní styl, líbí se mi 17. století, ale to o mně ví snad každý. Tak jsem si vyhlédla krásnou pracovnu na lvích tlapách, v zámeckém stylu, s erby a hlavami panovníků. A zde vlastně začalo mé dilema. Koupit nebo nekoupit?

Nad cenou většinou ani nerozmýšlím, buď se mi něco líbí, nebo se mi to nelíbí. A pak příliš o ceně nediskutuji. Je pravda, že za cenu pracovny by bylo luxusnější nové auto, ale i tak jsem o ní uvažovala. Nemohu říci, že by se mi nelíbila. Mám však jiný problém, který je třeba rozlousknout, nebo spíš se s ním poprat. Jsem narozená v ascendentu Lva, což by bylo plus k této pracovně, ale na druhou stranu se mi s lidmi narozenými ve Lvu strašně špatně pracuje. Jediného člověka, kterého vystojím, nebo spíše dva, je můj bratr a má sestra, které se ve znamení Lva narodili. Jinak mi moc lidé narození v tomto znamení nesedí. Prostě si k nim nedokážu najít cestu, nedokážu se na ně napojit. Je to blok od malička, nebo z minulých životů, ale prostě to tak je. A to je právě to dilema. Mít pracovnu ve stylu Lva, nebo se spíše poohlédnout po něčem jiném? Opravdu zatím nevím, jak se rozhodnout. Nebo si mám splnit se, a stylizovat pracovnu do živého hřbitova, se sedačkou ve tvaru polstrované rakvičky? To byl můj sen už od malička, mít pracovnu ve stylu zámeckého hřbitova, asi jsem trošku blázen, ale hřbitovy mě fascinují od malička. Je tam klid a krásná atmosféra. Dívat se, jak se tam duchové prohání, což u nás v domě není o toto vůbec nouze. Do karet nahlížet nechci, andílků se ptát také nechci, protože ti jsou tou pracovnou nadšení. Ale vždy jsem volila takový nábytek a místo, abych se tam cítila dobře, a nejen já. Tak snad to rozlousknu do doby, než bude má pracovna hotová tak, jak si ji představuji, s nebem nad hlavou, útulná a přitom krásně strašidelná.

I na mě dolehne čas od času celková vyčerpanost organismu, i když mi andílci dodávají sílu, jak mohou. Jsou to mí rádcové a já jsem za ně moc ráda. Signály těla i jejich rady není radno brát na lehkou váhu. Ono se řekne vyčerpanost nebo syndrom vyhoření, ale člověk to nebere vážně, dokud se s tím také nezačne potýkat.

Být vymačkán jako citrón není nic příjemného. Ráda Vám pomáhám, ale už je na čase si uvědomit, že jsem také jen člověk. Dlouhých 11 let jsem nedokázala nikomu říct ne, nebo nezvednout telefon třeba ve 3 ráno. Ale při té pomoci člověk zapomíná především na sebe, na svůj odpočinek, čas pro rodinu a přátele. Tak i já se to musím postupně učit, ale ten time management mi dává ještě nyní pořádně zabrat.

V tu chvíli nepřicházejí znamení jen tak sami od sebe. Michael, můj strážný andílek, mluví ke mně dost často, ale někdy ho prostě neposlouchám, až se mi musí připomínat. Je zvláštní, kolik lidí v jednu chvíli zalarmuje, a ti mi poskytují vzácné okamžiky i malé dárečky, pro ně malé, pro mě mají strašně velkou cenu. Jako naposledy jsem dostala krásný amuletotalisman právě se jménem archanděla Michaela. Donutilo mě to více soustředit se na jeho slova, číst mezi řádky, udělat, co je správné a k čemu mě dlouho nabádá. Není to tak jednoduché, když mám štíří ocas, tedy i svou tvrdohlavost. Ale zaplať pán Bůh právě za tyto lidičky, které mi Michael sesílá, abych si uvědomila, co se po mně nyní žádá. Samozřejmě vzdorovat nebudu. Obnáší to s sebou být nejen Vám na blízku, ale také mé rodině a přátelům. Mám Vás všechny moc ráda, děkuji za Vaši trpělivost, kterou jste projevili v době, kdy já sama jsem byla s energií na nule. Opět mám tedy dostatek energie, ale budu jí trošku šetřit, přeci jen není dobré vyjet nádrž až do poslední kapičky.

Také já musím poslouchat andílky, naslouchám jim, procházím čas od času duchovními dny. A v těchto dnech přijala jsem tento vzkaz:

"Nasloucháš lidem, však všechny uspokojit nemůžeš. Dívej se na své stránky našima očima. Oklopeni jsme žlutooranžovou září, která hřeje mnohé lidi, aniž by si to uvědomovali. Zkus se nad tím zamyslet a jednej dle svého srdce, ne dle přání lidí, neboť každý z nich má jinou představu a všem se zavděčit nemůžeš. Již jsi to poznala také sama. Mnoho prožíváš přání lidí, ráda bys, by všichni byli šťastni, však každý člověk musí ke svému štěstí dojít. Je to stejné, jako diskuze, o kterou nás žádáš, však mnoho zloby a málo lásky v ní bylo, proto zvaž dobře, zda nenávist je třeba rozsévat diskuzí mezi lidi, nebo ponecháš jim svobodnou vůli rozhodování bez této diskuze. Lidé nyní potřebují zklidnit svou mysl, proto uvedena budeš do nejsilnějších ozdravných meditací, které následně předáš lidem, to je tvůj hlavní úkol. Diskutuješ s námi o penězích, nechceš zpychnout, však pýcha v tvém srdci není. Toto bylo vždy na tvém zvážení. Vše musí mít svou protiváhu, dávání i braní. Poukazuješ na chudobu kněží a Božích služebníků, však otevři oči. Honosí se velkolepými stavbami, svatyněmi, oděvy. Ne, chudoba v tom není, a k chudobě nebyl nikdo odsouzen. Kdo žije v chudobě, má na sobě pracovat a nebránit prosperitě, aby vstoupila. Tedy, pokud budeš chtít ulevit lidem tímto směrem, je to zcela na tvém uvážení. Procházíš nyní očistou, kdy jen svaté plody přijímáš a vše ostatní je ti nyní cizí. Nečiní ti to žádné problém, neboť zcela ses odevzdala do našich rukou. Tak, jako procházíš očistou těla, mysli i duše, projdeš očistou pomoci. Některé služby, které byly ti dovoleny poskytovat, nyní nejsou potřebné. Tak, jako nyní loupeš svůj pomeranč a slupky odhazuješ s lehkým srdcem, přesně tak odhoď také to, co není potřebné. Tak, jako přijímáš plody, které jsou důležité pro tvůj život, tak budou ti přidány služby, které zařadíš do své nabídky, a tím také do naší, neboť tys jen prostředníkem Boží vůle a naší pomoci. Poskytneme ti návod na stavbu pěti svatyň, spojených v jednu, které umístíš na předem daném místě v přesném pořadí, pro lepší napojení lidí na jejich vlastní podstatu, ale také pro spojení s námi. Chceme být lidem blíže a pomáhat více, než doposud. Až bude vše dokončeno, pak bude dokončen proces tvého léčení. Změn v tvém životě nebude mnoho, stačí naslouchat našemu vedení, však dbej přísně dodržovat svaté dny jen pro sebe, modlitby, svou rodinu, i ona potřebuje tvou pozornost. Sedmý den odpočíval náš pán po své práci, byl to svatý den klidu, dodržuj ho tedy velice přísně, věnuj se v tento čas modlitbám a vlastním meditacím. Dny Slunečního anděla věnuj se pouze přáním lidí, předej nám je právě v tyto dny. Ostatní rozvržení času je jen na tobě, neboť čas není důležitý, důležitá je láska a pochopení. Ve dnech, kdy svítí slunce, věnuj se pouze dvěma obřadům, ať nejsou lidé zmateni, který zvolit, a účelům těchto obřadů. Vyvaruj se však lidí, kteří nestojí skutečně o naši pomoc, a jen ti ubírají energii, kterou do tebe vkládáme.

Můj tatínek se narodil jako čtvrté dítě mé babičky Marie Barbory a mého dědečka Heyndricha. Dědu jsem nikdy nepoznala, zemřel dřív, než jsem se narodila. Oba byli pokřtěni v římskokatolické církvi, a tak je pochopitelné, že i můj tatínek byl pokřtěn. Narodil se s velkým postižením, a přesto měl vždy dobrou náladu. I v dobách svého mládí, kdy byl upoután více než přes rok do sádrového lůžka. Nikdy neztrácel smysl pro humor, vždy, i přes své bolesti, měl úsměv na tváři. Aby také v životě něco dokázal, začal hrát na kytaru a v průběhu 10 let se naučil hrát na 7 hudebních nástrojů. Všem kolem sebe dokazoval, že smysl pro život a dobrá nálada se najde i v těch nejtěžších chvílích.

Vždy mě ve všem podporoval, a vždy se sám o sebe dokázal postarat. Až do poslední chvíle. Rozdával lidem radost a dobrou náladu, dával jim naději, že vše se v dobré obrátí, pokud člověk skutečně věří. Dokázal, že nic není nemožné, a i přes nepřízeň osudu se dá smát a šířit kolem sebe radost.

Nikdy mě nenechal ve štychu, vždycky stál za mnou, věřil mi a pomáhal mi, i když jsem o to někdy nestála. Miloval život. Nikdy neříkal, že je prokletý, že život nemá cenu, nikdy si nestěžoval, i když trpěl bolestmi. Nikdy nikoho svým zdravotním stavem neobtěžoval. Lidé si ho pamatují usměvavého, hýřícího pozitivní energií.

Na poslední cestě ho vyprovodila celá jeho kapela, které byl nejen členem, ale také manažerem, mnoho jeho přátel a také rodina. I když si obřad nepřál, všichni dostali možnost se s ním rozloučit. Nyní bude odpočívat po boku své maminky, tak, jak si to přál.

Přišla také jeho pomoc z nebe, kdy se zdálo, že se vše bude protahovat, zařídil, by vše proběhlo v neuvěřitelné rychlosti. Moc bych chtěla poděkovat všem, kdož mi pomáhali ve vyřizování všeho potřebného. Moc to pro mě znamená.

Tati, ať je ti tam nahoře dobře, vím, že mi budeš pořád pomáhat a chránit mě, tak, jako jsi to dělal za svého života. Miluju tě. 

Ctím astrologii, neboť vím, že se tam ukrývá mnoho pravdy. A protože se jí také zabývám již dlouho, vím, že astrologie nám pootevře náš svět, náš život zhruba na 70%. A proto jsem požádala také já jiného astrologa, kterého si vážím, aby mi vypracoval rozbor osobnosti právě z pohledu astrologie. A tento rozbor osobnosti bych také ohodnotila zhruba na 70%, některé věci v něm pravdivé nejsou, většina však ano. Pokud chcete do tohoto rozboru nahlédnout, máte možnost.

Předmluva

Narození každého člověka je provázeno souborem aktuálních planetárních konstelací, které každému zrozenci vtiskují originální kombinaci charakterových vlastností. Tyto planetární konstelace se nazývají aspekty a zmiňuji se o nich proto, že se s tímto slovem budete setkávat v textu.

Slunce ve Štíru a Měsíc v Panně
Nikdy není pochyb o Vašem stanovisku. Vaše duševní aktivita, Vaše vědomí světa, který Vás obklopuje, a Vaše ochota vyjadřovat to, co si myslíte a cítíte, zabarvují Vaše názory úžasnou upřímností. I když Vás snad diplomacie nabádá k ovládání ve výrazech, víte velice dobře, co si myslíte. Kohokoli jiného můžete oklamat, ale sama sebe nikdy. Máte výrazné rozumové nadání a Vaše názory jsou tak silně osobní, že pro Vás bude nejlepším povoláním nějaká umělecká dráha, kde budete moci vyjádřit sebe sama. Vaše ctižádost se týká spíše výrazu, jistoty a osobního uznání než moci a autority, a ať dosáhnete jakékoli moci, bude to spíše vliv na myšlení druhých než nadvláda nad jejich činností. Vědomí světa Vám dodává výřečnost ve vyjadřování politických názorů. Jste reformátorka, ale spíše v intelektuální než společenské rovině - chcete totiž přimět lidi k myšlení a na jiných necháváte, aby je živili a vládli jim. Citově jste vášnivá a přitažlivá se značnou dávkou sexuality. Máte zvláštní druh věrnosti, který nezabraňuje občasným úletům, ale obvykle se zase vrátíte "do hnízda". Působíte na druhé magickou přitažlivostí a nedokážete odolat, abyste nevyzkoušela svou moc, což Vám může přinášet problémy, přestože se z nich většinou dostanete bez úhony. Nesnášíte, když se někdo šťourá ve Vašich soukromých záležitostech a bráníte se všem snahám o čmuchání ve svém soukromí. Na druhé straně nesmírně ráda nasloucháte klevetám a dokonce je předáváte dál - ovšem ne vždy s dobrými úmysly. Umíte být velmi kousavá a když chcete, jste schopna nenávidět i milovat zároveň. Vaše jedovaté poznámky v sobě mají jistou chladnou nestrannost, která jim dodává větší účinnost. V každém případě jste velmi kritický člověk, jak vůči druhým lidem, tak v abstraktních, uměleckých nebo literárních záležitostech. Máte v sobě něco z gurmána, milujete jídlo a pití a všechny krásné věci života, oddáváte se jim s nezávislostí, která neodporuje diktátu dobrého vkusu a všeobecně uznávaných zvyklostí. Máte určitý smysl pro hřích, ale značný cit pro názor veřejnosti a většinou se Vám daří udržet si dobré mínění okolí a všechno Vám prochází.

Slunce konjunkce Venuše
Jste populární, oblíbená u druhého pohlaví, máte výraznou osobnost se silnou přitažlivostí a plamenem vášně, který vyvěrá z dobré nálady, jakéhosi všudypřítomného optimismu a dobrého kamarádství. To Vám přináší mnoho obdivovatelů, kteří mají dobré finanční a společenské zázemí: ženy s tímto aspektem se obvykle vdávají do vyšší společenské vrstvy - ovšem bez lásky, takže obvykle kráčí k oltáři se svým šéfem nebo jeho synem. Tento aspekt propůjčuje Vašemu vzhledu zvláštní romantické kouzlo, protože máte příjemný vzhled a Váš idealismus z Vás přímo čiší a vytváří kolem Vás magickou auru. Je to sexuální přitažlivost, ale navíc ještě něco idealističtějšího - romantického. Milujete krásné věci a máte vybraný a nesobecký vkus. Tento aspekt má velice posilující vliv v citové i materiální oblasti.

Slunce konjunkce Mars
Vyznačujete se jistou odvahou, pohotově říkáte své mínění a nejste příliš taktní. Neznáte význam slova strach - ani v tělesném, ani v psychickém slova smyslu. Zaútočila byste holýma rukama na lva nebo byste si troufla diskutovat o právní záležitosti na půdě nejvyššího soudu se stejnou, až agresivní vírou ve vlastní schopnosti. Je to obdivuhodné, ale není to vždy rozumné. V důsledku nemoudré volby protivníků Vás provází hodně porážek (verbálních i jiných), a proto si stále musíte dávat pozor, abyste se nesnažila prorazit zeď hlavou. Jste člověk, který se nevzdává, i když je pod tvrdým tlakem okolí. Máte nesmírnou duševní i tělesnou energii a není dobré, když se Vaše schopnosti deformují kvůli svárům nebo se Vaše síly rozmělňují ve výbušnosti. Tato Vaše impulzivita může přinášet problémy s muži. Sebekontrola by proto měla být Vaším ustavičným cílem v osobních i obchodních záležitostech, a když jste v pokušení udělat nebo říct něco smělého, měla byste si neustále připomínat, že "jen blázni se vrhají tam, kam se andělé bojí vstoupit". Vaše výrazná osobnost a rychlé myšlení Vás dovedou daleko, ovšem pokud se naučíte překonat zvláštnosti své povahy.

Slunce trigon Saturn
Jste vážná, bez známky sklíčenosti nebo deprese, a jste schopna soustředěného úsilí. Dveře se Vám samy otevírají a příležitosti se Vám přímo nabízejí nebo si je snadno vytváříte, díky čemuž se můžete těšit na značné štěstí. Vaše vitalita a vůle stoupá s časem, životní postup je pomalý, ale stálý, a ve zralém a pozdním věku se můžete dočkat značných úspěchů a poct. Pozor ale na sklon k relaxaci, způsobující absenci směru a záměru. Tendence tohoto aspektu také může někdy vést k samolibosti, domýšlivosti a pýše, a tím pádem k zcestnému ventilování ctižádosti a energie.

Měsíc semikvadratura Merkur
Jste hovorná, výřečná a vtipná. Možná nemáte cvičenou mysl, ale to Vám nezabrání, abyste se nezabývala duševními záležitostmi - buď je to Váš koníček, nebo přímo způsob obživy. Co Vám chybí na vytrvalosti, to nahrazujete hbitostí a pohotovostí. Tento aspekt Vás může dovést do sfér, kde se hodně píše nebo mluví, a kde je přínosem vtip, chytrost a schopnost na všechno odpovědět. Někdy ale máte sklon hovořit až příliš a musíte pěstovat rezervovanost v řeči, protože když si necháte určité věci jen pro sebe, napomůžete tím jejich rozvoji. Plýtváte duševními silami, když všechno zveřejníte. Nemáte příliš vytříbené logické uvažování a musíte se vědomě a důsledně snažit držet hlavního proudu diskuse. Potřebujete značný duševní trénink, kterému jste se pravděpodobně vyhýbala již od útlého mládí. Pravděpodobně "kloužete" jen po povrchu věcí a pomáháte si spíše vtipem než intenzivní pílí, ale se svou chytrostí, vtipem a přizpůsobivostí si docela dobře vystačíte.

Měsíc sextil Mars
Máte aktivní myšlení - ostré, rychlé, sarkastické - a výstižně se vyjadřujete. Máte agresivního ducha, který se může a nemusí projevit ve Vašich činech, ale dodá křídla Vašim plánům a rozlet Vašim myšlenkám. Dobře ovládáte své vášně, které jsou silné a používáte svůj hněv k dobrému účelu. Jste nebezpečný nepřítel, protože držíte svůj plamen vášně na uzdě a dokážete ho zaměřit přesně na cíl.

Měsíc opozice Jupiter
Jste usměvavá a srdečná, tolerantní vůči ostatním i vůči sobě. Jste typem bezstarostného člověka, který bere lidi takové jací jsou, a díky tomu jste velmi oblíbená. Jste optimistická ve finančních záležitostech a máte pocit, že Vaše peněženka bude stále plná, ovšem extravagance, která z toho pramení, může ohrozit Vaši materiální situaci. Pravděpodobně máte jisté světské statky, ale to samo o sobě pro Vás neznamená žádnou jistotu - peníze přicházejí a odcházejí, aniž by Vám působily velké starosti. Toto je jeden z požitkářských aspektů, což je spojeno také s touhou po bohaté a luxusní stravě, takže pozor na přejídání a z toho vyplývající zdravotní potíže.

Měsíc kvadratura Neptun
Tento aspekt oslabuje Vaše tvůrčí nadání, způsob myšlení a vyjadřování, protože vnáší nerealistickou notu do Vašich představ a praktické záležitosti zahaluje mlhavými a nejasnými konturami. V obchodním počínání, myšlení i v lásce musíte stát pevně nohama na zemi, protože se nadmíru zhlížíte v oblačným dálavách. Jste schopna snít s otevřenýma očima a vymýšlet smělé plány, které by byly báječné, ovšem pokud byste je Vy (ale Vy raději ne), nebo někdo jiný mohl uskutečnit. To dodává Vaší povaze jistý naivní půvab. Dokážete věřit na víly a duchy, stejně jako jiní věří nějakému politikovi či hrdinovi, a Vaše ustavičná láska k mystice bude fascinovat Ty, kteří milují nevinnost, dětinskost a nezkaženost. Ale to všechno Vám příliš nepomůže ve skutečném světě a nepraktický přístup k mnoha věcem bude stát v cestě Vašemu rozvoji, dokud se pevně nepostavíte na zem a nezvolíte si reálný cíl.

Merkur konjunkce Uran
Máte ostré, skvělé, kritické myšlení se silnou zálibou v technice. Milujete konverzaci na úrovni, dobrou četbu i drama. Pravděpodobně se vypracujete do úctyhodného a autoritativního postavení v oblasti kritiky, umění nebo techniky. Váš způsob řeči je dynamický a řízný, někdy trhaný, ale slova vycházejí s úsečnou rychlostí a nevysvětlitelným půvabem. Nechodíte kolem horké kaše, ale Váš úsudek nese známky jisté objektivity, která zmírňuje Vaší ostrost. Jste schopna značné rozvahy v duševních procesech a uprostřed citového víru dokážete myslet rychle a s krajní logikou. Jste individualistka a usilujete o realistické uspokojení své individuality. Jste neústupná, ale vážíte si názorů druhých, i když s nimi nesouhlasíte.

Venuše konjunkce Mars
Jste nesmírně přitažlivá pro druhé pohlaví. Toto je aspekt těch, kteří mají kouzlo osobnosti. Druzí ho mají také, ale Vy ho máte v nesmírně přitažlivé formě a nikdo Vám ho nemůže vzít. Máte rovněž štěstí ve finančních záležitostech, i když ráda utrácíte peníze a možná ne vždy zrovna prakticky. Zdá se, že jste chráněna před nouzí navzdory skutečnosti, že Vám peníze prokluzují mezi prsty. V milostných záležitostech jste citlivá, i když v sobě máte jistý tvrdý rys, který může dovádět partnera a Vaše obdivovatele k zoufalství. Uvědomujete si své schopnosti a neváháte je využít. Toužíte po obdivu, vzrušení a pochlebování, ale především potřebujete oddanost jedné osoby - to znamená pokaždé jedné: nejste totiž stálá v přísném smyslu tohoto slova. Možná se považujete za vzor oddanosti a věrnosti, ale to Vám nezabrání ve flirtování, když na to máte náladu. Toto je výborný aspekt pro jednání s velkými skupinami lidí a pro uměleckou práci jakéhokoliv druhu. Ve Vašem způsobu vyjadřování je jistá ohnivost, která dokáže zaujmout fantazii publika, a Vaše přitažlivost může mít za příznivých podmínek velmi rozsáhlý vliv. Na druhé straně Vám Vaše city mohou působit problémy a značný žal. Dlouho Vás tíží zklamání v nějaké milostné záležitosti a nedovoluje Vám těšit se z obdivu, kterého se Vám dostává. Musíte si dávat pozor, aby Vás trochu nedospělý postoj k lásce nepronásledoval až do zralého věku. Jste jednou z těch, které jsou stále mladistvé - jen si dejte pozor, abyste nebyla stále dětinská!

Venuše trigon Saturn
Tento aspekt poskytuje stálost Vaší citové povaze a kdykoli Vám umožní ustálit svůj život a zotavit se z případných výkyvů. Pod Vašimi největšími zmatky se vždy bude skrývat stoický klid, poskytující Vám pevnou základnu, na které kdykoli znovu vybudujete jak citovou stabilitu, tak materiální statky. Toto je jeden z nejlepších pasivních faktorů pro štěstí, dodávající sebedůvěru a zdravý rozum. Máte mimořádný obchodní úsudek a díky konzervativní a rozumné taktice si pravděpodobně vybudujete velké bohatství.

Mars trigon Jupiter
Toto je jeden z aspektů naznačujících bohatství - buď zděděné nebo získané vlastním přičiněním, případně obojí - a může být také indicií výhodného sňatku. Toto není aspekt šetření a hromadění peněz, protože materiálně se pouštíte do velkorysých věcí. Značná odvaha Vám přináší příjmy a jistotu. Jste tak trochu hazardní hráčka, schopná dát do hry všechno. Máte značné štěstí, které může ovlivňovat Vaši chuť riskovat. Vaše obchodní instinkty jsou správné. Máte solidní finanční základnu a jste schopna k ní stále přidávat.

Mars konjunkce Uran
Máte silnou osobnost a jste trochu chladná a neosobní. Vaše předsudky vůči životu jsou spíše duševní než citové, jste schopná a rychle vnímáte. Nejlépe se Vám bude dařit, když budete pracovat v neosobních záležitostech, protože Vaše city jsou nepřesné a nespolehlivé. Tento aspekt produkuje dobré vůdce, učitele a vládní úředníky. Osobní úvahy neovlivňují to, co musíte udělat. Dokážete být tvrdá a dokonce krutá, pokud to vyhovuje Vašim záměrům. Zatímco v teorii a vůči skupinám můžete být milá, umíte být nepříjemná v osobním jednání a zraňovat ty, kteří Vás milují. Vašimi city proniká jistá nepoddajnost a máte potíže s uvolněním. Často vybuchujete.

Jupiter kvadratura Neptun
Jste vizionářka, idealistka ve věcech filozofie a náboženství, s poněkud mlhavým a nelogickým přístupem k abstraktním záležitostem. Jste schopna věřit věcem, které vůbec nikdy neexistovaly. Ve Vašem myšlení se projevuje mystický ráz a mezi Váš zrak a vnější svět se vtírá závoj nereálnosti. Vaším ustavičným cílem by měly být konkrétní důkazy a měla byste zapomenout na princip víry jako na "důkaz nespatřených věcí", neboť jste příliš ochotna věřit, a proto si musíte pěstovat skepticismus. V materiálních a osobních záležitostech to z Vás činí naivního člověka a občas jednáte na základě předtuch nebo inspirací, které Vás mohou přijít pěkně draho. Držte se raději dál od seancí, spiritualismu, abstraktní filozofie a náboženství, a držte své myšlení, emoce i obchody přísně při zemi.

Jupiter kvinkunx Pluto
Vaše víra v sebe sama je mocná a pomáhá Vám k bohatému a naplněnému životu. Druzí nemusí chápat Vaše cíle, ale dodávají Vám vytrvalost potřebnou k dosažení odměny, kterou chcete za svou tvrdou práci. Veškerý vnitřní potenciál a každý kousek Vaší energie je nasměrován k úspěchu - ale podle Vašeho pojetí. Pravděpodobně nebudete automaticky akceptovat odměnu nebo ctižádost, kterou svět považuje za důležitou. Děláte si vlastní plány a nemáte ráda, když Vám v nich něco překáží. Váš bystrý úsudek plodí rozumná rozhodnutí, ale i když jste ochotna dávat rady, nejste ochotna je přijímat. Snahy o sebezdokonalování Vám pomáhají měnit se, což Vám velice prospívá v dosahování konečných cílů. Vaše náboženské nebo filozofické ideály pramení ze zkušeností a přispívají k Vaší touze žít co nejplněji.

Neptun sextil Pluto

Myšlenky, které Vám vštípili rodiče, společnost a církev, budou během Vašeho života prodělávat podstatné změny, až se stanou duchovní a filozofické názory charakteristickými pro Vaše myšlení. Tento druh tvůrčí přizpůsobivosti Vám dodává schopnost zříci se sobeckých cílů a zaměřit svoje úsilí na blaho všech.

Můj život skládá se z různých změn, což můžete pozorovat i na těchto stránkách. Změna je život, a vše, co člověka stahuje dolů, z čeho nemá radost, měl by ve svém životě změnit.

Jsem spokojená na poli lásky, již 30 let trvá mé zamilování k jednomu jedinému muži, kterého jsem si také vzala, a celých 30 let žijeme v porozumění, harmonii a lásce. V této oblasti určitě změny dělat nechci, i když se říká: Člověk míní, a Bůh mění. Ale myslím, že lásku Bůh podporuje, tedy nic nezmění na tomto.

Pracovní oblast, to je jiné kafíčko. Vždy se snažím pracovat tak, abych byla s výsledkem spokojená. Vše dělám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a práce mě naplňuje. Čas od času je tomu ale jinak, občas mě už něco z toho, co dělám, nenaplňuje, nepřináší mi duchovní uspokojení. Stále se snažím zdokonalovat a poskytovat co nejlepší služby, snažím se dělat jen to, co mě opravdu baví a naplňuje.

Vždy, před každým dalším Nebeským rokem zvažuji, co přidat, co by vám nejvíce pomohlo na vaší životní cestě, ve vašem trápení, ale také co již nenabízet, co sice je objednáváno často, ale nevidím v tom smysl života. A přesně takové služby již v novém Nebeském roce nechci nabízet. Hodně tedy zvažuji, co bude od 1. listopadu 2021 v nabídce. 

Znamení k nám přicházejí, ať něco řešíme či nikoliv.

Plánovala jsem obyčejnou dovolenou, ale jako vždy přišlo ke mně mnoho znamení i vzkazů pro vás. Dát andílkům dovolenou, to byl troufalý nápad ode mě, ale jako vždy překvapili. Nešlo však o to, co mi sdělili andělé, ale spíše o znamení, která ke mně přicházela.

Chtěla jsem připravovat další svatý rok, který od měsíce listopadu nadchází. Tento rok je zvláštní tím, že připomíná cestu Ježíše. Trnová koruna plná slasti i utrpení, cesta kamenitá i plná lásky. To byla cesta Ježíše, a přesto by určitě neměnil. Štěstí i neštěstí patří do každého života, vše je v rovnováze. A přesně takový bude tento rok. Více štěstí, méně neštěstí, však i Ježíš, když dostal se ke svému otci, byl šťastný.

Přemýšlela jsem o tomto nadcházejícím roku, a Ježíš vstoupil do mého prostoru. Přišel za mnou v pondělí ráno a dlouho jsme spolu rozmlouvali. A pak se to stalo. Dostala jsme nádherný dar - starý obraz Ježíše v životní velikosti. Podle instrukcí Ježíše jsem ho pověsila nad svůj pracovní stůl. A to měl být teprve začátek. Bůh žehnej tomuto znamení.

Láska Ježíše bude prostupovat každým, s kým budu v kontaktu. Takovou zprávu jsem obdržela, a myslím, že to bude tento rok potřeba. Proto ho dávám i sem, aby každý člověk dobré vůle cítil lásku a pomoc Ježíše. A těm, kdož nemají čisté srdce, přináší tento obraz trny a kamenitou cestu, jakou prošel on sám.